Nedávno se mi poštěstilo večeřet v restauraci Patriot X. A ač jídlo bylo opravdu skvělé, víckrát se tam neobjevím. Okolo Patriotu jsem již dříve prošel mnohokrát a nikdy nevstoupil dovnitř, až před pár dny se objevila velmi vhodná příležitost, zahraniční návštěva chtěla ochutnat výbornou českou kuchyni v nějakém pěkném prostředí, což je přesně koncept, kterým se Patriot X prezentuje. Jelikož návštěva platila, nebyl důvod do restaurace nejít. Za své peníze bych to nikdy neudělal a problémem nejsou ceny jídla. Komplikaci představují nesmyslně nastavené ceny vína.
Už jsem o tomhle tématu psal několikrát, nejvíc asi v článku „Děs a bída vinné nabídky“, ale neodpustím si ho zopakovat. V Patriotu X jsem si užil špičkový tataráček (svíčková neměla nejmenší chybu), báječně připraveného candáta na liškách netradičně doplněných zázvorem, další hosté pak vypadali neméně spokojeni se steaky, kachními prsíčky a jinými specialitami. Cena jídel, s přihlédnutím k interiéru restaurace, její poloze a úrovni obsluhy, naprosto odpovídala kvalitě. Hostům, ač běžně píjí spíš červené obludy a barikované chardonnky z Kalifornie, chutnala i vína. Ryzlink Vlašský 2006 z Vinařství Galant i Zweigeltrebe 2005 od Lubomíra Glose pro ně musela být skokem do absolutně netypických chuťových zážitků. Obě vína jsou velmi dobrá, ve své cenové kategorii zhruba 160,- Kč v maloobchodě spíše nadprůměr a jedná se o hodně slušně připravené reprezentanty odrůd a míst původu. V Patriotu za ně ovšem chtějí 770,-, respektive 780,- Kč. Pokud budu odhadovat, že nákupní cena pro restauraci nepřesáhne nějakých 130,- Kč za láhev, jedná se o šestinásobek ceny. Za patriota se sice tak trochu považuji, ale za idiota ne. To, že cena vína v restauraci bude vždy vyšší, je mi jasné. Za servis a možnost vypít lahvinku v příjemném prostředí nějakého fajn podniku si rád připlatím, ale chtít 500% marži je nestydaté. Ovšem tahle země je celkově nějak divná, když dvě točená piva stojí polovinu toho, co litr neperlivé vody (180,- Kč je za vodu bez pardonu hnus, možná by stálo za to tu začít propagovat vodu z vodovodu jako teď v USA).
Co se týče cen vína, tak bohužel dost podobná situace je skoro ve všech slušných restaurantech. Příkladem, že to jde i jinak, je celá síť Ambiente. Tam se dají pořídit výborná vína za ceny obvykle ještě rozumné (a tím je mi ukradené, kolik stojí voda, protože tu už si nedám :o). Pokud by někdo argumentoval, že jde přeci jen o jiný typ podniku než „luxusní restaurace“, pak jen doplním, že stejnou cenovou politiku má v Ambi skupině i Café Savoy a jedna ze špiček domácí gastronomie, La Degustation Bohême Bourgeoise. A prostě to funguje, na rozdíl od jiných podniků tam vína vypijeme dvě lahve místo jedné (nebo dvou piv), jsme s návštěvou mnohem spokojenější a rádi se vracíme. U jiných podniků, byť nás hodně lákají, prostě jen nahlédneme do vinného lístku a jdeme si svou cestou.
A jak to máte Vy? Nějaké tipy na příjemné restaurace, kde si lze dát láhev dobrého vína bez pocitu, že restauraci financuji nákup celého kartonu? :o)
P.S. fotka rozbouřeného potoka se mi sem nějak vecpala v souvislosti s pitím vody z vodovodu. Každé léto totiž skoro dva týdny popíjíme vodu z lesa a tohohle potůčku, tedy pokud se zrovna nerozbouří podobným způsobem jako předloni. A zatím dobrý… takže možná nejsem ten pravý, kdo plně docení kvality luxusnějších vod jako Vitel, Perrier či S. Pellegrino. A pokud vás zajímá, kolik je možné v jedné naší restauraci dát za "exkluzivní" balenou vodu, vřele doporučuji dnešní zápisek u Matesoly.
