Co může být lepšího, než narazit na výborné víno za rozumné peníze? A navíc takové, které je běžně a snadno dostupné v síti supermarketů, v tomto případě Tesca? Určitě spousta věcí, většina nemá s vínem nic společného (ano, přesně ty myslím, však víte), ale i takováhle drobnost dokáže potěšit. Jaké je překvapivé víno z Nového Zélandu? Aneb další z malých reportků lehce pod vlivem…
Pravidelný čtenář tohoto blogu asi už pochopil, že „new world“ víno mne málokdy dostane, mé srdce prostě leží v Evropě a klasických vínech nejen Francie. Proto jsem k vínu z řady „Tesco Finest“, z oblasti Marlborough na Novém Zélandu, přistupoval s lehkou nedůvěrou. Pinot Noir mladého ročníku 2006? Místo korku screw-cap? Na druhou stranu jsem toto víno chutnal před pár měsíci, z lahve hezkých pár hodin naoxidované, přinesené z hodnocení pro Víno Revue, a přišlo mi skvělé. V časopise pak dostalo 89 bodů a informace o ceně hlásala 259,- Kč. Inu zajímavá koupě. Když jsem tu láhev nedávno viděl za akčních 199,- Kč, totožné víno již s nálepkou stříbrné medaile, prostě neodolal. Právě medaile je ale tématem na diskuzi (možná nad přesnými pravidly soutěže a dohromady s právníkem), protože byla udělena šarži L6095 ročníku 2005, kdežto já zakoupil L7108 ročníku 2006 – a tedy de facto jiné než oceněné víno. Ale což, tento problém bych neměl řešit já, důležitý (opět pro mne) je obsah té lahve.
Ta je burgundského tvaru, z těžkého skla a, jak už vylo zmíněno výše, pod screw-cap uzávěrem. Prostě otočíte a z lahve se vyline… hmmm… bohatá, výrazná ovocná vůně, navíc s krásně odrůdovým štychem. Nechávám víno nějakou tu hodinku pořádně vydechnout a začínám zkoumat. Barva je rozumně vysoká, nic vyloženě mohutného, s již trochu oranžovějícím okrajem. Vůně je bohatá, hutnější, z vyzrálých hroznů, odrůdová. Višně a švestky, trochu černý čaj, trochu brusinky a lehce méně typické pomeranče. Jemnější, než je u běžného nového světa zvykem. Výraz „červená burgunda“ se dere na jazyk a k tomuto vínu patří, žádný chemicko-technologický experiment, pěkná klasika byť onu starosvětskou sofistikovanou svůdnost poněkud postrádám. Přesto v této cenové relaci výjimečné. Chuť je slušně plná, profilem opět odrůdu nezapře, brusinky a švestičky, trochu třísla a tak akorát kyselinek, hodně dlouhé (!), již nyní skvěle pitelné. Ale s potenciálem dále zrát, tedy pokud uzávěr dovolí. V chuti je ze začátku trochu cítit sladkost, snad vyšším alkoholem (13.5%) a možná i lehce zbytkovým cukrem, což je důvod, proč mne víno u třetí sklenky začíná trochu nudit. Ale u čtvrté už se vylupují nové aromatické tóny, až takové ty živočišnější a „zvěřinovo-gulášové“, znovu je to fajn pití. Určitě mne nějak zásadně nezasáhlo, ale na příjemné běžné popíjení pro někoho, kdo má Pinot Noir rád, mi přijde více než dobré. Po pravdě bych nejraději koupil kartón a přechutnával po půl roce. Asi to udělám.
Závěr? Nový Zéland prý Pinot Noir umí, v oblasti Marlborough obzvlášť. Zatím jsem neměl šanci těch opravdu zajímavých pít moc (jednotky lahví, maximálně), ale kdyby toto měl být standart supermarketového vína za necelých osm euro, pak mají našlápnuto dobře. Ostatně ochutnat můžete sami, protože tohle není nějaká nedostupná exotika, v regálech jich stojí stovky.
