Wine Institute of California, ve spolupráci s dovozci a pod záštitou velvyslance USA v ČR pana Richarda Grabera, uspořádal v Praze degustaci několika desítek vinařství z Kalifornie, s více než 150 vzorky šlo o unikátní příležitost k prochutnání produkce této oblasti. Celá událost, za účasti především odborné veřejnost, se konala v reprezentativních prostorách ambasády (čalouněná křesílka, intarzované stolečky…), pro každého účastníka byla předem připravena visačka se jménem, katalog vín, pěkná brožura o kalifornském vinařství a celkově organizace fungovala slušně. Až na jednu drobnost…
Bohužel někdo udělal neodpustitelnou a tragickou chybu při výběru skla. Zvolena byla téměř nejhorší možná sklenka, jakou si na degustaci podobných vín (a ostatně i na jejich běžnou konzumaci) dovedu představit, poloplastová a tedy ne plně čirá „IKEA style“ sklenka, nahoru se výrazně rozšiřující a zajišťující vínu, aby všechno jeho subtilnější aroma prchlo ještě dříve, než jej stačíte zachytit. Toto sklo dokonale potopilo aromatiku většiny především slušnějších vín a nedalo jim šanci vyniknou vedle průměru. Naštěstí se mi podařilo (bohužel až k poslední třetině testovaných vzorků, byť některé již dříve ochutnané jsem raději očichal znovu) získat pořádnou sklenku, jednu z asi dvanácti kvalitních degustačních (pořádné sklo, tulipánovitý tvar), které se záhadně objevily u vchodu. Pokud měl tedy někdo z degustace pocit, že všechna červená vína mají pouze prvoplánovou ovocnou aromatiku, pak na vině bylo z podstatné části sklo.
Na ochutnávce jsem, pokud nepočítám opakované testy s novým sklem, otestoval zhruba 50 vzorků. Šlo především o vína červená, z bílých jsem dal šanci třem Fumé Blanc (Sauvignon Blanc) a třem barikovaným Chardonnay. Sauvignon dopadl přeci jen lépe (nejlepší asi osvěžující Fumé Blanc 2006 z Napa Valley od Beringera, dováží Global Wines), Chardonnay jde naprosto mimo mé chuťové preference, tedy pokud jej proženete sudem takovým způsobem, jakým je v USA obvyklé. A to je nejčastější varianta. Bohužel, zde si moc nevyberu.
V druhém kole jsem prošel většinu vín odrůdy Pinot Noir, která dokáže v USA dát pěkná vína (z Kalifornie v oblastech Carneros a Russian Valley, ale především ve státě Oregon). Většina vín měla překvapivě normální barvu, tedy nijak obludně vysokou, a aromaticky se prezentovala spíše ovocitostí (jahody v různých podobách) a prakticky ničím navíc, což se opakovalo i v chuti, kde navíc dost často vystupovala i mírná nasládlost. Za nejlepší vzorek bych považoval Estate Pinot Noir 2005 z vinařství Rochioli, který sice nevybočoval z výše zmíněného „jahodovo-ovocného“ profilu, ale přeci jen měl něco navíc, trochu zajímavějších tónu a jisté elegance. Zajímavější byl i Carneros Pinot Noir 2006 z vinařství Merryvale, o kterém bude ještě řeč později. Ten je ještě mladičký, ale projevuje se hezky odrůdově, s kouřovostí v delším závěru a celkově bude za rok či dva moc pěkný, až si primární ovocitost trošku sedne a uvolní místo dalším vůním.
Hlavní degustační trasa patřila odrůdám, které Kalifornii proslavily – Cabernet Sauvignon a Zinfandel, s odbočkami ke Cabernetu Franc a především „Meritage“ vínům, ktedy klasickým cuvée dle Bordeaux (Cabernet Sauvignon, Merlot, Petit Verdot, Cabernet Franc a případně Malbec). Od každého producenta jsem se snažil ochutnat alespoň jedno víno. Zde se ale bohužel nejvíce projevilo něco, co pěkně popsal v posledním Víno Revue (číslo s tematickou degustací Cabernetu Sauvignon) pan Šetka – spousta vín byla naprosto schematických, podobných jedno druhému, jako podle šablony na „cool & trendy cabernet“. Kdybych si býval připravil do notýsku tři nejběžnější senzorické profily moderního vína a do katalogu si k jednotlivým vzorkům psal jen 1, 3, „2 + slanina“ podle toho, kterému profilu víno odpovídá, případně jakou drobnost má navíc, ušetřil bych kupu času. Netvrdím, že degustovaná vína byla špatná. Jen z většiny „moderní“, technologická, obyčejná a z kategorie „konzumních“. Nic, co bych si otevřel pro potěšení. Jistě, až někdy zase zaskočím do TGI Fridays na jejich báječná grilovaná žebírka, kterékoliv z těch vín bych si k němu klidně a více než rád otevřel! Ale není to trochu málo?
Naštěstí se dalo objevit několik velmi slušných vín, valná většina z nich u stánku dovozce z Německa, Weingarteen Eden. Pěkná byla nazrálá Altamura 1998, velmi slušná (byť mladá a teprve na cestě k velikosti) se ukázala vína z Caymus Vineyards ročníku 2004, ať již Napa Valley Cabernet Sauvignon nebo Special Selection. Zajímavý je Paraduxx 2005, cuvée postavené na Zinfandelu s příměsí Cabernetu a Merlotu. U velkého stánku Roberta Mondaviho, v ČR zastoupeného firmou United Brands, bych bez větších problémů zvládl Reserve Cabernet Sauvignon, pokud se nepletu byl rozléván i starší ročník 1998, již silně do džemových tónů, ale s jistou finesou a „něčím navíc“. Firmou Best Wines International zastoupené vinařství Hess potěšilo především vínem Mountain Cuvée. U stánku Neubauer & syn zaujal Old Vine Zinfandel z vinařství Seghesio, z velmi starých keřů této odrůdy.
Jediným opravdovým „objevem“ však pro mne byl stánek firmy M. Král & Spol a prezentace vinařství Merryvale Vineyards. Vinařství, které se snaží být „zelené jak to jen jde“ nejen na vinicích, ale třeba i sofistikovanou recyklací vody či solárními panely všude po vinařských budovách atp., nemá dlouhou historii, produkuje však spoustu zajímavých vín. Reserve Cabernet Sauvignon 2003 z Napa i Starmont Cabernet Sauvignon 2004 (též Napa) se projevují znatelně komplexněji a svým „novosvětským“ způsobem i elegantněji, než většina ostatních vín z degustace. Obě vína mají přídavek Merlotu, Petit Verdotu a případně i Cabernetu Franc, ale v celkovém množství méně než 25%, takže víno lze deklarovat jako Cabernet Sauvignon. Ovšem špičkou jejich produkce a pro mne celé degustace je Profile ročníku 2003 z Napa. Kupáž 88% Cabernet Sauvignon, 8% Merlot, 3% Cabernet Franc a dokořeněno 1% Petit Verdot vyzrávala 18 měsíců v francouzských baricích (90% nové), víno kvasilo díky přirozeným kvasinkám a malolaktická fermentace proběhle samovolně, víno je lahvováno nefiltrované. Vysoká barva, výrazná mladá vůně, ale s nádechem „klasiky“, žádná podivná moderna, ale víno s čistým elegantním výrazem ovoce, sudu, koření, vanilky… všech těch „běžných“ tónu, ale skvěle zapracovaných. V chuti možná opulentnější a mohutnější než starosvětské cabernety z Bordeaux, přesto hladké (byť třísla je stále dost), harmonické, se znatelnou kyselinou i alkoholem, jako celek předurčeno k delšímu zrání, ale dost jsem si ho užil již v této podobě… krásné víno!
Přiznám se, že po degustaci jsem si v lehké depresi otevřel láhev obyčejnějšího Bordeaux, abych si ověřil, zda mi tak nějak celkově nepřestala chutnat běžnější, na cabernetu postavená, červená vína, a najednou jsem byl „doma“. Ve vínech hledám asi i něco jiného, než technickou perfektnost a výrazné ovoce. I jiné faktory než ty, díky kterým každý druhý moderní a opulentní a explozivně ovocný cabernet dostane 90 bodů (pro mne hranice určité výjimečnosti). Snad je nás víc a Bordeaux, Itálie či Španělsko nezačnou kopírovat moderní styly z USA. Snad.
Na degustaci jsem neprozřetelně slíbil zástupcům ambasády a zaměstnanci „Foreign Agricultural Service of USA“, že jim zašlu kopii čehokoliv, co o degustaci napíši. Mám pocit, že radost mít nebudou. Snad brzy zruší do USA víza, protože teď už bych ho třeba ani nedostal :o)
Odkazy: Wine Institute of California
