Zajděte si na pěstitelské šampaňské!

Dnešní zápisek bude, krom poznámek k několika lahvím skvělých bublin, hlavně pozvánkou na víkendový festival. Už tuhle sobotu, 21. března, se totiž koná La Bouteille de Champagne (web), přehlídka pěstitelských/rukodělných šampaňských a myslím bezva příležitost si projet nemálo skvělých vín z téhle oblasti na jednom místě. Za mne je teda největším lákadlem komplet aktuální produkce Champagne La Closerie (aka Jérôme Prévost), včetně La Closerie Grand Cru a Fac-Simile. Nedostávám se k tomu bohužel zrovna často, ale pokaždé je to dost zážitek. Vzhledem k aktuálním tržním cenám se obávám, že případná další setkání budou ještě raritnější, takže každá možnost to alespoň přechutnat se počítá! Vína přijede prezentovat Jérômův synovec Adrien, aktuálně hodně aktivně zapojen ve sklepě i ve vinicích a možná budoucí následovník vinaře, a půjde o jeho vůbec první prezentační cestu mimo region. Snad na něm Praha nezanechá trvalé následky :-D

Zpět z Jury, plný žlutého vína dojmů

Příspěvků na blogu pomálu, ale vinně nezahálím. Spáchal jsem edukační degustaci frankovek, po několika letech znovu proběhlo Družstvo, dodělávám přednášku na Prague Bar Show a minulý týden jsem strávil v unikátní francouzské vinařské oblasti Jura, především v okolí města Arbois ale s výjezdy i do dalších apelací a zásadních míst. Doplnil jsem si obsah vín pod závojem v krvi, snědl nekřesťanské množství Comté (cpou to i do vepřových salámů!) a jsem na pár týdnů v tomto ohledu saturován. Omlouvám se za naprosto nejprofláklejší pohled na tuhle oblast v úvodní fotce, ale… prostě… na tomhle světě je ještě furt krása, i když to při pohledu na zpravodajství vypadá poněkud ztraceně. Navštívil jsem kupu vinařů a vína dalších ozkoušel po večerech a v restauracích/barech. Děti budou jíst suché těstoviny, ale co už! Opět jsem si trochu rozšířil (a v některých ohledech i poupravil) obrázek, který o Juře měl. Protože, jak padlo v jednom vinařství, ve Francii po každém prohlášení a pravidle následuje větší či menší „ale“… :)

Frankovka!!!

Můj milý deníčku, zase jsem vyjel na Moravu. Uplynulé dny jsem strávil především v okolí Bořetic a tématem byla... Frankovka!!! Večer po příjezdu jsem, po hospodském kvízu v místním podniku, zapadl do sklepa Vinařství Tři Čtvrtě. A opět si ověřil, že jejich poctivá upřímná vína mi moc sedí. Nejen vždy výtečná Frankovka ve variantě „chlastací“ i serióznější, ale tentokrát mne hodně zaujalo i Neuburské a další vína. Něco jsem nabral na druhou polovinu mého pobytu, která se už odehrávala ve spíše slivovicové části Moravy :-)

Pierre Trimbach, návrat klaretu, hybridní sud

Za jedním z určitě nejslavnějších vinařství Alsaska stál šestačtyřicet ročníků. Především jeho suché, precizní terroirové ryzlinky mají mezi milovníky této odrůdy výsadní postavení. Ovšem patřil určitě mezi největší osobnosti světa pokud jde o bílá vína obecně. Ve věku 69 let při automobilové nehodě zemřel Pierre Trimbach, sklepmistr a technický ředitel Maison Trimbach (nedávný zápisek) z Ribeauvillé, dvanáctá generace tohoto rodinného vinařství. Byl členem mnoha důležitých vinařských organizací, dlouholetým ředitelem Grands Maisons d’Alsace a významně ovlivnil podobu vinařského Alsaska jako celku. Zanechal po sobě dvě dcery, Anne i Frédérique, které obě již pracují ve vinařství…

Suchý únor s pěti nealko „víny“

Suchý únor jsem včera zahájil lahví klasických brut nature německých bublin, ale pokud tenhle měsíc bez alkoholu držíte (nebo se obecně alkoholu vyhýbáte a zabloudili jste přesto na můj web), tak jsem si dovolil po delší době něco běžně dostupného z kategorie „nealkoholických vín“ vyzkoušet. Nebudu se tu teď rozepisovat o celé problematice dealkoholizace, o různých dostupných technologiích, o kolik ta či ona zkonzumuje více energie či vody (a kolikanásobek je to oproti běžným vínům) a tak podobně, to je téma na jiný a obsáhlejší text. Faktem je, že obliba nealkoholických vín dramaticky stoupá, nabídka i v běžných obchodech je čím dál širší a vlastně stoupá i kvalita. Nebo je alespoň snazší najít něco, co vám jakž takž sedne. Bude to i můj dnešní případ?

Něco červené Moravy do chladných dní

Salon vín 2026 otevře své brány už tento víkend a jsou známa všechna vína, která se v něm objeví. Sepisoval jsem tu na konci listopadu nějaké dojmy z hodnocení finálového kola, konkrétně to bylo za tichou a suchou částí mikulovské podoblasti. A teď už tedy oficiálně vím, kterému vínu jsem dal nejvíce bodů a opravdu mne nadchlo. A dost mne bude zajímat, jaký dojem vyvolá po ochutnávce znovu na místě :-) B\V vinařství (web) Merlot Rezerva 2018 výběr z hroznů (č.š. 1845) původem z trati Unédy v Popicích, z v té době fakt mladičkých výsadeb. Školeno dva roky v 600l sudech Mercier. Uhlazená, expresivní, opulentnější záležitost, tmavě ovocná, dlouhá, vyvážená a i přes tu „nabušenost“ nepostrádající eleganci, vrstevnatost a jemné nuance. Dřevo výraznější, ale ne rušivé, a navíc to má myslím ještě potenciál dál zrát. Za mne velké červené víno. Takže gratuluji, tohle se opravdu povedlo! U ostatních vín si bohužel přiřazením dojmů/bodů ke konkrétní lahvi nejsem, takže tím kapitolu Salon uzavírám :-)

PAN a Měsíčník

Aktuálně se vzpamatovávám z festivalu Bottled Alive, doháním práci a finalizuji přípravy na celovíkendovou tolkienovskou akci pro tři stovky lidí, takže mne omluvte, že jsem tu toho moc nesepsal :-) Ale u registrací, tabulek, kontroly projektorů a kabelů a redukcí všeho druhu k nim jsem se přeci jen trochu vinně lubrikoval. Při nedávné krátké návštěvě sklepa u Jaroslava Osičky (web) jsem si (než budou hotová jiná vína…) odvezl krabici P.A.N 2022. Psal jsem tu o starších ročnících (obsáhleji 2018, něco k 2021, …) a pravidelně mne baví, ale tohle konkrétní jsem měl teď opakovaně a opravdu uzrálo do krásy. Pinot Noir, André a Modrý Portugal z Velkých Bílovic, zrání v sudech a nerezu, lahvováno bez úprav a jen s minimálním sířením do burgundské flašky pod šroub. Přijde mi to jako taková lokální variace na Beaujolais udělané spíš klasickým způsobem. Trochu výraznější rubínová barva. Prospěje tomu nechat prodýchat, na úvod je to sevřené a lehce reduktivní. Ale se vzduchem! Čerstvá svěží aromatika, červené ovoce, peckoviny, jemně herbálně-kořenitá, lehce pikantní a s postupem času trochu krvavé masitosti. Suché, pocitově trochu štíhlejší a striktnější (André?) i přes 13 alkoholu, červeně ovocné, šťavnaté, s jemnozrnným uhlazujícím se tříslem, chlastací a zábavné a přitom ne jednoduché. Nic pro fanoušky jihu, ale pro ostatní… :-)

Český Charpin & moravské WTB

V rámci adaptačních příprav na festival Bottled Alive (vím, že ho tu propaguji nějak moc, ale já si prostě myslím, že lepší/vlivnější vinnou akci u nás aktuálně nemáme a že je to navíc zaměřeno na natur segment je jen bezva bonus, viz můj loňský komentář; a ne, nemám z propagace žádné speciální benefity, lístek jsem si kupoval a na místně nemám VIP přístup a u plivátek se budeme tlačit společně :-)) jsem si v předvečer akce otevřel Charpin 2017 z vinařství Porta Bohemica (web). O tomhle víně jsem se poprvé rozepisoval před čtyřmi lety právě po návratu z festivalu, pořídil si domů (bohužel jen) karton a postupně lahve otevírám. Aktuální podoba je stále báječná a víno v klidu může zrát dalších mnoho let, já už mám jen poslední kousek. Láhev burgundská, plastová záklopka, celokorek do tří čtvrtin prosáklý. Tmavší matnější zlatá barva. Efektní, výrazná aromatika. Trochu pikantní a jasně evokující výraznější kyseliny, žluté ovoce, hruška, pečený citron, teplý vosk, kouřovost a znát dřevo. Minerální linka, zábavné vrstvy ke zkoumání. Suché, čisté, středně plné až plnější, výborné kyseliny ale zároveň trochu krémovost, trochu ostřejší to je ale nic dramatického a hrany docela ohlazené, malvice, něco citrusů, fajn délka… to je tak dobrý! Stylistika šardonky z Jury z dolévaných – ale přeci jen trochu flórem / terroirem sklepa štrejchnutých – sudů.

Dvě frankovky s pozvánkou na festival, degustace a konferenci

Před pár dny jsem otevřel láhev od Weingut Krutzler (web), jejich už ne úplně základní Blaufränkisch Eisenberg DAC 2023. Jsme tedy v docela prestižní části Burgenlandu, ve výše položených vinicích na břidlici a půdě s vysokým obsahem železa („Železná hora“ se to nejmenuje pro nic za nic), konkrétně s 20-25 let starými keři v tratích Reihburg a Weinberg. Po fermentaci v nerezu dále zrálo v nerezu a velkých dřevěných sudech. Krutzler je jedna z rakouských frankovkových legend, hlavně tedy díky vínu zvanému Perwolff, a obecně jeho produkce patří mezi seriózní a stabilně kvalitní rakouskou klasiku. Současná pátá a nejmladší generace vinařství, Clemens Krutzler, bude zítra na festivalu Bottled Alive v Táboře a určitě se u něj zastavím. Ale bude předpokládám prezentovat svou nízkointervenční a lehce experimentální CK řadu, ne hlavní produkci. Podpultovým Perwolffem bych nepohrdl, co vám budu nalhávat :-) Ale zpět k tomuhle kousku. Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Tmavší barva, tón lehce do fialové, ale nijak hutné. Čerstvá, čistá svěží aromatika. Přímě energicky ovocná, evokuje trochu „chladnější“ beton, puristická, precizní. Ovoce do tmavších plodů až lesních, borůvky, herbální linka. Suché, čisté, šťavnaté středně plné v chuti, dobrá struktura a stavba, pevné, slušně dlouhé s minerální linkou. Sympaticky tvrdší a kamenité. Velmi solidní sic mladý kousek, prospěje tomu ještě nějaký čas v lahvi. Vysolil jsem ve Sparu lehce přes 14€ a nelituji.

Malá ochutnávka Liracu

Mám kamaráda, se kterým v poslední době celkem často hraju deskovky, a jedním z jeho oblíbených vín je „kodyrón“. Takže vína z téhle části Francie piju trochu častěji než dříve. Před pár dny jsme se zase sešli (nad Battlestar Galactica s rozšířením Pegasus, kdyby tu byl nějaký fanda…) a já využil příležitosti a zkombinoval hraní s malou srovnávací degustací. K původní připraveným kouskům přihodil ještě pár dalších z jedné místní vinotéky a náhodou se to tak sešlo, že se z toho stal průzkum apelace Lirac. Tedy místa na opačném břehu řeku proti nejslavnějšímu Châteauneuf-du-Pape, ale s vinicemi taktéž proslavenými velkými oblázky (galets roulés), ale jsou tam i písčité půdy a sem tam vápenec. Z tamních cru je to jedno z menších, zhruba 841 osázených hektarů, ale se spoustou starých keřů a velkým potenciálem. Drtivá převaha jsou červená, bílá tvoří sotva desetinu (ale stoupá to, většinu francouzského propadu spotřeby vína tvoří červené…) a roséčka jednotky procent. Aby to bylo pestré, tak jsem ale i to bílé a růžové pořídil.