Wine Spectator a jeho zástupce James Suckling dokončil putování po Bordeaux a přinesl kompletní „ortel“ nad ročníkem, načež celé zpravodajství (které viselo jako hlavní zpráva na úvodní stránce webu hodně dlouho i třeba loni) přestal nějak zásadně exponovat. Nové informace přináší ve svém blogu a na skvělém novém webu Berry Bros. & Rudd, slavný obchodník s vínem z Velké Británie. Dle nich celou letošní kampaň ovlivní nejvíce tři faktory (seřazeny dle důležitosti) – ceny, ceny, ceny. A jednodušší ovocná vína, pokud výrazně zlevní, bude fajn užívat si do doby, než dozrají ročníky 2005 a 2006. Takže jak? Jsou Bordeaux ročníku 2007 obyčejná vína, dobrá ale nijak speciální, která by měla být „levná“ (ať to v dnešním světě a cenové hladině nastavené úspěchy let minulých a poptávkou z Asie znamená cokoliv), nebo to není tak jednoduché? Inu dost záleží i na barvě vína…
Část informací už jsem psal v minulém článku „Nepříjemná pravda o Bordeaux 2007?“, který doporučuji na úvod. Zde si neodpustím doslovný překlad úvodního odstavce z Wine Spectatoru, který asi dost vystihuje situaci (pravda, stále zatím stavím jen na názorech ostatních a ochutnám až příští týden). „Bordeaux představuje ročník 2007 světu, ale místo nadšení působí letošek poněkud monotónně. Tolik lidí prostě a jen dělá naučené pohyby: nalít víno, říct jak dobré je vzhledem k ročníku … usmát se … další. Nikoho neobviňuji. Ochutnávat v řadě dvatisícesedmičky může být pěkně nudné“.
Ročník 2007 je na pití, ne na dlouhé uskladnění a spekulace. Je „přátelský“ (měkký a primárně ovocitý, tedy u slušnějších značek) a takové musí být i ceny. Obzvláště v kontextu brutálně padajícího kurzu dolaru (= USA nakoupí skoro jistě mnohem méně, zbylé peníze vrazí do moderní legendy v podobě ročníku 2005) i proti euru oslabující libry. Ozývají se ale i hlasy (například Anthony Barton z Léoville-Barton a další), že ročník je sice na rychlejší vypití, ale přesto dobrý a ceny snižovat nehodlají. 
Což může vést v obdobu stavu v roce 1997, kdy úvodní cena vín byla (vzhledem k jejich nižší kvalitě) příliš vysoká a ve výsledku je šlo po nalahvování koupit levněji, než v En Primeur. Berry Bros. & Rudd, byť v En Primeur každý rok protočí statisíce lahví a je to jeden z jejich důležitých zdrojů příjmu, jasně dávají najevo, že pokud ceny výrazně neklesnou, nebude v ročníku 2007 příliš mnoho vín, u kterých by bylo vhodné doporučit nákup. Navíc, i při dost výrazném poklesu ceny, bude (kvůli výše zmíněnému posílení eura) pro mnoho trhů víno stále stejně drahé jako ročník 2006, označený za výrazně lepší (a ani ten nebyl nějaká zásadní bomba). Steven Spurrier i James Lawther z Decanteru v podstatě jen přizvukují, všude se ozývá „vína na rychlé vypití a musí být o hodně levnější než minulé ročníky“. Robert Parker to shrnul do „spousta průměrných, zelených vegetativních vín, ale špičková château zvládla vyrobit vína ovocná, měkká, snadno pitelná a přitažlivá; bílá jsou špičková a ta sladká velmi slibná; ceny za ročník 2007 by určitě měly být nízké, ale obávám se, že tomu tak nebude“, celý report s hodnocením konkrétních vín však uveřejní až na konci dubna.
U Wine Spectatoru se dle očekávání (minulý článek) do špičky červených dostala mnohá vína z pravého břehu, byť žádné nepřekročilo maximální udělené skóre 90-93 bodů. Právě v tomto rozmezí se pohybuje Château Ausone, Château Lafleur a Château Le Pin. V rozmezí 89-92 pak Château Certan De May, Château Cheval-Blanc, Château l'Église Clinet, Château Pavie, Château Pétrus a dodatečně z levého břehu i Château Haut-Brion. V 88-91 se ještě pohybují další legendy typu Château Angélus, Château La Conseillante, Château Trotanoy, Vieux-Château-Certan a další.
Úplně jiná situace je letos ovšem letos u vín bílých, jak suchých tak sladkých. Bílé Château Haut-Brion dostalo maximálních 97-100 a další se pohybují vysoko okolo pětadevadesáti. Berry Bros. zase na špičku umisťují Domaine De Chevalier. Plný počet dostal i legendární slaďák Château d'Yquem a ve vysokých pozicích devadesátek se pohybuje Château Rieussec, Château Sigalas-Rabaud, Château Doisy-Daëne, Château Suduiraut a další. Vypadá to, že slaďákofilové a milovníci výrazně barikovaných Sauvignonů Blanc a Semillonů budou mít letos žeň.
Co je na tom všem blbé (pokud prodáváte En Primeur) je fakt, že taková ta cenově ještě rozumná vína (i kdyby zlevnila o hodně) asi nejsou žádný zázrak a kupovat si víno špičkového producenta z podprůměrného ročníku, když jej překoná jejich vlastní druhé víno z ročníku lepšího (staršího a dnes již vyzrálého) mi přijde jako velká kravina. Obávám se ale toho, že právě různá vína z ročníků jako 2001 či již pomalu pitelného 2004, začnou pod tlakem nepříliš povedené nulasedmičky zdražovat a mizet z trhu. Už dnes začínají být starší vyzrálá vína paradoxně stejně drahá či levnější, než jejich en primeur nabízené mladé varianty. Je to divný byznys…
Autorem fotografie Château d'Yquem je Benjamin Zingg, foto degustujícího Roberta Parkera Jr. pochází z webu Berry Bros. & Rudd.
