Švestka, slanina, burgundské, švestka…

Když máte od vína jen jednu láhev, pak se vystavujete spoustě rizik a celkově to má vlastně jen nevýhody (krom varianty, kdy je víno fakt špatné). Mimo jiné se vám jen velmi výjimečně povede spojit víno s jídlem úplně dokonale. Jistě, k čemu dát chardonnku z Burgundska či mladý Veltlín jde odhadnout a tak nějak to fungovat bude, ale opravdová snoubení fungují až u vín a jídel, jejichž chuť a vůni znáte. Před pár týdny jsem měl jedno docela příjemné víno, které přímo křičelo o sušených švestkách a slivovici. Druhá láhev byla tedy spojena s jedním naším oblíbeným předkrmem.

Nejdříve ten předkrm, jednoduchý ale efektní a velmi chutný. Do sušené švestky zastrčte mandli, celé to obalte slaninou (či sušenou šunkou, dle libosti) a osmahněte na pánvi. Sofistikovanější varianta počítá s naložením švestiček na den do slivovice (pozor! Při delší době a silnější slivovici se ty švestky skoro rozpustí na takový velmi chutný blivajz, každopádně plnit pak nejdou) a případně lehkým zalitím slivovicí ještě na pánvi. Tentokrát jsem ji i zapálil a šunčičku trochu ožehl, bohužel na fotce nejsou kvůli blesku plameny vidět.

Předkrm doplnilo Bourgogne Pinot Noir 2004 „Vielles Vignes“ od Domaine Jacques Girardin, základní červené burgundské z náročnějšího ročníku, které je nyní tak akorát připraveno k pití. Vinařství sídlí úplně na jihu Côte d’Or a vína produkuje ze zhruba 8 hektarů vinic od konce sedmdesátých let. Většina pochází ze Santenay či Savigny, ale v sortimentu najdete i Pommard. Právě směs vinic ze Santenay by měla být v dnes hodnoceném víně. Ambaláž nepřekvapí – klasická láhev, kovová záklopka, velmi slušný plný korek a spíše nevkusná viněta, tak se víno projevuje navenek. Barva vína je rozumně vysoká, na okrajích již lehce nazrálá, ale odrůdu nezapře. Vůně je, jak jsem již předeslal, především silně švestková v různých jejích podobá, od sušené až po tu slivovici. Objevuje si i trocha animálních tónů, višní, ale jako celek je to spíš přímočaré a jednodušší, ale fajn. Takový ten příjemný pocit a úsměv na obličeji „ach, báječný pinot!“ se však tentokrát nedostavil. V chuti středně plné, velmi suché až lehce trpčí v úvodu, se znatelným (byť již částečně vyhlazeným) tříslem v závěru. Pěkně ovocné, opět švestka, trocha brusinka, lehce kůže, výrazněji borůvka. Příjemně dlouhé. Jednodušší, hezky pitelné a k tomu jídlu více než „funkční“.

Slušné základní Bourgogne (= víno odpovídá kvalitativní kategorii), které se dá bez nějakých výčitek a velkého přemýšlení popíjet jen tak k povídání a k jídlu zapadne taktéž. Dovozce, z jehož degustace tu již byl reportek, za něj chce tři stovky. No budiž, vína z této lokality jsou u nás prostě drahá. Dovedl bych si představit i cenu znatelně nižší, ale tak je to skoro vždy, věčný boj dovozců a spotřebitelů :o) Dříve či později si ten výlet do Burgundska udělám a zásoby nakoupím, možná bych se měl rovnou zásobit eurem, než koruna zase spadne. Jen nevím, kam ty lahve budu potom dávat %-)