Nedávno se mi dostala do rukou zajímavá knížka „Víme, co jíme?“ s podtitulem „průvodce éčky v potravinách“. Na trhu se o žádnou novinku nejedná, pro mne novou je a tak se o tip podělím, třeba unikala ještě někomu dalšímu.
Dr. Tereza Vrbová zde přehledně popisuje různá barviva, antioxidanty, konzervanty a další látky běžně přidávané do potravin, lidově označované jako éčka. Ke každé látce je zde „rychlá obrázková informace“, tedy sada piktogramů, které informují o škodlivosti či nezávadnosti éčka. Všechny látky, nejen ty nejdůležitější (nejčastější), jsou obsáhle popsány, doplněny o výsledky aktuálních výzkumů, informaci zda jsou povoleny v EU či USA a podobně. V závěru najdete i přehledné tabulky s popisem toho, co které potraviny mohou a naopak nesmějí obsahovat. A na zadní přebálce pak dle očekávání reklamu na biopotraviny.
Je to celé trošku depresivní čtení, ale do knihovničky bych doporučil zařadit. Nebo alespoň někde půjčit, vytáhnout pár balíčků z ledničky a zkonzultovat sadu éček s touto encyklopedií. Chuť mne sice nepřešla, ale zamyslet se nad tím vším, co do sebe ládujeme, mne to donutilo. A příště budu možná vybírat nákup pečlivěji a u některých cen za „čisté“ výrobky se méně ošívat.
Na závěr malý úryvek: „Dusitan sodný (E 250) a dusitan draselný (E 249), souhrnně dusitany, patří mezi ostře sledované přídatné látky, co se týče nežádoucích účinků na lidské zdraví. Dusitany se používají při výrobě uzených masných výrobků, kde plní několik funkcí najednou.
Přidávají se buď do nálevu nebo přímo k masu. Přídavek dusitanů usnadňuje uzení, napomáhá vytvoření jednotné barvy a charakteristické chuti uzené potraviny, zlepšuje chuť, zabraňuje růstu bakterií a vzniku jedovatých toxinů a zpomaluje oxidaci přítomných tuků. V masných výrobcích je dusitan sodný hojně zastoupen. Setkáme se s ním například v masových konzervách, paštikách, špekáčcích, párcích, lančmítu či šunce. Dusitan sodný se někdy ukrývá pod názvem "dusitanová solící směs".
…
Přídavek dusitanů k masným výrobkům může vést ke vzniku malých množství silně karcinogenních nitrososloučenin, které vznikají hlavně za vysokých teplot - například při smažení slaniny. Podobná chemická reakce, při které vznikají nitrososloučeniny, může nastat i v žaludku. Některé studie dávají do souvislosti vystavení plodu vlivu nitrososloučenin během těhotenství a následný vznik nádorů u narozených dětí. Tyto karcinogeny byly poprvé odhaleny v uzených masných výrobcích v sedmdesátých letech.“
