V poslední době musím sem tam na služební cestu do Bratislavy, většinou je to jen na otočku a nic se nevyřeší, ale co naděláte. Tentokrát jsem ovšem dorazil o den dřív s jasným plánem si trochu projít město, dát si nějakou fajn místní kuchyni, koupit láhev či dvě vína a prostě se mít dobře. Bratislava překvapila a potěšila…
Decentní interiér (na spíše obyčejnější zahrádku jsem jen nahlédl), příjemné dekorace, slušný vinný lístek a velký (ale co se třeba druhů potřebných ryb tak zase ne nesmyslně široký) sortiment připravovaných pokrmů se zaměřením na pochoutky z Japonska a Thajska, to je restaurant Tokyo. Naše menu sestávalo z polévky Miso Shiru, tradiční pochoutky Yaki Tori (marinované kuřecí maso v podobě špízu, prodávané běžně jako snack na ulicích), Tempury (samostatně obalované kousky zeleniny, kreveta a losos se sójovo-zázvorovou omáčkou) a několika druhů sushi – nigiri Ika a Tako (sépie a chobotnice), maki rolky Anago a Managatsuo (úhoř s avokádem a máslová ryba) a Ikura set (maki rolky s lososovým kaviárem). Jako víno jsem (veden vzpomínkou na dokonalý, perfektní, klasický a po syrové rybě volající ryzlink od Léona Beyera) zvolil zde dostupného reprezentanta suchého Alsaska, Riesling 2005 z Domaine Klipfel (chtějí za něj 690,- Sk, což je při běžné prodejní ceně u vinaře něco přes 6 Euro docela slušná marže, nemyslíte?).
A jak to chutnalo? Začnu vínem – za cenu u vinaře malý zázrak, dokonale suchý klasický ryzlink, tak jak má vypadat. Rybu doprovodil perfektně a poradil si i s výrazným zázvorem či wasabi. Za sedm stovek (byť slovenských) samozřejmě koupím lepší vína, i když v místních restauracích spíše těžko. Jídlo bylo hodně povedené. Polévka netradiční a velmi chutná, yaki tori naprosto skvělé – takhle se má připravovat kuřecí maso! Tempura sice dobrá, ale možná malinko nevýrazná. Stejně jako rolky Managatsuo, ty navíc i poněkud barevně nevýrazné, maki jdou udělat jako malá umělecká dílka. Ika, sépie, ovšem skvělá! Slušný byl i úhoř. Nadšení vzbudil set rolek s lososovým kaviárem. Za požadované peníze (cenový průměr Prahy, ale po započítání kursového rozdílu výhodnější) odpovídá na naše poměry docela kvalitnímu sushi, ale zázraky holt čekat nemůžeme :-)
Kávu i digestiv v tomto podniku jsme neplánovali a vyrazili o dům dál… pohled padl na „ufo“ vznášející se nad Dunajem… restauraci Ufo watch.taste.groove v rozhledně nad Novým mostem. Za sto pade vyjedete výtahem na rozhlednu, vydupnete pár schodů a můžete hodit očkem po historickém centru, svítícím sídlišti Petržalka či gigantickému areálu Slovnaftu. Následně sestoupíte zpět do dokonale sladěného a promyšleně vyhlížejícího prostoru, elegantního mixu Japonska se starým kontinentem, navíc oplývajícího příjemnou obsluhou. Usadíte se buď v části určené očividně právě pro návštěvníky vyhlídky (jedna káva či koktejl a domů) či v sekci pro hosty luxusní restaurace a necháte se hýčkat. Sortiment kuchyně i nápojů se nese v tónu fusion, tedy stejně jako interiér mixu asijské kuchyně a specialit a klasiky Evropy. Můžete si dát různé druhy saké, japonské koktejly, ale i veskrze domácí slivovici, kvalitní grappu, koňak… co hrdlo ráčí. A to vše sedíc hned vedlo okna a s Bratislavou jako na dlani. Též vinný lístek je více než široký, byť na rozdíl od destilátů a jiných specialit jsou již marže méně zábavné. Slušné víno pod 1000,- Sk určitě nepořídíte, spíš bych si přichystal částku minimálně dvoj či trojnásobnou. Pokud si neumíte vybrat a máte dost peněz, můžete sáhnout po osvědčených klasikách – Château Palmer, Château Angélus, Sassicaia, Solaia či legendární cabernet z USA – Dominus. Ale to už je jiná liga, skoro i sport…
Já si na závěr příjemného večer objednal sklenku dvacetiletého armaňaku Casterede a kávu, přítelkyně pak Highland whisky Glenmorangie Sherry Wood Finish. Whisky voněla krásně, ale v chuti byla přeci jen trochu „obyčejnější“, náš milovaný Talisker či Caol Ila jsou rozhodně zajímavější. Zato armagnac se více než povedl, nádherná vůně až do pomerančových slupek a dlouhá vyzrálá chuť… prostě skvělé (a za 260,- Sk v podniku podobného typu v podstatě levné). K úplné spokojenosti mi chybělo jen to, aby byl celý podnik nekuřácký. Ale člověk nemůže mít vše. Takže hurá výtahem dolů a spát…
V Bratislavě jsem též „objevil“ hodně zajímavou vinotéku Sv. Urbana s hodně slušným sortimentem i méně známějších producentů ze Slovenska, sortimentem klasických velký vín, obsáhlým humidorem a především obrovskou zásobou špičkových destilátů, včetně koňaků za desítky a stovky tisíc, takové roztomilé muzeum „high-end“ požitků. Nachází se přímo v centru, v ulici Klouboučnická. Až někdy budete v Bratislavě, určitě tam zajděte.
Celkově mne „noční“, či lépe jídelně-popíjecí, Bratislava zaujala více, než bych po služební variantě „na otočku“ býval odhadoval. Člověk ani netuší, co všechno má kousek za hranicemi, a přitom se pídí po nových zážitcích kdo ví v jak exotických zemích…
