Člověk by si myslel, že když půjde do podniku nesoucího jméno „vinárna“ (nebo někdy „vinotéka“, ale od té čekám spíše obchod), bude mít možnost vybrat si z několika druhů slušných vín a v klidu posedět s přáteli. Realita je ovšem většinou jiná, „vinotéky“ jsou obvykle zahulené bary čepující často jen levné podivnosti kdo ví odkud (teď tedy mluvím o Praze). Bohužel. I proto jsem se rozhodl napsat o pár podnicích, které naopak jménu vinárna dělají čest. A malé putování doplním i tipy na mé oblíbené vinotéky, tedy obchody s vínem.
Cestu zahájíme přímo v centru Prahy, v uličce V Kotcích. Zde se v historických sklepeních nachází moc příjemná nekuřácká vinotéka U Vavrysů. Ale je to spíše vinárna, kde se scházejí nejen místní štamgasti, ale na doporučení i kupy „nováčků“ ze všech koutů města. Proto je bezpečnější předem zavolat a rezervovat si stolek, ať nepřijdete při náhodné návštěvě zkrátka.
Při prohledávání archivů můžete objevit skutečné skvosty z let dávno minulých. Obsluha mi navíc nabídla přímo nevídanou věc – flexibilní určení ceny v závislosti na kvalitě vína po nalití :o) Nakonec jsem do této možnosti nešel, protože riziko, že víno bude skvělé a já se nedoplatím, bylo docela velké (šlo o Frankovku 2000 od Springerů). No možná příště. Ale už jsem tam měl deset let starý Pinot Noir od Balouna ve velmi slušné kondici a cena byla stanovena na něco přes tři stovky. Takže hledat v hlubších částech sklípku a v zaprášených poličkách se může vyplatit.
K dispozici je samozřejmě kafe, čaj a podobné záležitosti, při objednáni vody vám na stole skončí 1.5l PETka za rozumný peníz a vůbec je to takové domácké. I něco k snědku mají, doporučuji chleba se škvarky a obložený sýrovo-salámový talíř s chlebem. A to je asi tak vše. Tahle vinárna je na dopravně (tedy MHDčkem) skvělém místě, mají tu výborná vína, pěkně se tu sedí, popíjí a povídá… a to je přesně to, co od vinárny chci.
