Dvě krásná seriózní naturální vína

Můj milý deníčku, vedra trochu polevila a mozek začíná zas fungovat, tak se podělím o dvě výjimečná vína z poslední doby. Když jsem před třemi lety psal krátký report z Chorvatska, tak jsem jako titulní foto použil láhev od Vinas Mora (web), která mne dost oslovila. Z vinařství se stal miláček restaurací a docela se o nich mluví, nově jsou i na domácím trhu díky Alma Wines. Byl jsem na degustaci a na večeři s vinařem a mám v plánu brzo větší samostatný článek. Každopádně jejich Kaamen II 2022 bylo víno, které mne v poslední době nadchlo asi nejvíc. Takže Chorvatsko, Primošten, stoprocentně odrůda Babić, staré (50-100 let, většina ale 70+ a výnos do půl kila, čistě ručně obhospodařované) keříkové výsadby na vápencové půdě kousek od moře. Odstopkované, fermentace v otevřených kádích bez kontroly teploty a macerace méně než týden, zrání z necelé poloviny v pětistovkách dubových sudech a druhá část ve sklolaminátu, bez filtrace a čiření a síru to taky moc nevidělo. Čistá rubínová barva, trochu tmavší. Čerstvá, čistá, energická vůně, šťavnatě peckovinová do třešní a višní s trochou kamenitosti, kouřovosti a středomořských bylinek. Je tam trošku vyšší těkavka (0.8 zhruba), ale upřímně vůbec ničemu to nevadí a tak nějak pomáhá nést ty ostatní vůně. Suché, čisté, precizní, na to jak zrale „teple“ ovocné až neuvěřitelně dobře pitelné, delší, charakterní. Mňam.

Zobraz celý článek →

Riesling a bubliny do vedra

V tomhle vedru nefunguju. Běhat se dá leda tak brzo ráno a to je s logistikou s dětmi složité, mozek jeden sotva na půl plynu a celkově je to naprd. Umřu! A alkohol upřímně není dvakrát vhodné osvěžení, alespoň ne v podobných extrémech jako nás čekají teď. Teda ne že by do člověka pivo nepadalo s rychlostí až nezvyklou a totéž platí i o některých vínech, jen ty následky mohou být trochu nebezpečné. Každopádně, pro nás z odolných generací a v nejlepších letech (vy víte že mluvím právě o vás!)… z kousků do veder bych vypíchnul třeba Weingut Schloss Lieser (web) SL Riesling 2023 trocken. O vinařství a jejich vínech už jsem se tu rozepisoval několikrát. SLko je jejich základní gutswein, nerezovka ale většinou třeba do půlky dubna až května na kalech, hlavně z tratí Niederberg Helden, Lieser Schlossberg a Graacher Himmelreich a dnes už z ekologicky vypěstovaných hroznů. Typicky s výraznou kyselinou, alkoholem na úrovni 11-11.5% a cukrem obvykle okolo 6-8 g/l. Mám doma několik ročníků a rozhodně to netřeba vypít hned, aktuálně je už v prodeji 2024 a 2025, ale s klidem bych pil 20-23 :) Svěží, štíhlé, lehčí, s živou kyselinou, chlastací. Lehce reduktivně pikantní, vlhce kamenité, citrusové do pomela a grepu, trochu bylinka a dotyk medu, minerální slanost. Fakt mizí jak citronáda a až nebezpečně rychle, baví mne velmi. Vozí Weinschmecker, stojí to tři stovky.

Zobraz celý článek →

Báječný Semillon a charakterní Avesso

Mám rád předvídatelná vína, můžeme jim říkat třeba i odrůdově typická či odrážející místo původu :-) Na tom není samozřejmě nic neobvyklého. A logicky některé oblasti/odrůdy znám lépe než jiné. Jedno místo považuji za naprosto perfektního adepta na slepé degustace, protože je velká pravděpodobnost, že se nikdo ani nepřiblíží. A to přestože víno bude ukázkové, jen prostě z lokality, jejíž specifika málokdo zdá. Nedávno jsem si ho znovu připomněl lahví Pooles Rock (web) Single Vineyard Semillon 2011. Citronová už trošku tmavší barva. Ve vůni stále překvapivá čerstvost a energie, citrusy do limetky, citronová tráva, k tomu toastová linka a jasně evokující zrání v dubových sudech. Suché, čisté, šťavnaté, limetkové, středně plné a trochu krémové, linka zraní v dubu v docela dlouhé dochutí. Naslepo může připomínat několik let starý Riesling školený v menších sudech a najít by se dalo několik dalších variant co by to mohlo být. Patnáctileté víno školené čistě v nerezu a lahvované jako úplně mladičké po pár měsících dočista vyfiltrované by asi tipoval málokdo. Pokud Semillony z australské oblasti Hunter Valley neznáte. Rozepisoval jsem se tu o tomhle víně a neuvěřitelné proměně tamních vín po delším zrání několikrát – Výtečné Sémillony z Hunter Valley, Vertikály Semillonu z Hunter Valley, Semillon s 96 body, ale chutnat nebude každému či má první zpověď Tolik vína a tak málo času – nové vinné obzory. V nabídce tohle měla Alifea, ale myslím, že vozit podobné věci hraničí s masochismem a byznys se na tom úplně stavět nedá :-)

Zobraz celý článek →

Frankovka ze supermarketu a trocha brblání

V rámci „kontroly“ rakouských supermarketů jsem v Intersparu ulovil i Weingut Heinrich (Gernot & Heike, web) Blaufrankisch Reserve Sonnenberg 2022. Psal jsem tu o tomhle vinařství z Burgenlandu už dříve. Členové Pannobile, Respekt, Demeter a tak, certifikovaná biodynamika a nemalá produkce široké škály vín. Tady jsme lokalitou v oblasti Leithaberg a na docela vysoko položené vinici s břidlicí a vápencem a podle všeho jde o víno, které má Spar komplet pro sebe. Uzavřeno pod šroubem. Tmavší, tón trochu do fialové, ale ne nějaké vyloženě hluboké. Expresivnější, zralé tmavší ovoce, linka dřeva, tabák, něco kořenitosti a zároveň od vůně jasně vyšší kyseliny. Suché, čisté, šťavnaté, s výraznou kyselinou (tohle fakt není pro příznivce měkčích sladších červenisek), tmavě ovocné, dobrá struktura a délka, už uhlazující se ale stále patrné tříslo. Docela seriózní, stylově tvrdší, dost povedený kousek. Dal jsem za to 12€ a to je, v kontextu kvality a řekněme „bonusu“ v podobě biodynamiky a věcí okolo, více než fér cena.

Zobraz celý článek →

Stobodový Riesling a Corpinnat s pozvánkou

Vyrazil jsem na jednu moc fajn masterclass k německým vínům, určitě o ní bude ještě řeč, a jedním z prezentovaných vín byl – vzhledem k zaměření akce tentokrát na „lehčí“ letní vína trochu nečekaně – Riesling Schonfels Faß 11 Großes Gewächs 2023 z Weingut Peter Lauer (web, o několika vínech jsem psal), hvězdy břidlicových svahů u řeky Sáry (Saar). Původní klony ryzlinku a výsadby staré 110+ let, strmý větrný svah nad řekou, extrémně nízké výnosy, trocha macerace a spontánní fermentace a školení ve starých dřevěných sudech, bez větších zásahů. Měl jsem to víno v různých i starších ročnících a tohle konkrétní chutnal při čtyřech různých příležitost z pěti různých lahví (ale nikdy nepil, rozuměj celou láhev rozloženou třeba do dvou dní doma) a pokaždé mudroval nad hodnocením. Schonfels od Lauera má pravidelně hromadu bodů, vysoké devadesátky nejsou nic neobvyklého, a tohle konkrétně si v průvodci Jamese Sucklinga (ovšem Německo pro něj hodnotí Stuart Pigott) odneslo… inu perfektních 100. Přes veškerou bodovou inflaci (někdo 105 bodů? ;-)) je to stále velmi výjimečné hodnocení, kterým se moc suchých ryzlinků chlubit nemůže.

Zobraz celý článek →

Roter Veltliner s Hansem Czerným

Do Prahy dorazil Hans Czerny, jehož Demeter certifikované biodynamické Weingut Wimmer-Czerny (web, dováží Veltlín) z Fels am Wagram patří mezi stálice na našem trhu a asi není třeba je moc představovat, už tu o nich a jejich vínech píšu dobrých šestnáct let. Tentokrát vína prezentoval v krásném prostředí Zahrady 65 hned vedle populárního podniku Vila 63. Za ty roky se stylistika vín moc nezměnila, i když v průměru teplejší ročníky a lehké „ztučnění“ je prostě znát. Byť třeba zrovna ročník 2025 je taková ta klasika jak ji mám rád. Užil jsem si čistý nekomplikovaný hruškový svěží pet-nat Sunbeam z veltlínu i oba veltlíny tiché. Grüner Veltliner Wagramterrrassen 2024 je suchý, čistý, jablíčkový a lehce kořenitý, s fajn kyselinou, skvěle pitelný a slušně dlouhý. Grüner Veltliner Fumberg 2024 coby selekce z různých sprašových poloh působil o něco krémovějším, žlutěji ovocným dojmem a i v chuti byl o trochu krémovější a kulatější, ale stále s fajn kyselinou a pitelností. Sauvignon Blanc Mitterweg 2025 byl na úvod trochu reduktivně zaprděný, později se více rozvoněl angreštovým a lehce zelenějším směrem, v chuti suché, čisté, s moc pěknou kyselinou, strukturované a docela dlouhé. Potřebuje trochu času, ale povedený kousek. A Riesling Weelfel 2022 nabídl již nazrálejší projev, s lehce medovo-toastovou linkou nad meruňkami. Suché, čisté, trochu plnější a důraznější, slušná kyselina a délka, vyvážené. Fajn ryzlink! Ale dneska jsem chtěl psát hlavně o jiném jejich víně, respektive odrůdě…

Zobraz celý článek →

Prosečko z Lidlu, sovoš s jalapeños, propad cen vinic, vinné maratony…

Co nového ve světě vína, tedy krom zdrcujících zpráv o prodejích ze všech koutů světa a o tom, že Gen-Z víno nepije (respektive se vinařskému průmyslu naprosto nedaří ji oslovit, ale to je na jindy…)? Inu i pár dalších zpráv by se našlo. Opakovaně jsem se zmiňoval, že kdybych chtěl vyšší návštěvnost blogu, tak tu budu místo o sherry a novinkách v Juře pravidelně vydávat články „5 nejlepších vín z Lidlu na grilovačku“ a podobně, úspěch zaručen. Podobnou návštěvnost by mělo třeba i „Nejlepší Prosecco z Alberta, Penny a Billy“, na podobné články prostě chodí i davy mimo mou běžnou bublinu. A o tahle témata je zájem, jen mne příliš nebaví ta vína za vlastní peníze nakupovat a hodnotit :-) Vlastně to zmiňuju hlavně proto, že novou tváří vinné nabídky Lidlu se stal jeden z našich nejznámějších a soutěžně nejúspěšnějších someliérů, Jakub Přibyl. Vinná bublina si s pobavením přeposílá video, na kterém mluví o nejslavnějším šumivém víně světa ze země, která je královstvím šumivých vín. S lahví jednoho průmyslového nasládlého veskrze přímočarého Prosecca v ruce. Je to samozřejmě tuplem zábavné vzhledem k tomu, že v minulosti se právě o Proseccu vyjadřoval opakovaně… inu ne zrovna přívětivě :-) Ale jak říká Nick Naylor nad lahví Château Margaux 1982 v Děkujeme, že kouříte: „Každý má hypotéku, kterou musí splácet.“ :-) Jinak v Lidlu je za podobné prachy jako to Prosecco suchý velkoprodukční crémant z Loiry a další z Alsaska, kdyžtak. Anebo ještě lépe sáhněte po dobrých domácích bublinách. Pokud to nebude Chateau Radyně Extra Brut nebo Prestige Brut od bohémky (oboje veskrze v pohodě), tak vás to asi bude stát o pár korun víc a nepůjde přihodit společně s jogurtem a rohlíky v supermarketu, ale uděláte tím něco pro sebe i vinařské podnikání v ČR…

Zobraz celý článek →

Nejen Pinot Noir od Petra Kočaříka

Rozhodl jsem se udělat si radost a otevřít k večeři dvě vína od Petra Kočaříka (web, psal jsem tu vícekrát a nejvíce asi tu), někdo ten propad prodejů a konzumace vína v ČR dohnat musí :-) A při té příležitosti rovnou i podělit o poznámky z nedávné přechutnávky jeho vín v Almě. Petrova vína se snažím ochutnat každý rok a vždy něco do zásob doplnit, je to jedna z mých moravských jistot a producent, po kterém mohu bezpečně sáhnout kdykoliv mám chuť na něco dobrého a/nebo chci ukázat návštěvě, ať už domácí či zahraniční, že Morava smysl rozhodně dává a to dokonce v červené :-) Petr Kočařík aktuálně v Čejkovicích připravuje 12-15 tisíc lahví dle ročníku (a stále si ještě drží i zaměstnání coby konstruktér pekařských pecí), na současných 2.5 hektaru a smysluplně velkou produkci pomaličku postupně vyrostl z deseti arů jen díky postupném výdělkům z vína. Ve fázi „budou dárky k vánocům nebo raději nový sud“ už věřím nejsou :-) Také mi přijde, že už trochu méně slyším (parafrázuji) „na jaře už nezaseju / lidí mi nerozumí“, ale častěji se debata obrací k myšlenkám na to, jak většina výsadeb teprve ukáže svůj potenciál, a vlastně se plně projeví i generační zkušenosti vinařů s nimi, až za pár desítek let :-) Prostě že to, co dělá teď on, je z nemalé části nastavení směru pro generace následující. V čemž je známka optimismu! Možná se trochu projevil i fakt, že nejstarší syn, který jinak vystudoval práva, si okolo pandemie Covidu střihnul i vinařinu a napsal diplomku k jejich stěžejní odrůdě, Pinotu :-)

Zobraz celý článek →

Pinotová soutěž a ryzlinková přednáška

Udělal jsem si výlet do Kutné Hory na hodnocení soutěže Pohár Karla IV., která se specializuje na odrůdy Rulandské modré a Ryzlink rýnský. Takové pozvání jsem odmítnout nemohl :-) Skončil jsem v komisi, která hodnotila červená (+ pár klaretů a růžových), a docela si to užil, našlo se několik opravdu výborných vín! Ne vždycky jsem se s komisí shodoval a kdyby mne náhodou někdy někdo zas chtěl na hodnocení pozvat, tak vězte, že jsem byl obecně nejdál od průměru a také nejčastěji hodnotitelem, jehož bodování bylo jako nejvyšší či nejnižší (o něco častěji) v průměrování zahozeno :-) To už je můj osud, jak by řekl Adrian Mole. O dva dny později, na výročí 710. let od narození Karla IV., bylo možnost přihlášené vzorky ochutnat v Praze, dozvědět se vítěze a také se zúčastnit menší tematické konference. Na té jsem se ujal, společně s národní sommelierkou Klárou Kollárovou, tématu Ryzlinku rýnského a současných vinařských trendů. Bylo to věřím pro účastníky zábavné :-)

Zobraz celý článek →

Jura od Touraize, Beaujolais od Lapierra

Je to takové trochu klišé, že vinní hipsteři a geekové mají ve sklence hlavně Juru a Beaujolais, ale… inu občas se to tak přihodí, jako třeba dneska u mne :-) Taky prý nepijí Bordeaux a vůbec se ofrňují nad vším prestižním a tedy „snobským“, samozřejmě s čestnou výjimkou Champagne (tam i druhotnou fermentaci, co obvykle opravdu není bez přidaných kvasinek, vezmou na milost…) a Burgundsko samozřejmě taky nikdy neodmítnout, to se rozumí! ;-) Sleduji různé zábavné vzájemné útoky všemožných táborů (dnes už pravda o dost méně časté něž tomu bylo před pár lety), ať už se týkají smyslu apelací či zakalených vín nebo přemíry síry a podobných zásadních témata, a pokouším se do debat nezapojovat. Doma se mi střídají vína nesířená a kalná, nerezové vyfiltrované německé ryzlinky se s celkovou sírou určitě 100 mg/l, sherry, lehounká červená s vysokými kyselinami z amfor i nabušená červená s vysokým alkoholem a prohnaná novým dřevem… Něco víc, něco méně. A tak nějak si dokážu ve správný moment užít všechno z toho. Ale… Jura! Beujolais! :-) Jak tomu nadšení rozumím…

Zobraz celý článek →