Amerika je země neomezených možností, to všichni víme. Dokáží vyrobit stejně dobrá vína, jako klasické regiony v Evropě. Kolik si jen Amerika vytrpěla ústrků, že u svých vín používají dobře známá označení „Puilly-Fumé“ či „Champagne“ :o) No dobře, konec srandy. Používat tahle jména nebylo košer a ta vína mají s Evropou společného jen máloco (tedy každopádně podnože, bohužel). Dnes se stejná vína jmenují „Fumé Blanc“ či mají přívlastek „Methode Champenoise“, obsah lahví však zůstává. Snaha napodobit klasická vína starého kontinentu je jasná, výsledky jsou různé. V tomto článku se podíváme na jedno velmi oblíbené šumivé víno, vyrobené klasickou šampaňskou metodou, původem z oblasti Carneros v Kalifornii.
Gloria Ferrer je poměrně velké vinařství specializující se na šumivá vína, stojí za ním přistěhovalci s vinařskou zkušeností ze Španělska a podle všeho jde o jakési „detašované vinařství“ gigantu Freixenet. Sonoma Brut je pak volnou variací na neročníkové cuvée u pravých šampaňských, tedy víno základní, které by ale zároveň mělo být typické, v každém roce co nejvíce podobné těm minulým a posloužit jako „pozvánka“ na vína velká, prestižní ročníková cuvée. Sonoma Brut je ve Státech hodně oblíbená nejen u konzumentů, ale i v hodnoceních. Pravidelně dostává kupu medailí a pohybuje se na hranici 90 bodů (Wine Spectator jej dokonce jako jediné šumivé víno z Kalifornie umístil do Top 100 vín roku). Hrozny na výrobu tohoto vína pocházejí z oblasti Sonoma, přesněji z Carneros, tedy oblasti trochu chladnější, s výrazným kontrastem denních a nočních teplot a produkující asi ta nejzajímavější bílá a delikátnější červená z Kalifornie. Ve směsi dominuje Pinot Noir doplněný o Chardonnay, tedy klasika. I způsob zpracování je tak „šampaňský“ jak jen je možné.
Nalévám víno a těším se z docela vysoké barvy zlatě-medového odstínu a jemného dlouhého perlení. Vůně je překvapivá, první dojem vůbec nepřipomíná horkou Kalifornii. Je velmi pěkná, komplexní a překvapivě blízká pravým šampaňským, hodně slušný „plagiát“ :o) Chleba s máslem a medem, sladší jablka, ananas, trocha toastových tónů, velmi svěží a příjemné. V chuti již teplejší podnebí a pěstování na jílu společně s kamením (místo křídového podloží Champagne) původní nadšení poněkud stírá. Chuť je sice velmi slušná, s nějakými těmi pečenými jablky a celkově hezkou ovocitostí, ale po příjemně suchém nástupu již klasická říznost (ta zvláštní čistá a příjemná linka, která provází celou chuť) šampaňských kyselinek nepřichází, vše je takové hladší, měkčí. I dochuť je spíše kratší. Vlastně je to úplně v pořádku, ale ta báječná vůně mne natěšila na chuťově něco lepšího, než nakonec dostanu :o)
Tohle víno se ke mně dostalo omylem, původně jsem chtěl zkusit jejich Blanc De Noir, ale chyby vlastně vůbec nelituji. Láhev mne stála $20 a tolik stojí i dnes, v různých akcích se dá sehnat i okolo patnácti. Při současném kurzu je to tedy víno za nějaké tři stovky. A za tuhle cenu nemám ani nejmenší výhrady.
Bohužel dostupnost vín z USA není v našich končinách nijak zářná. V ČR a obecně v Evropě se dají celkem snadno sehnat desítky různých průmyslových supermarketových vín a pak samozřejmě takové ty „velké“ Cabernety z Napa Valley a podobná vína, ale ta, která mne opravdu zajímají, se obvykle v klidu prodají ve státech všechna a koupit je někde po Evropě skoro nejde. Zkoušel jsem přímou dopravu přes různé kolegy a známé, ale skoro vždy se něco přihodilo. Tuhle nějací teroristé v Londýně a zákaz tekutin na palubě (takhle jsem přišel o špičkový pinot Eyrie Vineyards z Oregonu), támhle zase omyl nakupujícího a úplně jiné víno. Ale párkrát se i povedlo, třeba s archivním pinotem od Drouhina. Teď máme v kanceláři novou kolegyni, která snad bude mezi USA a Evropou cestovat pravidelně. Připravuji seznam pinotů, má velká zavazadla plná oblečení a lahve dopraví bezpečně…
Nějaké další šumivky tady na blogu:
- Od Rossijskoe po Champagne…
- Crémant de Vinselekt 1996
- Dvacet zašumění – velký den šampaňského
P.S. Obrázek v úvodu je z Wine Spectatoru, kampaň „pravé šampaňské je jen z Champagne“ :o) Možná by něco takového stálo za to uveřejnit u nás třeba v Mladé Frontě – „Neříkejte bohémce šampaňské!“ :-)
