Venku je šero, už skoro tma. A vlastně by se slušelo napsat spíše „víno mezi Ryzlinkem a Chardonnay“. Mám tu jedno takové. Mění se ve sklence, jsem z něj nadšený a zároveň nevím, co si myslet. Zakoupil jsem ho v euforii po degustaci, s obavami při pohledu na podezřelé poznámky otevřel a nyní mne neuvěřitelně baví. Je tak netypické (= rozuměj nové a zajímavé, oblast původu dost možná vystihuje skvěle) a přitom má tolik shodných znaků s víny, která znám. Stále se ho snažím zařadit, zapadává do různých škatulek, ale pak z nich zase vypadne a je… prostě své. Jednou bych přísahal na Ryzlink, podruhé na Chardonnay a potřetí je zřejmé, že to není ani jedno z toho. Zvláštní. A nebo prostě jen nemám dostatek zkušeností a znalostí k tomu, abych přičichl a řekl: „to je přeci jasný petrklíč z vršků nad horní dolní.“
Připomnělo mi to jednu z víkendových debat. Je krásné mít oblíbená vína. Taková, od kterých přesně víte, co očekávat. Nebo otevírat víno z nějaké oblasti a předem vědět, že jeho základem budou takové či onaké vůně a chutě, zároveň však (při troše štěstí) doplní něco navíc. Ten pocit, kdy přivoníte a uleví se vám s pocitem „ano, je to moselské, proč jsem se vůbec bál, že bude vonět jinak?“ Ale ještě zajímavější jsou objevy. Vína třeba ne nutně vymykající se „encyklopedickým popisům“, třebas skutečně věrná místu původu, ale zároveň taková, který vás přesto překvapí. Rozšíří pohled na to, jak může víno chutnat a vonět. Zavedou vás do neprobádaných krajin, kde vaše současné zkušenosti a znalosti prostě nestačí. Do míst, kde v šeru nerozeznáte psa od vlka a nastupuje taková lehká obava, zdá vůbec správně chápete podstatu toho, co pijete.
Ale nakonec je to stále jen víno. Úžasné, ale přesto jen víno. A užijete si ho tak, jak se sluší a patří. S dobrým jídlem, jako společníka příjemného večera. A jaké víno že to bylo? To si nechám pro sebe. Minimálně ještě den nebo dva. Chci vědět, jak se bude měnit následující dny, prý pořádný vliv vzduchu mu více než svědčí. Tak alespoň praví autority v oboru. Tak uvidíme. Ostatně trocha toho tajemství nikdy neuškodí, nemyslíte?
