Je první pracovní den po návratu z dovolené, jsem totální jet-lagovaná mrtvola. Večer jsem dostal chuť na něco nekomplikovaného, ke studené míse s nějakým tím salámem a sýry. Los padl na supermarketové víno z Austrálie, konkrétně směs Cabernet Sauvignon, Shiraz a Merlot ročníku 2005, víno na vysokých 14%, za 139,- Kč v supermarketu Albert. Konzumuji jej tak, jak je pro něj (dle ceny a cílové skupiny v obchodech) zamýšleno – otočím screw-cap uzávěrem a rovnou nalévám do sklenky (pravda, objemné na směsi typu Bordeaux). Žádné složité hrátky s dekantací, vydýcháváním a podobně.
Barva je vysoká rubínovka, ale nic obludně temného, znatelně nazrálá na okrajích. Vůně je výrazná, ovocitá, se znatelnými jahodami a obecně sladším ovocem, trochou kořenitosti a bylinek, ale bohužel i výrazným „umělým“ štychem společným vínům tohoto typu (dováženy v tanku a lahvovány kdo ví kde, v tomto případě konkrétně uvedena Francie, do Evropy tuhle značku dováží Boutinot). V chuti kyseleji ovocité, poněkud málo harmonické, s decentním tříslem a teplou dochutí díky vyššímu alkoholu. Jako bonus dotykem hořké čokolády v úplném závěru. Technicky v pohodě, slušně pitelné, k tomu jídlu vlastně fajn. Možná by si zasloužilo lepší zacházení, zkoumání v průběhu dní, karafu… ale kolik těch, co si jej zakoupí, s ním něco podobného provede?
Chtěl jsem něco nenáročného a v tomhle smyslu víno účel splnilo, ale nějak se nemohu zbavit pocitu, že ve skutečnosti jsem vůbec nechtěl něco „nenáročného“, ale jen si nalít sklenku vína. Takového, kde se u poznámek nebudu trápit. Takového, abych jen něco pil. A to se mi vůbec nelíbí. Ale na tohle téma jsem tu už páchal něco dříve…
