Jedním ze způsobů, jak lépe poznat styl určitého vína či specifika místa původu, jsou vertikální degustace totožného vína v hned několika jeho ročnících. Je to především specifikum velkých červených vín klasického střihu, která jsou schopna zrát do krásy i několik desítek let, ale vertikálně můžeme samozřejmě srovnat i víno „běžnější“ a třeba pět jeho po sobě jdoucích ročníků. Srovnání jedné viniční trati od totožného výrobce, ovšem třeba s třicetiletým rozdílem v ročníku vína, je jedním z nejzajímavějších degustačních zážitků, které znám. Před pár týdny se mi něco takového poštěstilo s víny Château Malescot st. Exupéry, jedné ze stoupajících hvězd Bordeaux, konkrétně oblasti Margaux. Stoupající hvězda jinak řečeno znamená, že se fanoušci tohoto vína vsází, kdy mu už Parker dá konečně nad 95 bodů :o) Wine Spectator v ročníku 2005 jej do kategorie 95-100 již zařadil.
Margaux - Historie a obecné informace
Apelace Margaux je z původních klasických vinařských oblastí Médocu ta největší, vinice zde najdete na více než 1350ha půdy. Celkem se sestává z pěti částí okolo stejnojmenných městeček – Margaux, Arsac, Labarde, Soussans a Cantenac. Vinice jsou zde především na štěrkové půdě, více k jihu se začíná objevovat hodně písku. I proto zde dominuje Cabernet Sauvignon, navíc jsou vinice hodně „koncentrované“, výsadba deseti tisíc keřů na hektar není ničím výjimečným. Vína z Margaux jsou díky své opojné vůni a „lehčímu“ stylu často označována za „ženská“ a mnohým toto označení nelze upřít. Ale spousta vín z Margaux je i mužná, koncentrovaná a s drsným tříslem. Takže „ženskost“ Margaux nelze brát doslova, takový Kirwan by ji snadno vyvrátil. Výraznou a někdy snad až líbivou aromatiku jim však upřít nelze. U Margaux je bohužel typické i to, že špičkový ročník v ostatních částech Médocu ne vždy znamená stejný úspěch i zde, příkladem mohou být roky 1982 či 1990. Stejně tak není dobré zde hledat zajímavá vína v obecně špatných letech. Margaux má tendenci v deštivých ročnících produkovat hodně lehká vína, stejně jako hrozny „přesmažit“ a nedovolit jim správně dozrát v letech velmi horkých. Oblasti jako St. Julien či Pauillac se s extrémy přeci jen vyrovnávají lépe, u Margaux je lepší se v problematičtějších ročnících poohlížet spíše po ověřených hvězdách než zkoušet hledat „výhodný nákup“. Na druhou stranu všechno tohle dnes mění moderní technologie zpracování hroznů a investice do jejich pečlivého třídění. Ostatně jako všude.
Margaux - Klasifikace vín
V Margaux najdeme vína z klasické a obecně známé klasifikace Cru Classé z roku 1855 a samozřejmě i klasifikace novější, Cru Bourgerois. Běžná vína pak nesou označení A.O.C. Margaux. Apelace Margaux je na klasifikovaná vína poměrně bohatá. Najdeme zde jedno 1er Grand Cru Classé, světoznámé Château Margaux, pět druhých Cru (za všechny jmenuji a z nich bych volil famózní Château Rauzan-Ségla), hned deset třetích Cru (Château Palmer asi největší hvězda), tři čtvrtá Cru (Château Marquis-de-Terme obvykle asi nejlepší) a konečně i dvě pátá Cru. Z 61 klasifikovaných Cru Classé v Médocu pak Margaux zabírá celkem 21 míst, tedy více než třetinu, především v horní části žebříčku. V klasifikaci Cru Bourgerois je pak Margaux zastoupeno spíše málo (19 z 247), čestnou výjimkou jsou zde skvělé Château d'Angludet či Château Siran. Smutnou pravdou tak je, že oproti jiným oblastem je právě zde velká spousta vín velmi podprůměrných a ta klasifikovaná jsou opravdu výběrem špičky oblasti (a i ta, obzvláště před začátkem devadesátých let minulého století často vyráběla vína méně kvalitní než by jejich statut naznačoval) a při hledání mezi jinými zástupci této oblasti úplně naslepo vás spíš bude velmi často čekat když ne zklamání, tak ne příliš velké nadšení.
Château Malescot St. Exupéry najdete v encyklopediích díky jménu hned vedle Château Margaux, ovšem i část jeho vinic leží přímo vedle těch od slavnějšího kolegy. A vinice, stejně jako château, se nacházejí hned vedle další novodobé legendy, Château Palmer. Co se terroir týče, má toto vinařství rozhodně z čeho těžit. V dobrých ročnících má na to být kvintesencí všeho, co vína z Margaux znamenají – svůdnosti, elegance, finesy i síly. Malescot má docela pohnutou historii a jelikož ji docela pěkně sepsal Tomáš Dominec, jehož firma degustaci v restauraci Rusalka pořádala, dovolím si jeho text zde tak trochu opsat:
„Château koupil v roce 1697 Simon Malescot, veřejný žalobce a poradce krále v parlamentu v Bordeaux. O majetek pečovala jeho rodina po více než l století, a to včetně období Francouzské revoluce. Ch. Malescot prosperovalo, vinice byly rozšířeny, zvětšil se sklep a byl postaven dům. V roce 1827 koupiI majetek Jean-Baptiste de St. Exupéry (pozn. pradědeček Antoine de Saint Exupéryho, autora Malého prince)a svoje jméno přidal ke jménu Malescot. Dalším majitelem se stal M. Fourcaude, ktery proslavil současné château a zažil období vzestupu, na které mohl být právem hrdý. Jeho víno získalo v klasifkaci roku 1855 ohodnocení 3.cru.
V letech 1880 až 1955 byla historie château pohnutá: pět majitelů, phyloxera, plíseň, ekonomické problémy a dvě světové války. V roce 1950 měl Paul Zuger na starosti pouhých 7 ha vinic, všechny budovy včetně château byly v ruinách. V roce 1955 se stal majitelem a se svými dvěma syny stál před úkolem obnovení vinic nejen do jejich původních rozlohy, ale i bývalé slávy. Vnuk Paula Zugera Jean-Luc, zkušený a nadšený vinař, pracuje na château od roku 1990, jeho konzultantem se stal Michel Rolland. V roce 1996 byly uskutečněny rekonstrukce (izolace stropu sklepa, jeho klimatizace) a byly přidány 3 nové tanky s obsahem 95 hl, aby se posílila možnost zpracování jednotlivých parcel. V roce 1997 byla pořádána slavnostní večeře k 300. výročí s vertikální degustací 100 ročníků.“
Pokud jde o vinice, pak na nich dominuje hluboký štěrk a odrůdové složení je zhruba 50% Cabernet Sauvignon, 35% Merlot, 10% Cabernet Franc a 5% Petit Verdot. Vinné keře jsou vysázený v počtu asi 10.000 kusů na hektar, jejich průměrné stáří se pohybuje okolo 35 let. Sklízí a zpracovávají se samostatně jednotlivé parcely a následně se scelují. Víno fermentuje bez přidávání umělých kvasinek při řízené teplotě (30 – 32°C), malolaktická fermentace pak obvykle probíhá již v barikových sudech. V nich víno zůstává 12 – 16 měsíců, podíl nových je zhruba 80%. Víno je lahvováno bez čiření a filtrace. Na lahvích se nachází jeden velice zábavný prvek, je jím text s výběrem několika „zásadních událostí“ ze světa, ke kterým došlo v tom kterém ročníku. A tak můžeme na lahvi z ročníku 1999 číst, že jedenáct zemí EU přijalo novou měnu, Euro. Roku 1964 získal Nobelovu cenu míru Martin Luther King. A roku 1926 měla premiéru Metropolis režiséra Fritze Langa a inflace ve Francii pokračuje, 1£ už stojí celých 243 franků. Má to prostě své kouzlo…
Mé první setkání s tímto vinařstvím proběhlo teprve u ročníku 2002, který mne bezvýhradně nadchnul. Ukázalo se, že bohužel částečně tím, jak byl pro jejich současnou běžnou produkci netypický. Ročník 2002 je spíše z těch horších a Malescot St. Exupéry v něm vyrobil klaret klasického střihu. V dobrých ročnících se totiž jedná o mnohem nabušenější, modernější styl. Což jsem ovšem zjistil až později a za cenu nemalých investic :o) I proto jsem se na ochutnávku moc těšil, měla mi definitivně potvrdit, zda se víny tohoto château dále více zabývat či ne. Chutnalo se totiž celkem deset ročníků, od historických z dob, kdy vinařství produkovalo vína spíše podprůměrná, do moderních dní, kdy se naopak vrací na výslunní. Některým starším ročníkům bylo navíc pomoženo lahvemi magnum, ve kterých víno přeci jen stárne pomaleji a lépe. Degustace probíhala nezvykle od starších ročníků k mladším, z prostého důvodu stoupající kvality vín. Bylo by přeci jen trochu depresivní testovat nejprve ta jejich moderní, špičková, a postupně se propíjet historií zpět k nepovedeným.
Château Malescot St. Exupéry 1975 (Magnum)
Barva tmavá višňovka, silně nazrálá se spoustou depotu. Ve vůni džemovitě-kořenité, stále trocha ovocných tónů, ale celkově za zenitem. Zajímavé tóny asfaltu, čaje s medem, kávy, trochu portského. V chuti suché, stále s tříslem (trpké), kyseliny, docela dlouhé. Určitě ne zlomené, prostě jen na jasném sestupu. Zajímavá zkušenost, hlavně ten asfalt :o)
Château Malescot St. Exupéry 1986
Barva hlubší, ale již samozřejmě silně nazrálá. Ve vůni hutnější štiplavější kořenité tóny a sušené květiny. V chuti plnější, výrazná dochuť s trochu mandlovou hořčinou, trpčí, až tóny třapin, vůbec mi nesedí. Každopádně aromaticky přeci jen docela klasická vůně, byť za zenitem.
Château Malescot St. Exupéry 1987
Špatný ročník a víno již prakticky mrtvé.
Château Malescot St. Exupéry 1990 (Magnum)
A zde naopak ročník téměř legendární a víno, které je stále ve skvělé kondici. Hluboká ale výrazně nazrávající barva, velké vločky depotu. Mohutné ve vůni, nazrálé, ovocné, s tóny bezinek. Složitější komplex aromat včetně mé oblíbené „apatyky“ či „nemocnice“. V chuti plnější, nádherné, zralé ale stále ještě s tříslem, které trochu zadrhne. Skoro bych řekl, že může v klidu dále vyzrávat. A hodně volá po snoubení s jídlem. Krásné víno.
Château Malescot St. Exupéry 1993 (Magnum)
Ročník se 160 deštivými dny se na víně podepsal a výsledek je spíše nudný. Nějaké ty višně, ale celkově za zenitem, s trpkým tříslem co se už nikdy nevyhladí.
Château Malescot St. Exupéry 1994 (Magnum)
Deště při sběru ročník komplikují a nepomáhá, že ten rok byl zvolen Mandela prezidentem Jižní Afriky. Barva je překvapivě hluboká a méně nazrálá, než bych čekal. Ve vůni ovšem již táhne do přezrálého, ostřeji kořenitého projevu. V chuti tenčí, trpčí, s drsným tříslem a zvláštní dochutí. Není každý den svátek :o)
Château Malescot St. Exupéry 1999
Ročník 1999 je považován za spíše podprůměrný, ale já ho mám docela rád, vznikla v něm spousta krásných, klasických vín. Víno má hlubokou a méně nazrálou barva. Vůně je výrazná, sofistikovaná, hutná ovocitost a znatelně se projevující alkohol, objevuje se káva, bylinky, vše je velmi intenzivní a trochu líbivé, moderní. V chuti je víno slušně plné, delší, vyvážené, šťavnatě ovocité a krásně pitelné. Tříslo stále výrazné ale přitom měkké a vlastně příjemné. Může ještě zrát do krásy, ale k pití připraveno již nyní. Povedené.
Château Malescot St. Exupéry 2001
Hlubší fialková barva, bez větších stop zrání. Ve vůni hutnější sexy ovocitost, bohaté, efektní a dobře udělané. V chuti středně plné, velmi elegantní, jemné. Ovoce, třísloviny, vše tak nějak pěkně sladěno. Povedené, byť úplně nezasáhlo.
Château Malescot St. Exupéry 2002
(Poznámky z jiné degustace zaměřené na apelaci Margaux, tedy chutnáno v jiných podmínkách a mimo set této vertikální degustace; tenkrát mi to víno naprosto dokonale sedlo a zasáhlo více, než samotné Ch. Margaux)
Velmi vysoká čistá barva, byť ne nějaká brutálně temná. Vůně je přenádherná, nijak příliš výrazná, ale spíše jemná a krásně sladěná. Sladké červené ovoce (višně, třešně) se snoubí s květinovými tóny, mírně zavane apatyka, nastupuje káva v kombinaci s alkoholem, objevují se těžší krásně ovocná aromata. Vše je takové „usedlé“ v dobrém slova smyslu, aristokratické, krásné. V nevydýchané, nově otevřené a spíše podchlazené lahvi pak výrazně vůně uleželého kvalitního syrového hovězího masa. V chuti se snoubí ovoce s kořenitostí (až pepřovitou), tříslo je stále ještě příliš výrazné a trochu hrubší, ale to se ležením brzy spraví. Dochuť delší, tvrdší ale více než pěkná. Tohle víno není na vzorek na degustaci, ale přímo volá po sklence ke krvavému steaku a zbytku lahve jako doplňku příjemného večera ať už ve dvou, nebo s knížkou či nějakou hudbou. Claret z Médocu a krása z Margaux tak, jak si ji představuji. Za pár let se doufejme přiblíží hranici dokonalosti. Doufám, že budu mít možnost si to ověřit...
Château Malescot St. Exupéry 2004
Jeden z posledních ročníků a již definitivní příklon k modernímu stylu, mimo jiné stem procent nových sudů. Barva je velmi hluboká, mladá. Ovocitost mladičká, hutná, takový ten koncentrovaný styl co moc nemusím a dokud trochu nevyzraje, tak nedokáži plně ocenit. V chuti plnější, působí až nasládle, výborné měkčí tříslo, obrovský potenciál pro další vývoj. Uvidíme za pár let.
Závěrem musím říct, že ač většina těch vín buď byla za zenitem či mi jejich styl nevyhovoval, přesto šlo o zajímavou zkušenost. Sledovat tímto způsobem vývoj jednoho château se hned tak často nepoštěstí. Je jen škoda, že nejvíce mi zachutnal ročník, který je v současném stylu produkce vlastně docela netypický. Budu muset doufat v netypické ročníky :o)
Odkazy: Stránky château (doporučuji, moc povedené!)
