Poslední číslo časopisu Víno Revue hodnotilo odrůdu Pinot Noir. Utkala se vína z Burgundska, Rakouska, Moravy i Nového světa. S 87 body zvítězilo klasické Burgundsko, Vosne Romanée 1er Cru „Les Suchots“ 2004 od Michela Noëllata. Tento ročník jsem sice nepil, ale po zkušenostech s jeho jinými víny této apelace si lehce dokážu představit, proč zvítězilo. Ovšem jen s velmi malým odstupem v bodech, konkrétně jedním, následoval vzorek z Chile, který jsem měl shodou okolností doma. Šup s ním do skleničky…
O vínech z chilského vinařství Anakena jsem tu už psal, takže se nebudu opakovat a odkáží vás na starší články. Dnes hodnocený pinot jsem chutnal (přiznávám se, že spíše nezřízeně popíjel u Matesolova stolečku) na degustaci v Břevnovském klášteře a přišel mi celkem dost slušný, byť spíše střelený takovým tím vyloženě ovocným a nekomplikovaným směrem. Cuvée ONA 2005 ze stejného vinařství a na pinotu z větší části postavené mne naopak nadchlo. A tak jsem se celkem těšil, co mi tahle láhev poví v klidu večera, z velkých sklenek a s trochou nějakého jídla. Single vineyard, Rapel Valley, Pinor Noir…
Velká buclatá láhev, kovová záklopka, plný korek a myslím pěkná viněta, navíc s kontravinětou s překladem senzorického hodnocení a doporučení k jídlu. Nadprůměr. Barva mne potěšila, není totiž nijak nepřirozeně (vzhledem k odrůdě) hluboká, pěkně mladě rubínová. Aromaticky je víno v úvodu velmi sevřené, nedává znát skoro nic, putuje do karafy. I později s velkou sklenkou spíše bojuje, žádná explozivní ovocnost se nekoná, víno je spíše jemnějšího rázu, s dominancí třešně, bylinek a ostřeji (především později) zazlobí alkohol. Dejte mu další hodinu dýchání a znatelně „zmužní“, intenzita se zvýší. Objevuje se hromada dalších tónů, od příjemných (káva v podobě bílého Nescafé XPres) po trošku rušivé, ostré vůně. Každopádně ten celkový dojem je veskrze příjemný, odrůdu nezapře a docela mne baví. V chuti je to lepší od začátku, víno není nějak těžké, projevuje se sladčeji ovocně (opět třešně), s trochou bylinek a docela měkkého třísla, je delší a opět drobek zlobí alkohol. Ale pinot to je, hurá, především v krásné dochuti úplně jasně :o) Karafa víno sice hodně otevřela, ale asi příliš hrubým způsobem, určitě bych ho spíše nechal otevřené pár hodin předem jen tak v lahvi či alespoň dva roky pomalu zrát do krásy.
Tenhle pinot překvapil. Čekal jsem přímočařejší ovocnou bombu, dostal spíš jemnější a bohužel i poněkud sevřenější projev, daleko od toho, co od Nového světa běžně očekávám. S Víno Revue bych se asi neshodl na jídelním párování, místo výrazných bylinkových steaků bych ho klidně otevřel k nějakému decentně opečenému lososovi či třeba jemnějšímu jehněčímu, možná i se zeleninovými těstovinami by se mělo dobře. Nezkoušejte grilovaný hermelín, ten nefunguje :o) Za cenu 388,- Kč je to v našich současných cenových podmínkách spíše na horní hranici toho, co bych byl ochoten za podobné víno vydat. Stejně bych ale (i v našich v tomto směru obludně předražených končinách) v této cenové kategorii asi sahal spíše po nějakém village kousku z Francie, ale to už je prostě o vkusu každého.
Mimochodem, jak v těchhle horkých dnech (a bude hůř…) řešíte občasnou nutnost nějaké víno prohnat karafou? Tedy pokud nemáte nějaké pěkné chladné místo v domečku, obracím se spíše na ty, co žijí v bytech a ani domácí sklípek nemají :o) Nechat karafu na stole znamená, že víno odporně zteplá. V ledničce je zase moc zima. Zkoušel jsem karafu obalit mokrým chladným hadrem, ponořit do vody a přihazovat kousky ledu, nakonec včera dekantér úspěšně umístil do horního patra vinné chladničky. Ale k ideálnímu řešení to má sakra daleko. Ovšem řešit tyhle „problémy“ je ještě docela zábava, když to není nic horšího :o)
