Saint-Émilion přišel o klasifikaci…

… jak už se v Bordeaux stává v posledních letech oblíbenou zábavou. Zatímco v ČR se apelační systém mezi odbornou a nadšeneckou veřejností teprve řeší, ve Francie se snaží prosadit spoustu změn (především ve značení těch levnějších tříd vín) a zároveň soudy ruší zatřídění z let minulých. A konzument ať si v tom udělá pořádek. V Saint-Émilionu byla nejdříve klasifikace dočasně zneplatněna kompletně, pak jiný soud toto nařízení zrušil (pokud jsem to celé správně pochopil). A prvního července další soud snad už definitivně potvrdil zrušení pouze nové klasifikace Saint-Émilionu z roku 2006. Je nutné změnit i viněty, bedýnky a tak podobně všech vín od ročníku 2006 dál, kterých se to týká. Château to bude stát kupu peněz. Kdo se těšil, až mu dorazí třeba Château Troplong Mondot s novým označením „Premier Grand Cru Classé“, bude zklamán :o) Ostatním to může být jedno, vína v lahvích jsou stejná, na nápisu nezáleží. Ale celé je to tak trochu trapné a vrhá špatné světlo na celý systém klasifikací.


Mimochodem, nějak mne to napadlo v souvislosti s těmi velkými víny z Bordeaux, v posledním čísle časopisu Týden (27/2008, 7. července) je rozhovor s Pavlem Springerem. V článku s titulkem „Víno někdy nemá logiku“ se lze dozvědět pár zajímavých věcí a názorů, třeba o ideálním odrůdovém složení vinic v Bořeticích. Nebo že na Moravě je už tolik sluníčka, že červená vína se začínají blížit těm z jižních zemí. Ale po pravdě mnohem raději u Springerů vydám peníze za fantastickou Frankovku, než Cabernet/Merlot v podobě Skale (protože jsem, jak soudím podle odpovědí Miloše Michlovského v posledním Vinařském Obzoru, obětí bordeauxských marketinových triků a jejich směsky mi prostě obvykle chutnají víc, než ty z domácích luhů a hájů). Ale to už může být o vkusu. Každopádně ten článek je docela dobře sepsán, dokonce i novinář nenapáchal nějaké zásadní boty :o) Třeba začíná fungovat médiatrénink z Vinařského institutu! Následující scan ukraden od Cuketky.


Ve stejném časopise je i rozhovor s ředitelem skláren Rona, jejichž vinné sklo mám docela rád. Když už budete číst o Springerovi, mrkněte se i na tenhle článek.