Ve čtvrtek večer jsem byl sám doma, což zavdalo ideální příležitost, oproštěn od bdělého dohledu přítelkyně, spáchat nějaký pěkný jídelní paskvil. Tímto „receptem“ jsem si tak trochu zavzpomínal na osamělá léta s vybílenou ledničkou, jídly ze zbytků a sortimentu nejbližší večerky. Vítejte ve světě kulinářských zázraků z temných zákoutí programátorské duše :o)
No dobře, tak hrozné to nebude. Tenkrát jsem se živil opravdu nechutnými sajrajty, i dnes jsou použitelné snad jen zapečené těstoviny a jedno mooooc dobré rizoto, ale s těmi vás seznámím, až zase někdy příště budu bez dohledu. Dnešní placky trochu připomínají jeden recept Jamieho Olivera (už nevím kde přesně to je, každopádně na jednom z těch šesti DVD, které vydala Mladá Fronta), ovšem ze znatelně menším podílem čerstvých surovin a v mém podání bez špetky tanečního nadání a elegance.
Základní suroviny jsou tyto: cibule, česnek, sýr (eidam stačí), plechovka mexické směsi (fazole v červené pikantnější omáčce), nějaké uzené maso nebo slanina, paprika, možno rajčátka, sůl, pepř, chilli (čerstvé papričky nebo sušené namleté, v případě malých čerstvých pečlivě odstraňte semínka a papričky pořádně properte) a tortillové placky. Všechno hezky osmahnout na pánvi a prohřát do mazlavé směsi, na kterou pokládáme placky. Když se placka zahřeje, naplníme ji směsí a zbaštíme. Tentokrát jsem neodolal a vzhledem k tomu, že se v ledničce nacházela již téměř procházející zakysaná smetana, trochu si to na talíři zjemnil. Je to báječné, rychlé a vůbec! :o)
Vinný doprovod obstaralo Épico z Bodega Dominio de Eguren ročníku 2005, stoprocentní Tempranillo z hroznů původem především z Riojy. Vyšší typ bordó lahve, překvapivě kovová záklopka, uzavřeno plastem místo korku, celkem fajn viněta… proč ne. Víno je pak velmi vysoké, byť ještě ne neprůhledné, fialově mladé barvy, s výraznou ovocitou vůní především jahod a švestek a trochou tónů nejvíce evokují vyuzený kus gumy (to bych čekal spíš od Syrahu, ale jinak je projev hodně odrůdový a Tempranillo by možná i šlo uhodnout, nenechte se vyděsit :o). V chuti víno působí na první dojem docela lehce a příjemně pitelně, byť alkohol je na 13.5 % a po chvilce o sobě nechá v ústech znát. Víno je pěkně suché, tříslo decentní, ovocnost kopíruje projev ve vůni, dochuť překvapivě dlouhá, celé je to takové měkké a líbivé. Pije se to dobře, nenutí přemýšlet a spíš láká nalít další sklenku, i taková vína jsou potřeba. Vůně i chuť působí poněkud „uměle“, ale mají daleko k tomu, abych je popsal jako „chemické“, což je případ mnohých alkoholizovaných ovocných koncentrátů (čti „vín“) běžných v supermarketech. Láhev stála 167,- Kč (Domaine R&W), cena mi přijde adekvátní a pro nenáročné večerní pití k jídlu či nějaký večírek s grilovaným masem bych neváhal ani minutu.
