Přichází podzim a s ním i velmi nabitý degustační program. Jenom v Praze se v některé dny koná pět a více ochutnávek, takže je z čeho vybírat, ale zároveň člověk nutně trpí, protože všechno se prostě stihnout nedá. Úterní podvečer pro mne patřil ochutnávce vín z údolí Rhôny, mimo jiné slavného Châteauneuf-du-Pape.
Degustaci pořádala společnost Domaine R&W zastoupená Danielem Kroftem. Chutnalo se z jimi dovážených sklenek Spiegelau. Netradičně se celá akce neodehrávala v jejich nádherných podzemních prostorách v Jilské, ale ve vinotéce L.C. Nicolas, kam dodávají velkou část ze svého sortimentu. V této vinotéce, byť zde mají degustace poměrně často, jsem byl poprvé. Trochu mne překvapila (až vyděsila) jakási „domácká atmosféra“, kdy se většina účastníků očividně znala a vídala pravidelně, navíc podpořená aktivním přístupem paní Ptáčkové jakožto zástupce vinotéky (přivítala mne slovy „vás tu vidím poprvé, nevím na co jste zvyklý z degustací u Dana, ale tady si vše říkáme na rovinu, jděte si odložit bundu“). Osobně mám raději klidnější posezení v pár lidech u stolu, spíše než podobné halasnější akce „na stojáka“, ale v zásadě jsem si užil i tohle. Důležitým faktorem totiž byla kvalita vín a přítomnost pana Maxime Gervaise, především marketingového zástupce degustovaných vinařství. Ten byl schopen sdělit jakékoliv potřebné informace, zajistil trochu „exkluzivnější“ dojem z celé akce a navíc je to fajn chlapík, se kterým se dá i jen tak povídat (byť většinou jsem tahal další informace o vinařství a technologiích), což jsem si ověřil při vychlazené plzeňské dvanáctce v přilehlé hospodě po degustaci (aneb nejeden francouzský vinař má po degustaci chuť dát si dobré pivo, ověřeno empiricky na více vzorcích :o).
Ochutnávala se vína celkem tří domén – Les Grandes Vignes du Roy, Domaine de Villeneuve a Domaine de Escaravailles. Všechna vína byla technicky velmi dobře zpracována, pro oblast poměrně typická (byť horký ročník 2003 stylem vín trochu zamával) a cenově nevybočovala ze Rhôny v této kvalitě, byť některá levná nejsou (ceníky viz www.domaine.cz). Převaha vín byla červených, ostatně v oblasti se jich vyrábí drtivě více, ale chutnala se i bílá.
Côtes du Rhône Blanc 2005 (Les Grandes Vignes du Roy), cuvée odrůd Roussanne, Marsanne, Grenache Blanc a Clairette, překvapilo na Rhônu lehčím, kratším, svěžím projevem řízeným pěknou kyselinkou, aromaticky je však trochu hutnější, citrony a broskve se mísí s máslovostí. Víno neprošlo barikovým sudem, což už neplatí o vzorku druhém, Châteauneuf-du-Pape Blanc 2004 (Les Grandes Vignes du Roy). To v odrůdovém složení vynechává Marsanne a odrůda Roussanne jako jediná z kupáže (protože je k tomu nejvhodnější) zrála na sudu, zbytek v tradičních betonových nádržích. Vysoká, zlatavá barva, ve sklence se chová až olejnatě. Vůně je hutnější, citrusy, mineralita, trochu tropické ovoce a projev sudu. V chuti plnější, ovocné, slušná kyselina a delší dochuť táhnoucí se s tóny kávy. Pěkné bílé, maličká produkce (3000 lahví), zajímavý tip pokud chcete vyzkoušet bílou podobu Châteauneuf-du-Pape.
Ale to už se dostáváme k červeným, zde s možností krásně ilustrovat ono magické slovo „terroir“. Jedno vinařství, jeden ročník, stejná technologie, podobná odrůdová složení, ale jiná místa původu hroznů, byť od sebe vzdálena jen několik kilometrů. Jako první Cairanne 2003 (Les Grandes Vignes du Roy), krom dalších pěti odrůd ze skoro devadesát let starých keřů Grenache. Hezká, nazrálejší barva, žádná obludně neprůhledná. Ve vůni fascinující živočišnost říznutá lékárnou, zpocená kůže, ovoce, guláš (sic! moc dobrý, podle vůně!). Středně plné tělo, nijak opulentní, zatím stále s výrazným tříslem, pěknou šťavnatou ovocitostí i lehkým projevem sudu (byť ne nějakého barikování). Velmi hezké víno. Asi o pět kilometrů dál vyrostlo Rasteau 2003 (Les Grandes Vignes du Roy), s barvou působící znatelně mlaději, ve vůni kořenité, aroma kůže (až trochu sexuální, ale to mám nejspíš z těch výletů k lahvi „Les Amoureuses“ v zadní části vinotéky), působí trošku více „konzumním“ dojmem (vína postavená na Syrahu z horkých části světa). V chuti drsnější, ovocitost bojuje s mladým neohlazeným tříslem a znatelně se projevuje i alkohol. Tohle víno musí ještě nějaký rok ležet, uhladit se a po pravdě oproti Cairanne mne moc nezaujalo. O co hezčí je Vacqueyras 2003 (Les Grandes Vignes du Roy). S krásně jiskřivou, nijak zvlášť vysokou a pěkně nazrálou barvou, ve vůni elegantně ovocné, s tóny jablek, mineralitou a kořením (badyán, lékořice). V chuti pak spíše středně plné, harmonické, s vyváženou ovocností a tříslem, víno na delší pití klidně jen tak, ke knížce.
Châteauneuf-du-Pape 2003 z maličkého Domaine de Villeneuve, biodynamicky obhospodařujícího pouhých
O sladkou tečku se postaralo Rasteau Vin Doux Naturel blanc, stoprocentní Grenache Blanc, z Domaine de Escaravailles. Po nádherném předchozím červeném se jednalo trošku o skok dolů a pro mne osobně nejslabší článek večera. Nižší barva, aromaticky spíše nevýrazné univerzálně ovocné (broskve) a trochu i květinové, v chuti výrazně sladké, trocha tříslovin, a na mne příliš málo kyseliny jako protiklad. Jde o dolihované víno (brandy ze stejných hroznů) a nějak mne nezaujalo.
Celkově šlo o zajímavou prezentaci fajn vín a pro mne i první seznámení s vinotékou L.C. Nicolas. Ale přiznám se, že mé soustředění tento večer nebylo zrovna zářné. Celou degustaci jsem totiž odbíhal do zadní části vinotéky a zasněně hleděl na lahve Chambolle-Musigny 1er Cru „Les Amoureuses“ a Grand Cru „Bonnes-Marres“ od Domaine Comte Georges de Vogüé… to jen tak na závěr, bez souvislosti k degustovaným vínům. Kdyby náhodou někdo pocítil nutkavou potřebu koupit mi hodně nákladný dárek, tak aby věděl, kam se obrátit :o)
