Chilské vinařství Anakena zaznamenalo na domácím trhu několik velkých úspěchů, především na letošní výstavě Víno & Destiláty. Jelikož jejich produkci vůbec neznám, učinil jsem u dovozce, společnosti Trumf Wines, menší průřezovou objednávku a jal se degustovat. Dnešní článek se bude týkat dvou vín základní odrůdové řady (Varietal) – obligátního Chardonnay a mého oblíbeného Carmenére.
Na úvod bych vám doporučil zaskočit na stránky vinařství, které jsou opravdu moc pěkně zpracované, ke každému vínu obsahují kupu detailů (byť bych uvítal i archiv detailů k již neprodávaným vínům) a vůbec mají úroveň. Moc hezká je sekce „mýtických symbolů“, které se následně objevují na vinětách jednotlivých vín. Právě design vinět a celkovou „image“ má Anakena zvládnutu na jedničku. Oceňuji i dovozce za kvalitní zadní přelepky s detaily v češtině. Dovoz vína až domů proběhl po telefonické domluvě v pohodě, v krabici navíc bylo pár promomateriálů, fajn dárková taška na jednu láhev (druhý den aktivně využita) a otvírák… prostě se snaží. Ale přejděme ke konkrétním vínům.
Chardonnay Varietal 2006
Analytiky: alkohol 13.4 %, zbytkový cukr 1.7 g/l, kyseliny 5.4 g/l
Na e-shopu dovozce je uveden, byl objednán a na výstavě slavil úspěch ročník 2005, v mé zásilce se objevil ročník 2006, což jsem ovšem zjistil až při „katalogizování“ vín. Zas tolik se neděje, v této kvalitativní třídě a u Chile neočekávám, krom příjemnějšího naležení staršího vína, zas tak velké rozdíly. Být to Bordeaux za výrazně vyšší cenu, asi si budu křičet. Při ceně 167,- Kč (na webu a s DPH) to řešit nebudu.
Víno je ukryto v zelené lahvi burgundského typu s kovovou záklopkou a pod plným pravým korkem délky 45mm (překvapivě, pokud mi poznámky nelžou), tedy očividně může nějakou dobu zrát. Barva je vyšší mladě žlutá, s až zelenkavými odlesky, bezproblémová. Vůně je velmi výrazná, především ovocná s převahou exotických pochutin jako je mango, výrazně i s tóny citrusů (citron, grapefruit). V chuti svěží, s pikantnější kyselinkou, trošku hrubším alkoholem ale vlastně relativně pěkně zakomponovaným, především v dlouhém teplém závěru. Chuť je, nevím jak ji lépe popsat, taková svěže hroznovo-zeleno-citrusová. Víno se krásně pije, na horký večer či k rybě výborná volba a opravdu krásně čistě připravený představitel nebarikovaného Chardonnay. Nebojím se doporučit.
Carmenére Varietal 2005
Analytiky: alkohol 14.2 %, zbytkový cukr 2.0 g/l
Za stejnou cenu jako Chardonnay, tedy 167,- Kč, je i toto odrůdové Carmenére. V Chile jde asi o největší hvězdu mezi odrůdami a právě z Carmenére jsem pil jedny z nejlepších červených (z nového světa) vůbec, za nejzajímavější z těch dovážených do ČR (zatím tedy bez testu vyšších řad od Anakeny) považuji Réserve řadu od Misiones de Rengo. Ale sestupme ze senzorických výšin a vraťme se na zem k této řadě základní…
Láhev je tentokrát tvaru bordeauxského, opět s kovovou záklopkou ale s plastovým špuntem, což naznačuje směřování na okamžitou spotřebu. Barva vína je dle očekávání velmi vysoká, ne inkoustová, ale určitě bych ji nezkoušel vylít na oblečení, barví zuby, sklenky, karafu... Ve vůni exploduje ovocnost, bohužel v takové mé neoblíbené „Tesco unifikát s vysokým alkoholem“ podobě. Víno putuje na dvě hodiny do karafy. Ani pořádné rozdýchání nepomáhá, vůně je opravdu dost obyčejná, sice z ní lze vydolovat nějaké ty konkrétní ovocné tóny, ale „chemického“ dojmu se prostě nezbavuji. Chuť je přeci jen lepší, ovocná, bez rušivých vlivů, středně plná s nějakou tou tříslovinou a alkoholem v závěru. V chuti je toto Carmenére docela dobře udělané, ale upřímně podobný projev získám i od supermarketových „klokanů“ za nižší cenu (ano, hrozny nejsou ručně sbírané a určitě ne z ekologického zemědělství, což je výrazné mínus klokanů, a i proto raději zaplatím víc jinde). Carmenére víc sluší nějaký čas v bariku, stejně jsem však od tohohle kousku, především po kladné zkušenosti s Chardonnay, čekal poněkud více. Toto víno s klidným svědomím nedoporučím. Uvidíme, jak si povede barikovaná Single Vineyard varianta, vkládám do ní velké naděje :o)
Pozn. Po pár měsících a kupě vypitých lahví mne i to základní Carmenére začlo docela bavit. Když se mu dá čas na rozdýchání a spojí se s kusem masa, tak celkem potěší. Stále je to jen spotřební konzumka, ale vzhledem k tomu, kam se ceny i tohoto typu vín posunují, má smysl ho otestovat. Řeč je stále o ročníku 2005, nulašestku jsem ještě nepil.
