Když jsem uviděl reklamní článek v časopise Víno Revue, ve kterém tři naše vinařství (Vinařství Hort, Sonberk, Nové vinařství) prezentují novinku v jejich marketingu, nákup vín „en primeur“ ještě před nalahvováním, upřímně jsem se zasmál. Možná kdyby vinařství nepoužila tento termín a prostě oznámila „předprodej vín“ pro velké zákazníky, který tak či onak funguje už léta, celé by to nevypadalo poněkud směšně. Ale se všemi těmi poznámkami okolo působí celá aktivita jako nepříliš podařený vtip (uvidíme, nakolik úspěšný to ovšem bude obchodní model).
En primeur je svým způsobem hra, více či méně zábavná, dle ročníku. Pro méně majetné milovníky vína je to poslední šance jak získat některá velká jména za snesitelné ceny, pro investory způsob jak vydělat, pro bohaté vínomilce (a případně snoby, ale tyto dvě skupiny rozeznáte více než snadno) způsob, jak si pravidelně zajistit bedýnku svého oblíbeného Lafitu a Margaux do sklepa. Rozhodně nejde o nějakou tradiční záležitost celého světa, které se nutně musíme přiblížit. Zde si dovolím odcitovat článek Tomáše Domince na toto téma: „Obchod en primeur reálně funguje především s víny z Bordeaux. Týká se většiny Grands Crus Classés, cru bourgeois a některých známějších "malých" châteaux. Sporadicky se objevují i možnosti objednávek vín z Rhôny, jiného francouzského regionu či několika světových vín, avšak u těch se spíše jedná o rezervace zboží, než o reálně fungující trh. Zdánlivá záhada, proč se podobný druh obchodu nerozvinul v Burgundsku, má jednoduché vysvětlení – objem produkce slavných burgundských vín je mnohonásobně menší a vznik podobně organizovaného trhu neumožňuje.“ Já jen doplním, že velká vína z Burgundska jsou stejně předem alokována negociantům a v zásadě je od vinařů skoro nejde koupit, takže podobný systém nemá valného smyslu, byť nějaké pokusy existují. En primeur kampaň je složitý tržní model s mnoha pravidly, vyžadující znalosti, vyjednávací schopnosti a dost často i „rychlou ruku“, systém napojení châteaux na prodejce a těch zase na koncové zákazníky. Není to jen vznosné označení pro prachobyčejný systém rezervací vína před jeho nalahvováním...
Někteří naši nejlepší vinaři mají velkou část produkce prodánu předem, existují „alokace“ na jejich tradičně skvělá vína, ale neříkají tomu prodej „en primeur“, protože s ním má málo co společného. Je nepochopitelné, že něco podobného spouští mladá vinařství, tedy především to „nové“. Nové Vinařství, které je sice velkým inovátorem na domácím vinném trhu, ale prakticky nemá historii (kolik existuje ročníků jednoho vína? maximálně dva!) a „sázet“ si na budoucí vývoj u někoho, kde není nijak možné ověřit jak se víno v lahvi vyvíjí, navíc když pochází z mladičkých vinohradů, každý rok je pod jiným uzávěrem, mění se technologie výroby… to už není o hře, o důvěře a investici, o tradici a znalosti, ale obyčejný hazard. Vyjádření vinaře, že si každý může přijít mladé víno zkontrolovat přímo do vinařství (cituji: „ukázat, jak se tato vína chovala v minulých letech“), působí až komicky. Kolik stejným způsobem vyrobených ročníků třeba ryzlinku Lange´warte znáte?
Jistě, možnost alokovat si určité množství skvělých vlašáků od Mikrosu by třeba využila spousta lidí. Zájem je velký, některé šarže zmizí celé. Ale podobný systém by měla propagovat vinařství s určitou tradicí a historií, která dělají omezenou sadu nějakým způsobem typických vín. Vinařství, jejichž produkty stoupají na ceně a špatně se shání. Proč nakupovat „en primeur“ něco, co je na trhu běžně dostupné a cena se v zásadě moc nemění, dokud se ta která láhev nevyprodá? Pro pocit, že jsem nakoupil levně (a tolik, že to ani nevypiji) a utratil peníze, které bylo možné investovat lépe, místo toho, abych si počkal na výsledné víno a vybral si podle jeho kvality? Možná to bude fungovat pro velké zákazníky, ale ti mají jiné ceny a podmínky tak či onak. Takže jakýpak en primeur…
Z celé akce mám pocit promyšleného marketingu, který má v lidech vyvolat dojem, že vína z těchto tří vinařství budou nedostatkovým exkluzivním zbožím, při vstupu na trh velmi drahým, a je tedy nutné koupit zajíce v pytli a doufat. Možná je to celé jinak a na základě jednoho článečku v časopise jsem si udělal špatný názor. Bohužel marketing není dostatečně dotažen a v době publikování tohoto textu nemá Nové vinařství ani Sonberk na webu jakékoliv doplňující informace. Vinařství Hort pár řadků ano, ale nic zásadního. Rád si počkám, jak to celé dopadne. Do té doby budu ryzlinky od Sonberku, sylván a neuburk od Horta a sem tam něco z Nového vinařství kupovat v klidu tam, kde jsou běžně k dispozici, tedy ve vinotékách. Tak mi je, prosím, všechna nevykupte en primeur…
P.S. Nad fotkou k článku jsem dlouho váhal. Nakonec padla volba na ty tři nahoře. Ta první vyjadřuje můj pocit z celé akce (mimochodem tuhle fotku mi před lety surově ukradl a uveřejnil časopis Maxim, stížnost zůstala bez odezvy), ta druhá myšlenku „nedělejte kraviny“ a třetí „přenechejte En Primeur šlechtě z Bordeaux“. To jen kdyby to nebylo úplně jasné (jedenáct večer, intoxikace Alsaskem…).
