Ač se v poslední době snažíme „nežrat“, nějak se nám povedlo přesně tohle dělat celý víkend. Těch lákadel je prostě moc. Jedno z nich byla akce L'apéritif à la française, aneb Francouzský aperitiv (www.francouzsky-aperitiv.cz). Podle popisu na webu se mělo jednat o jakousi oslavu francouzského životního stylu, tržiště se spoustou zajímavostí na ochutnání i zakoupení, od sýrů a salámů, přes vína až po ušlechtilé destiláty. A to celé doprovozeno živou hudbou. Toho malého výletu jsem nelitoval, ale rozsah nabízených pochutin mne přeci jen trochu zklamal.
Čekal jsem trochu víc, než dva objekty z do kruhu sestavených stánků, na kterých byl prezentován sortiment jen několika málo dovozců. Snad nejsilněji bylo zastoupeno právě víno (Le Bouchon, Passion Vin, Bar Grand Cru), tam by si člověk rozhodně vybral, ale u sýrů, salámů, paštik či hořčic šlo vždy jen o jednoho dovozce či dokonce výrobce, takže velmi úzký pohled na celý ten svět francouzských delikates. Ne že bych si na báječných klobáskách nepochutnal, ale těch masných specialit je přeci tolik a i do ČR se dováží. Hořčice byla fajn, ale prostě Maille mají už dneska všude a čekal jsem spíše nějaké menší, zajímavé věci. U sýrů mne potěšil objev dost chutného Morbieru, který se tu shání blbě, navíc za nějakých 38,- Kč za deset deka, to je jasný nákup :o)
Trochu jako pěst na oko působila barevná prezentace Bonduelle, ale což, dalo se u nich ochutnat pár příjemných věcí. Čekal jsem i nějaké mořské produkty, ale nikde ani škeblička, škoda. Prostě jsem se nechal zlákat reklamou a čekal větší akci, než nakonec dostal. Což nic nemění na faktu, že brzce odpolední sklenka matolinové pálenky z Burgundska, Armagnacu ročníku 1977 či fajn suchého Cheninu od Château de Fesles vám může zbytek dne docela zpříjemnit :o) Podobná tržiště by to ale chtělo pravidelně a na víc místech, ne jako vyloženě výjimečné akce s velkou reklamou. Místo, kam člověk bude pravidelně chodit pro kus dobrého sýra či nějakou tu zeleninu. Klasické tržnice uprostřed města tu prostě chybí a nebo na nich lze koupit spíš podivnosti pro turisty…
Během sobotní návštěvy příbuzenstva, při které padla kupa vín různých druhů, jsem si zase ověřil, že bych některé předsudky měl nechat stranou. K chutnému roastbeefu (recept níže v tomhle článku) se pil mimo jiné Cabernet Sauvignon ročníku 2005 z Kalifornie, z řady Twin Oaks a produkce nedávno zesnulého Roberta Mondaviho. Supermarketová záležitost, zakoupená cestou na večírek kdesi ve večerce, příjemně překvapila. Do Evropy se to víno sice dováží v tancích a lahvuje kdesi v Bristolu, ale na nějakou velkou párty se svým přímočarým, intenzivním a šťavnatě ovocným projevem hodí. Takový ten klasický štych všech vín tohoto typu nebyl zas tak výrazný a celkově bych víno na slepé degustaci zařadil nejspíš do kategorie 200,- Kč a víc. Tak doufám, že u nás stojí méně, protože bych nějakou láhev klidně ještě zkusil :o)
Mimochodem opravdu rychlou a skvělou chuťovkou na tyhle různé večírky jsou rolky z listového těsta plněné všem možným, třeba zelím a slaninou. Je to jednoduché. Stačí rozválet to těsto, poskládat pochutinami, zarolovat (okraje slepit žloutkem), nakrájet na plátky a upéct. Představivosti při plnění se meze nekladou. Faktem tedy je, že k zelno-slaninové variantě se, spíše než nějaké dobré víno, hodí pivo, ale to je případ i mnoha sofistikovanějších pokrmů…
A do třetice všeho příjemného pořádala kamarádka malou suši párty, na kterou jsem přitáhl několik svých oblíbených vín s tím, že můžeme vyzkoušet, co se k suši bude hodit nejvíce. Bude to Dr. L? Nebo snad Pinot-Chardonnay? Možná Prestige Brut od Bohemia Sektu? (pozn. u Prestige Brutu se celkem znatelně liší jednotlivé šarže, někdy jede na vyloženě řízné kyselince, jindy má zase trochu medovější nádech). O vítězi se ten večer nerozhodlo. Ale naše domácí snahy v tomto smyslu zatím skončily u lahve dobře vychlazeného sektu jako ideálu. A další zkoumání trochu narušila návštěva Japonska, kde si skoro každý k suši dával…. ano, točené pivo :o)
