Nedávno jsem si chtěl udělat radost a doprovodit kus masa nějakým pořádným vínem, ve sklenkách po zralé úvaze skončil Coyam 2003 z Chile, vysoce hodnocená směs několika odrůd, navíc víno z ručně sbíraných hroznů a certifikováno jako organické (bio), což je faktor, na který já hodně slyším.
První, co vás na víně nutně zaujme, je láhev. Coyam se totiž skrývá ve vyšší lahvi bordeauxského tvaru, ale skutečně silnostěnné a neuvěřitelně těžké. Prázdná láhev váží skoro stejně, jako u levného tenkého skla plná :o) Záklopka je kovová a korek plný, bez potisku, délky 45mm. Viněta je docela jednoduchá, ale velmi zajímavá, ostatně podívejte se na fotku. Kontraviněta je od dovozce, přeložena do češtiny. Coyam 2003 je směsí 30% Syrahu, 24% Cabernetu Sauvignon, 24% Carmenère, 20% Merlotu, 2% odrůdy Mourvèdre, je to odrůdovou skladbou trochu něco „mezi minulostí Bordeaux a současností Rhôny“. Víno zrálo po dobu 12 měsíců v barikových sudech vyrobených ze 75% z dubu francouzského a z 25% dubu amerického. Alkohol je vysokých 14,6°.
Víno je vhodné před nalitím do sklenek dekantovat. Nejen proto, aby se trochu otevřelo, ale především i kvůli poměrně výraznému depotu. Nejspíše bylo lahvováno bez filtrace, to se cení. Barva je neuvěřitelně vysoká, v podstatě neprůhledná. Zhruba „malého panáka“ vína (společně s depotem ze dna lahve) jsem nalil do velké sklenky (vejde se do ní celá sedmička) a dolil vodou, výsledek opět můžete vidět na fotce. Malý panák zředěný sedmi deci vody a barva stále vypadá jako u slušných červených vín. Trochu úlet. Tento malý experiment zahájil řadu dalších, ale o těch později.
Vůně v prvním plánu, hned po otevření lahve, exploduje výraznou ovocností – především rybíz a ostružiny. Následně se lehce zavírá a víno putuje do karafy, kde se po několika hodinách objevují nazrálejší ovocné tóny, především menší červené ovoce typu třešní, výrazněji štípne alkohol (byť teplota udržována pod dvaceti stupni), víno je aromaticky trochu divočejší a v pozdějších fázích výrazně zavoní spálená guma a vůně koženého pásku, nejspíš projev Syrahu. Chuť je plná, velmi suchá, šťavnatě ovocná, tříslo je stále dost výrazné, silně až trpce se projevuje kyselina a v závěru teple alkohol. Objevují se dřevité tóny, později na patře „povlak“ a dojem jako po vykouřené cigaretě. Víno by potřebovalo ještě nějaký ten pátek ležet. Pokusil jsem se jej ohladit delší dekantací, ale dalších několik hodin se v podstatě neprojevilo. Deci tedy zůstala v karafě do druhého dne. Po osmadvaceti hodinách je primární vůni černý rybíz, ale v chuti se nic neděje. Nechávám tedy víno nalité ve sklence a očichávám a ochutnávám po následující tři dny. Pokud někdo čeká, že se zvrhne, zoxiduje a posune někam k octu, plete se. I třetí den, ač ve vůni dominuje dřevitost, je víno stále v klidu pitelné. Dost velký úlet.
Víno mi nabídlo to, co v podobné cenové kategorii z Chile očekávám, v tomto směru tedy žádné zklamání. Ale přiznám se, že u lahve v ceně přes šest stovek doufám i v něco víc, než že bude „jen“ mohutné, krásně ovocné, technicky skvěle udělané... Ono to není málo, jsou to všechno objektivní ukazatele kvality, díky kterým víno dostane hromady bodů na soutěži. Ale i proto jsem si ve svých vlastních tabulkách značně snížil body za barvu a intenzitu vůně, které následně přesunul k čistě subjektivnímu celkovému dojmu, X faktoru. Je to pro mne v dnešní době jediný způsob, jak všechna ta „bezchybná“ vína odlišit, pokud bych trval na jednoduchém bodovém označení. Coyam je rozhodně hodně slušné víno (kde si rád připlatím trochu navíc za „Bio“ proces jeho výroby), ale mne prostě nenadchlo, něco mi chybělo, ten X faktor se nedostavil. Na druhou stranu jsem se experimenty s ním docela dobře pobavil a jako ukázka vyšší třídy cuvée z Chile poslouží skvěle, stejně tak i výborně doprovodí flák masa (asi spíše nějakou grilovanou variantu).
Odkazy: Dovozce – detaily vína | Web vinařství
