Sedím si tak doma u počítače, unavený a na rozpacích, z reproduktorů zní Johnny Cash, baštím knäckebröd potřený husím sádlem s kusy jatýrek a bez snahy o „snoubení“ to zapíjím osmdesátikorunovým jakostním Neuburským 2004 z Dobšic (z vinařství Lahofer, moc zajímavé víno). Snažím se dopsat článek, než zahájím výplach mozku u druhého dílu Deníku Bridget Jonesové. A při této (přiznejme-si poněkud dekadentní) konstelaci se snažím přijít na to, jak popsat dojem z mladých vzorků Bordeaux 2007 a nepapouškovat vinné celebrity, jejichž výroky jsem tu v předchozích dnech překládal. Nebude to snadné. Takže preventivně opět zahájím překladem…
Berry Bros. & Rudd totiž říkají, že ročník 2007 není „pravobřežní či levobřežní“, ale dobrá či skvělá vína pocházejí prostě a jednoduše z těch vinařství, která mají špičkové polohy, zároveň dost peněz na drastickou selekci ve vinicích a disponují i nákladnější technologií (= ta drahá château). Zároveň však, tak trochu pod čarou a mimo zápis, přiznávají, že na pravém břehu se dařilo přeci jen o trochu lépe. Má dnešní zkušenost to v podstatě potvrzuje. Jak nemám nějak velké zkušenosti s degustací těchto mladých a vlastně nehotových vín, tak ze sortimentu zhruba čtyř desítek vzorků, které na ochutnávce nabídla firma Dominec & Spol., bych se jasně klonil k pravému břehu. A z levého spíše k takovým těm dražším vínům. No a vlastně bych si vybral především u vín bílých, třebas i sladkých.
Začnu tím, co mne příjemně překvapilo, neřkuli nadchlo. Bílé víno z Domaine de Chevalier musí být nutně na prvním místě. Komplexní, nabušené, již nyní harmonické a neuvěřitelné zajímavé. Jeden z nejpovedenějších Sauvignonů Blanc co jsem kdy pil (pravda, podpořený Semillonem), u kterého by mne hodně zajímalo, co s ním udělá dalších mnoho měsíců v barikovém sudu. Mám ale obavu, že za očekávaných zhruba patnáct stovek bez daně si nakonec nechám zajít chuť a budu čekat na nějakou ochutnávku. Vyloženě roztomilé bylo přímé srovnání s naopak dvoustovkovým Château Marjosse (soukromý podnik Pierra Lurtona, který jinak stojí za legendami Château Cheval Blanc a Château d’Yquem), které ze všeho nejvíc připomínalo kvalitní Sauvignon z Moravy v trochu chladnějším ročníku :o) Už se těším na podobu tohoto vína po prohnání sudem. Potěšilo neuvěřitelně svěží, ovocité a již nyní docela harmonické a zajímavé Château Malartic-Lagraviere blanc. Opravu báječné je Château Guiraud, klasické botrytické sladké Sauternes. Již nyní překvapivě složitá a zajímavá vůně, kořenité, mohutné a sladké avšak s dostatkem kyseliny. Fantastické. O znatelný kus méně zajímavé, především kvůli přebytku cukru a nedostatku kyseliny, mi přišlo Château
U Château Bahans Haut-Brion 1999 (druhého vína legendy Château Haut-Brion), jednoho ze starších vzorků nabízených na této degustaci, jsem koukal na vyskládané lahve a říkal si, které z těch vín asi dozraje alespoň do této, byť nijak komplikované, elegantní a zábavné podoby. Moc jich nebude. Už proto, že většinu prezentovaných vín půjde vypít tři roky po nalahvování a další archivace nebude mít smysl. Celkem jsem se pobavil u některých Pomerolů (Château Le Gay je parádní, Ch. La Pointe, Ch. Bouregard a vlastně i Ch. l’Enclos fajn), potěšil jednoduchý ale veskrze příjemný černorybízový Croix-Mouton. Určitě bych rád viděl finální podobu Ch. Chasse-Spleen a Ch. Poujeaux, především pro to srovnání „před měsíci v sudu a po nich“… ale že bych z nich byl nějak úplně nadšen, to se říct nedá. Takový klasický d’Issan bude jednoduchá, svěží ovocitá záležitost na „jen tak pití“, ale koupíte si podobné víno za osm stovek bez daně? O kus lepší je třeba Rauzan-Ségla, byť i to je poněkud řidší a ani zde necítím prostor pro cenu loňského ročníku, tedy na hranici čtrnácti stovek (a vlastně ani nevidím důvod devadesátibodové hranice u Wine Spectatoru). Vůbec nechápu, co si mám myslet o svém jinak veskrze oblíbeném Ch. Cantemerle… řídké, nepěkné tříslo, poněkud hořké v dochuti… co se to stalo? Něco mi něco uniká a další zrání v sudu a několik let tomuhle vínu přidají na kráse? No nevím…
Někde jinde bylo Château Smith-Haut-Lafite, o poznání výraznější, zajímavější a s dávkou příslibu elegance, jestli spadne znatelně pod tisíc korun, určitě bude stát za pozornost. Zajímavě strukturované a příjemné, říznuté holandským kakaem, mi přišlo Les Carmes Haut-Brion, které ve Wine Spectatoru vychází hůře než Cantemerle, ale na této ochutnávce bych ho jasně preferoval. Láhev ve finální podobě, při ceně do sedmi stovek, by mne mohla zlákat k jednomu experimentálnímu nákupu. Ovšem podobné slevy oproti loňsku očekávají asi jen ti největší optimisté…
Objevují se názory, že ročník 2007 je takový ten „klasický“, kterých je mezi špičkovými úlety typu 2005, 2003 či 2000 potřeba. A v seznamech báječných ročníků se najednou zjevují i 2001, 2004 a dokonce 2006, donedávna ještě označované právě za ty „klasické“ (rozuměj průměrná, typická podoba Bordeaux). Tak já vám nevím. 2007 je dle všeho ročník, alespoň v moderní podobě Bordeaux, spíše pod hranicí možného průměru (byť samozřejmě úplný průšvih to není a vyloženě špatná vína už asi nikdy čekat nemůžeme; pokud započítáme i doby opravdu jetých ročníků před nástupem moderních postupů, asi to skutečně minimálně průměrný ročník bude). Tedy v červených, v bílých je asi nadprůměrný, ale chutnal jsem jich jen velmi málo. Vína jsou na rychlé pití, takhle na sudové ochutnávce vlastně docela přístupná a „pitelná“ skoro již teď (žádná rána mezi oči jako u 2005 a mnohých lepších 2006), ale ve výsledku na hony daleko tomu, do jakých výšin se mohou dostat v roce opravdu dobrém. Pokud radikálně nezlevní, tak koupit jen málo, pouze osvědčené kousky, a vypít brzy. A dostupné finance vrazit do ročníku 2004 a 2001, než definitivně podraží. A nechat Čínu, ať skoupí zbytek. Když jim nakonec nebudou chutnat, ať je prodávají na letištích místo padělků Pétrusu…
Další články o ročníku 2007 v Bordeaux: En Primeur Bordeaux 2007 – bez velkého nadšení | Nepříjemná pravda o Bordeaux 2007? | Začíná kampaň En Primeur 2007 | Drastická selekce aneb sázka na Bordeaux 2007 | Katastrofický ročník 2007 v Bordeaux?
