Páteční zoufalé bloudění po supermarketu ve snaze nakoupit potraviny na víkend skončil vrhnutím několika „náhodných“ balíčků do košíku a rychlým úprkem z předvánočního šílenství. Jednou z impulzivních položek se stala jelení kýta a na následujících řádcích se podělím o improvizovaný recept a tip na jeden Pinot, který stojí za pozornost.
Jelení kýta (a obecně zvěřina) není maso, které připravujeme úplně běžně, takže jsme se hned začali radit s kuchařkami. Po nalezení hromady více či méně zajímavých receptů jsme dospěli ke zjištění, že buď nemáme dostatek surovin, recept je zbytečně komplikovaný, případně vyžaduje třeba dvoutýdenní odležení masa v mořidle. Obvykle všechno dohromady. Vyřešili jsme to tedy po svém. Maso nakrájené na větší kousky skončilo ponořeno do směsi oleje, červeného vína (rulandské modré, když už se k němu bude pít) a brandy, doplněno kolečky mrkve, jalovcem, pepřem, rozmarýnem, novým kořením a tymiánem.
Po dvou dnech putovala voňavá směs dál. Na hluboké pánvi osmahnutá cibulka byla doplněna kolečky mrkve z marinády a posléze i masem, nyní již trochu přisoleným. Jakmile se maso pěkně opeklo, přišla do pánve i část samotné marinády (scezené o koření), následována dvěma lžícemi povidel pro zahuštění. Vše se dusilo do ideálního stavu, zatímco na vedlejší pánvičce jsme stihli z obou stran opéct bramborové knedlíky (přiznávám, archivní z mrazáku). A pak už jen na talíř a pořádně se nacpat. No a to je celý příběh…
A víno? Na Rulandské Modré 2005 pozdní sběr z viniční tratě Šidleny (obec Milotice) z vinařství Františka Spěváka jsem se moc těšil. V živé paměti totiž mám famózní, ale stále ještě poněkud mladý, výběr z hroznů ročníku 2003 (trať Zášidlení). Zajímalo mne tedy, o kolik se liší víno z méně tropického ročníku než nulatrojka. Víno se skrývá v lahvi tvaru bordó hnědé barvy, viněta je jednoduchá a účelná (a v soutěži vás pořádně potrápila). Krom běžných údajů informuje i o velikosti šarže – pouhopouhých 600 lahví. Barva vína není nijak vysoká, ba spíše naopak, ale u této odrůdy mne to netrápí. Vůně je mladá, výrazná a odrůdová. Víno je hodně „naparfémované“, aromata jsou přímočará a nijak sofistikovaná, ale velmi pěkná. Nejsilněji se projevují nasládlé třešně a obecně červené ovoce, trochu v pozadí lehká kořenitost. V prázdné sklence a jako předzvěst věcí příštích pak „použitý čajový sáček lesní směs“. V chuti je víno lehčí až středně plné, ovocité, s trochou třísla a sladko-trpkého ovoce, ještě ne úplně zharmonizované, ale zase překvapivě dlouhé. Chce trochu času, další láhev padne nejdříve na příští vánoce.
Víno kvalit ročníku 2003 nedosáhlo a asi ani nikdy nedosáhne, přesto se jedná o více než pěkné pití a kdyby takhle vypadalo více pinotů z Moravy, rozhodně bych se nezlobil. Při ceně (pokud se dobře pamatuji) znatelně pod hranicí dvou stovek nákupu rozhodně nelituji. K jídlu víno nepasovalo ideálně, což je ale samozřejmě jen chyba mé volby, nemám otevírat něco, co neznám. Pil bych ho jen tak, k sýrům a paštikám, při příjemném večerním posezení.
Pro zájemce starší poznámky a hodnocení výše zmíněného ročníku 2003 ve výběru z hroznů: „Po nalití do sklenky jen těžko odolávám hned přičichnout a zkoumám barvu vína. Ta je na odrůdu dost vysoká (ovšem ročník 2003 si s hrozny pořádně pohrál), čirá, jiskrná, okraje prozrazují neklamné známky pomalého nazrávání. Vůně je výrazná, ale jemná, delikátní. S mícháním, okysličováním ve sklence a změnou teplot otvírá své různé vrstvy – od brusinek, přes pikantní a uzené tóny, dravou hroznovou ovocitost až po vůni jitrocelového čaje a tóny častější v „přezrálých“ vínech z jihu - peprmint, zde ale v báječné podobě mých oblíbených čokoládiček After Eight. Po nějaké době se objevuje i trochu toho vesnického dvorečku, ale zatím jen mírně. Je dobré nenechat víno zteplat k dvaceti stupňům, kdy začne obtěžovat alkohol. V chuti je víno spíše plnějšího temně ovocného charakteru, tvrdé, s výraznou kyselinkou i tříslem, které se projeví v drsnější, ale příjemně uzené velmi dlouhé dochuti, ve které se vyloupne i bariková káva. Především chuť zoufale volá po další archivací a ostatně i vůně se plně rozvine ještě později. Víno teprve nastupuje svou cestu na vrchol a je škoda jej otevírat už nyní. Je krásným představitelem více než povedených modrých ruland ročníku 2003, kterých vzniklo hned několik, a mají pár styčných bodů, byť jsou z různých poloh (teď mluvím především o jitrocelovém čaji či sirupu, který jinak moc často nenalézám, ale v pinotech tohoto ročníku prostě je).“
