Nedávno jsem tu docela nadšeně psal o restauraci Al Dente, jedné z nových hvězd restauračního nebe, nebo spíše již téměř „italské čtvrti“ v centru Prahy. Před pár dny se nám poštěstilo restauraci vyzkoušet znovu a tentokrát již s fotoaparátem, takže dnešní krátká reportáž snad trochu napraví vážný nedostatek té minulé.
O restauraci lze říct v podstatě totéž, co už jsem tu jednou psal. Jídlo je skvělé! Oproti první návštěvě jsme byli v trochu stísněnějším podzemním prostředí, navíc většinu času sami, což se poněkud podepsalo na atmosféře. V horní (ten večer rezervované) živější části je to lepší. Chce to trochu toho chaosu, cvrkotu kolem, povídání v různých jazycích (hlavně italštině) a pak je dojem dokonalý. Ovšem i to jídlo k velké pohodě postačí!
Poctivá domácí kuchyně s čerstvými surovinami, kdy se na jídelním (ručně psaném) lístku objeví jen to, co je ten den opravdu v ideálním stavu. A tak to má být. Žádných sto padesát položek v obsáhlé knize, kdy je předem jasné (či vysoce pravděpodobné), že určitá část bude z mražáku. Na fotkách je k vidění směs mořských plodů s hutnou polentou, uzený hovězí jazyk s pestem, rizoto s toskánskou klobásou a tagliatelle s masem z divočáka. Vše v podstatě bezchybné, chutě krásně provázené, podáváno bez složitého aranžmá, spíše v přímočaře selské podobě.
Jako víno padl Pinot Nero „Jansen“ 2004 z jihotyrolského vinařství Ritterhof. Za pět stovek jsem očekával poněkud více, šlo o odrůdově spíše netypické víno, s ostřejší decentně ovocnou vůní táhnoucí do květinových tónů, s náznakem badyánu a máty. V chuti spíše tenčí, přímočařeji ovocné, s tóny bariku v podobě vanilkového krému, tak nějak obyčejně dlouhé. Neurazilo, nenadchlo. K jídlu v pohodě, ale hodně povedená jídelní vína tam mají za polovinu ceny a toto bylo spíše zklamáním. Nemůže být vše dokonalé, že?
P.S. dostává mne ten plátěný ubrousek převázaný s těstovinou :o) Na fotce je navíc osvětlena rudě skrze sklenku vína.
