Když jsem tak včera stál v zakouřené hospodě U rozjetý žáby a čekal na točené Svijany do džbánku pro návštěvu, napadlo mne, že jsem vlastně ještě neprezentoval svůj postoj k tomuto našemu tradičnímu a více než oblíbenému moku. Spotřeba vína u nás stále stoupá, je to dnes módní téma a něco se o něm píše na každém druhém „gurmetském“ webu, pivo přitom pije skoro každý, ale na stejných webech jako by skoro neexistovalo (až na čestné výjimky). Někdo jako by se za to, že jej má rád, skoro „styděl“.
Za sebe mohu zkráceně říct, že pivo mám rád. Ale jako nekuřák, kterému zakouřené prostory vyloženě vadí, si málokdy vyrazím posedět nad pár půllitry. Ale ostatně to nedělám moc často ani u vína, vyloženě „vinných barů“, navíc nekuřáckých, je taktéž jako šafránu. Některá jídla si bez piva představit nedovedu a jsou večery a večeře, kdy se podíváme na talíř a beze slov pádíme se džbánkem pro pár točených, protože snažit se k tomu napasovat nějaké víno je vlastně zbytečné. Malé pivko je někdy docela fajn aperitiv i ve slušené restauraci, místo různých sherry a podobně. A když nechci utopit kupu peněz v drahé lahvi vína a restaurant točí něco dobrého… proč váhat? Navíc v mnoha domácích podnicích je stále ještě bezpečnější dát si to pivo, které bude skoro jistě slušné, než riskovat kdo ví jaké víno. Ale o tom jsem se rozepisoval už dřív.
Nedám dopustit na piva kvasnicová a různé malé pivovary a zajímavá „malá piva“. Sice jsem se nikdy nedostal tak daleko, abych se obsahem sklenice nějak hlouběji zabýval, ale rozhodně ocením všelijaké „medvídkoviny“ (pivo z pivovaru U Medvídků v pražské ulici Na Perštýně), piva z malých pivovarů a všemožné experimentální záležitosti. Jen v té Praze je malých pivovarů hned několik a stojí za návštěvu, po republice je jich hromada. A vlastně nic nemám ani proti pivním koktejlům, takový německý weissbier říznutý půl napůl banánovým džusem… kdo nezkusil neuvěří! :o)
