Letošní období nabídek En Primeur se pomalu blíží ke konci, objevují se poslední velká vína a definitivně tak uzavřou velmi zajímavou kampaň. Tedy jak pro koho, určitě je zajímavější pro nezávislého pozorovatele, než pro ty, kteří v ní mají velké peníze. Cena některých vín proti minulému roku znatelně klesla, někdy i o překvapivě hodně (desítky procent), přesto je často zájem menší. Nenakupuje USA, své alokace opouští spousta tradičních odběratelů (ano, za cenu předraženého vína je letos možnost získat alokace, které jsou jinak nedostupné), některá tradičně kriticky málo dostupná vína lze získat jen společně s víny naprosto obyčejnými a vůbec je to švanda. Ale takhle při pátku (a navíc třináctého) vás chci spíš pobavit několika komentáři Tomáše Domince, díky kterým jsem se musel mnohokrát usmívat v průběhu předchozích týdnů. Skoro každou nabídku nových vín totiž provází velmi vtipné glosy, trochu ironický pohled na celou tuhle hru a popisy vín a vinařství plné netradiční poetiky. Takže pro dnešek se trochu přiživím na cizí práci a pár jich sprostě zkopíruji…
Vína ze samotné apelace "Médoc", ležící v nejsevernějším cípu oblasti, obvykle neuchvacují filigránskou jemností, ale nabízejí poetiku spíše dřevorubeckého rázu.
„obchod v Bordeaux začíná v posledních dnech nabývat čím dál tím více pleistocénní podobu ("já tobě tři oštěpy, ty mně mamutí kly"), jen namísto těch čtvrtohorních rekvizit se podobně obchoduje Margaux, Haut Brion apod. Tedy přesněji řečeno - ten dialog spíše vypadá takto: "Chceš medvědí kůži? Tak si vezmeš taky tucet tupých pazourků. - "Tupé pazourky nechci, to už radši tady ty plesnivé borůvky." - Tak dobrá - plesnivé borůvky, k tomu hrst shnilých jahod a kůže je tvoje."
vždycky mě na Cosu fascinuje ta okolnost, že celé chateau bylo vystavěno jen a jen pro víno, ne pro lidi - to se to potom snadno zraje do noblesní podoby! A připočteme-li ještě vstupní dveře, pocházející z harému sultána ze Zanzibaru (zaslal je tehdy extravagantnímu hraběti Estournelovi darem spolu s mladou černoškou), je jasné, že vínu nemůže chybět ani trocha pikantnosti...
Ch. Cos d´Estournel (St. Estephe) 1970,- (-18% proti loňsku, loni to bylo -34% proti 2005)
A taky vždycky přemítám, co pak dělal sultán s tou dírou po dveřích?
Ch. Dauzac (Margaux) 520,- (stejná cena jako loni - potřebují vydělat, staví okolo chateau nový plot :-)))
V příloze navíc naleznete všechna zbylá hodnocení a textové přílohy. Trvalo to dlouho, vím - a do budoucna se polepším. Body si vína přivezla už dávno z Bordeaux, ale docílit toho, aby to celé mělo logiku nejen ve vzájemném porovnání, ale též ve vazbě na předcházejíci roky a mezi apelacemi navzájem, je docela oříšek.
Ze všeho nejvíce času ale zabere luštění vlastních, nemožně naškrabaných poznámek. Čmáranice jsou důsledkem časového stresu - za 5 dní je třeba okomentovat přibližně 700 vzorků. Ani ne tak u stylu, tvrdosti, ovocnosti apod. - tam pomůžou zkratky, ale spíše k samotnému popisu. Navíc jsou mnohdy skutečně podivuhodné. Jestliže např. "alepozdiztohonepolezu" se dá ještě pochopit, tak co si počít s dešifrovaným záznamem "za mříží vyhráno" nebo "jedí hady" - to opravdu nevím. Kdyby to alespoň byly "hadí jedy"....
P.S. - s tou zdí, to byl Mouton :-))))
Na ty, kteří svodům lahodného Margaux odolali bez problémů, mám políčenu zcela jinou past: Ch. Haut Marbuzet (jedno z devíti elitních "cru bourgeois exceptionnel") není totiž ani jemné, ani měkké, ani elegantní. Jeho klasický, hrubosrstý projev St. Estephe získává na mohutnosti v nových sudech a potěší ctitele docela jiného stylu.
Dobrý den dnes především těm, kteří občas pochybují o tom, zda tomu vínu vůbec rozumí.
Ch. Cantemerle mě letos zamotalo hlavu měrou opravdu nebývalou. Živé, neklidné a nespoutané víno s patrnou tříslovinou se zcela vymykalo stylu všech ostatních Haut Médoců. Nevěděl jsem, co s tím, a tak jsem se radil s "mistry - znalci", které jsem v Bordeaux potkal. A co jsem se dozvěděl? Úplně všechno. Od "naprostý propadák" (J.-M. Quarrin) až po "nejlepší Cantemerle všech dob" (F. de Luze). Tak si vyberte...
Z čehož plyne jednak poučení, že si člověk stejně musí poradit sám, a jednak uklidňující zjištění, že tomu stejně vlastně nerozumí vůbec nikdo.
A to je tak všechno. Za sebe mohu říct, že letos nakupuji naprosté minimum. Bojuji sám se sebou, pár vín bych rád objednal, ale… uvidíme :o) Nejspíš ty peníze investuji lépe. Zájemce o další texty ze série En Primeur nabídek odkazuji na www.enprimeur.cz a další články na téma En Primeur 2007 tady z blogu najdete například tu: Bordeaux 2007 – kampaň se rozjíždí | Ochutnávka „sudových“ Bordeaux 2007 | En Primeur Bordeaux 2007 – bez velkého nadšení | Nepříjemná pravda o Bordeaux 2007? | Začíná kampaň En Primeur 2007 | Drastická selekce aneb sázka na Bordeaux 2007 | Katastrofický ročník 2007 v Bordeaux?
