Přichází čas Vánoc. Doba, ve které se Praha stává nesnesitelnou. Zběsilejší než kdy jindy, narvaná lidmi na pokraji zhroucení, agresivních a nesnášenlivých. Doba depresí, rozchodů, sebevražd, to vše při troše štěstí zakončeno katarzí na Štědrý den v kruhu rodinném. Ale také doba krátkých zastavení u desítek stánků se svařákem, zahřátí rukou a dočasného prchnutí od toho všeho.
Ne, tohle nebude nějaké zásadní zamyšlení nad smyslem Vánoc, je to celé mnohem banálnější. Včera jsem si prostě a jen dal první letošní „adventní“ svařák, na Náměstí Míru, za tři pětky. A překvapivě nešlo o (v Praze dost obvyklou) vínem ochucenou horkou vodu, ale o docela poctivý, velmi chutný mok, naprosto ideální pro pár minut čekání před kostelem na výherkyni místní vinětové soutěže. Myslím, že tam na něj letos zaskočím ještě několikrát, mám to kousek. A na Staroměstské náměstí a Václavák také zajedu (dneska tam ještě stánky budovali a strom zatím nesvítil), jen tak zkontrolovat, zda tamtéž svařák stojí o nejméně desetikorunu víc a chutná mnohem hůř, jak velí snad nějaká tradice.
A co vy a svařák ze stánku? Kupujete? Kde je nejlepší? A doma vaříte? O nějaký zaručený recept se podělíte? Nebo vám blížící se Vánoce už taky lezou na mozek?
