U AdVivum se již stalo takovou malou tradicí, že před vánoci proběhne ochutnávka „oblíbenců“ z průběhu roku – vín úspěšných na předchozích degustacích, dobře prodávaných a tak podobně. Jde o celkem fajn příležitost si tato vína „upřesnit“, pokud je člověk má doma, případně zkusit znovu ohodnotit a srovnat nové poznámky s těmi z doby prvního setkání. A že se někdy nestačíte divit :o)
Pro účastníky, kterých tentokrát nebylo zrovna moc, jelikož se projevil předvánoční shon a náhlá „odpadnutí“, bylo připraveno celkem sedm zajímavých vzorečků. Jako první ve sklenkách zajiskřilo Chablis 1er Cru „Vaillon“ 2006 z vinařství Christian Moreau. S velmi svěží vůní, kdy se příslibem kyselinek úplně sbíhají sliny v ústech, s tóny květin citrusů a lehkou chlebovinou, ale poněkud sevřenější a nijak extra výrazné. Totéž se opakuje úplně přesně i v chuti, svíravá mladost hraje zatím prim, ale za rok až dva bych si k nějaké rybě dal více než rád. Předchozí ročníky tohoto 1er Cru mi moc chutnají, jak Chablis vlastně moc nemusím.
O růžové intermezzo se postaralo Sancerre Rosé 2006 od Pascala Joliveta, stoprocentní Pinot Noir z údolí Loiry. Víno barvy velmi nizoučké, takové řídce jahodové, ostatně jahody a další ovoce najdeme i ve vůni, společně se zelenějšími tóny rybízového listí. Spíše jednoduché, prostě příjemné rosé. V chuti ovocité, opět trocha „zeleného listí“, pěkná kyselinka i příjemně dlouhá dochuť. Ne že bych si neuměl představit pár lahví v létě na zahradě, ale při předpokládám poněkud vyšší ceně si bez problémů najdu adekvátní náhradu na Moravě :o)
Kdesi z hlubin sklepa se vynořila lehce plesnivá láhev Riesling 2001 „Les Écaillers“ od Léona Beyera. Při vyslovění Riesling a Beyer by se na mně dal demonstrovat Pavlovův reflex, ani tentokrát jsem nebyl zklamán. Barva již vyšší, zlatavá. Ve vůni vyzrálý, květinový ryzlink s již rozvinutým „petrolejem“, výrazný ale přitom elegantní, spíše přímočařejší než nějak zásadně komplexní, každopádně tradičně skvělý. V chuti slušně plný, naprosto klasický suchý ryzlink, možná s až příliš výraznou kyselinkou. Každopádně dlouhý a naprosto dokonalý k jídlu (nějaká mořská obludka, třeba).
Lahví Mercurey 1er Cru „La Mission“ 2005 z Château de Chamiery jsem zavzpomínal na říjnovou degustaci tohoto vinařství. Vyšší zlatavá barva (ve které plavou drobné částečky, víno bude bez filtrace), ve vůni hutnější barik do až sladších candy tónů, na mne možný zbytečně výrazný. Spousta květin, ovoce, znatelná mineralita. V plnější chuti opět dominuje sud, sladké teplé dřevo (alkohol), vylupuje se kořeněný perník, ovoce, vše je pěkně dlouhé. Hodně povedené víno, kde na můj vkus je moc dřeva, určitě bych ho nechal ještě nějakou dobu zrát. Každopádně jako ukázka silně barikované chardonnky, která je přitom i dobrá, poslouží báječně :o)
Síla AdVivum rozhodně není v Bordeaux, byť pár pěkných lahví tam mají. Každopádně Château Monlot 2004 Saint-Emilionu Grand Cru, klasická směs Merlotu s Cabernetem Franc a trochou Cabernetu Sauvignon, se prý prodává dobře, možná i díky tomu Grand Cru na vinětě (které ovšem v případě Saint-Emilionu znamená trochu něco jiného než třeba v Burgundsku). Pro mne toto víno bylo nejslabším článkem večera. Mladičká vyšší barva, ve vůni přímočaře ovocité, lehce zeleninové tóny a bylinky, sevřenější a méně výrazné. V chuti dominuje Cabernet Franc (alespoň bych odhadl, že je ho tam více než 25%, jež jsou udávány; ovšem toto číslo je podíl odrůdy na vinicích Ch. Monlot a v jednotlivých ročnících se směs může velmi lišit), je kořenitá, zelenější, s poměrně brutální tříslovinou, trpce dlouhá a nepříliš harmonická. Po další asi hodince a půl se aromaticky otevírá, ale chuť zůstává spíše drsná a nepřístupná. Za pár se určitě znatelně zlepší, byť nějaký zázrak to asi nebude.
Po drsném mladém Bordeaux bylo Vosne-Romanée 2000 z Domaines des Perdrix skokem do naprosto odlišných vod. Slušně vysoká, ale znatelně nazrálá barva, lehce zakalená. Ve vůni hutnější nazrálý mix červených plodů, švestek, trochu živočišnějších tónů ve stylu zpocené kůže (až „sexu“), možná mírně peprmintových (mátových) tónů. V chuti středně plné, velmi trpké – kyselinka je opravdu hodně výrazná až v rušivé podobě, takovou si ji z předchozí degustace rozhodně nepamatuji. Víno je delší, poněkud hrubší a kyselinka pro mne silně nabourává harmonii. Osobně jsem měl pocit, i kvůli zákalu, že tato konkrétní láhev nebyla úplně ve formě. Ale na konkrétní vadě jsme se neshodli, takže kdo ví. Stejně jako na degustaci v říjnu u lahve Mercurey, i nyní jsem vyzkoušel víno v kombinaci s hlínou z vinice. Inu s jehněčím či paštikou je to mnohem lepší :o)
O sladkou tečku se pak postarala Sherry, konkrétně Cream Isabela z podniku Valdespino, již dlouhou dobu stálý obyvatel mé chladničky. Jedná se o kvalitní Oloroso přislazené 25 % odrůdy Pedro Ximenéz Výraznější hnědá barva, delikátní sladce-oříškovo-karamelo-oxidativní vůně, s trochou pomeranče a hromadou tajemných vůní, pokaždé trochu jiné a vždy skvělé. V chuti překvapivě komplexní, dlouhé, tak akorát sladké a k nějakému dezertu nebo spíše pěkně nachlazené jen tak na chuť večer v podstatě dokonalé. Pokud budete chtít někdy zkusit opravdu fantastickou sladší sherry, pak tato je báječná volba.
Tak uvidíme, jaké vzorečky se budou ochutnávat v roce 2008, a které z nich se probojují do další předvánoční ochutnávky. Třeba se na nějaké z těch degustací potkáme. A omlouvám se za sníženou kvalitu jediné dokumentární fotky přímo z degustace, nějak jsem si nevzal pořádný fotoaparát a telefon produkuje podobně děsivé záběry.
