Emisní povolenky na víno?

To, že emise (nejen) CO2 jsou regulovány a běžně se obchoduje s emisními povolenkami, je obecně známo. Nastávají tak paradoxní situace, že náš domovský ČEZ nakoupí povolenky od elektrárny ve středočínské provincii Hunan. Podivné, ale tak dnes svět funguje. Oblíbeným tématem se pak stalo počítáno tzv. „carbon footprint“ (oficiální stránky EU otrocky překládají jako „uhlíková stopa“), kdy se týmy vědců i nadšenců snaží, pokud se budeme bavit blíže k tématu tohoto blogu, spočítat například to, zda čistě náhodou nevyjde na emise CO2 jako „ekologičtější“ dovoz zahraničního vína do USA na paletě lodí třeba z Francie, než stejně velké palety cabernetu kamionem z Kalifornie do vedlejšího státu. Na blogu Jamieho Goodea jsem narazil na zajímavý tip, do jaké fáze tahle uhlíková počítání dospěla na Novém Zélandu, kde jsou s eko aktivitami přeci jen poněkud dál…

Emisní „povolenka“ byla možná trochu příliš silné slovo, celá aktivita je totiž úplně dobrovolná, přesto kdo ví, jak to bude vypadat za pár let. Na Novém Zélandu totiž nově existuje „certifikační autorita“, jež uděluje označení carboNZero. V podstatě jde o to, že se nejdřív dle určité metodiky „změří“ (v rozsahu celé operace to musí být spíš kvalifikovaný odhad), jaké množství skleníkových plynů a (CO2 především) vinařství či jiný podnik produkují. Následně jsou doporučeny kroky, které povedou k výraznému snížení těchto emisí. A posledním krokem je pak vyrovnání bilance tím, že zakoupíte odpovídající množství „uhlíkového kreditu“. Ten je generován z projektů různých typů, například obnovou původních lesů a dalších zelených zón právě pro tento účel (množství dostupného „kreditu“ je opět měřeno podle přírůstku stromů a nově vysázených částí; zvířátka, co se tam usídlí, se do vzorečků nezapočítávají :o). Dále lze kredit získat například financováním větrných elektráren či podporou zpracování metanu vznikajícího ve skládkách. Více detailů najdete na oficiálním webu, vše vypadá dost propracovaně, ověřitelně a auditovaně. Prostě Nový Zéland to vzal z gruntu a já tleskám. Může to celé být jen marketingový trik pro pěknou nálepku carboNZero na vašem produktu (víně), protože v „bio“ a „organic“ je čím dál větší konkurence, ale i tak to má smysl.

Spousta vinařství je na jednu stranu tak bio (či biodynamická) jak jen to je možné, ale pak svá vína umístí do extrémně velkých a těžkých lahví, čímž logicky při převozu zanechají větší „stopu“ (vůbec okolo biodynamiky se dějí věci, zájemcům hodně doporučuji debatu na stránkách The World of Fine Wine a na úvod článek, na který reaguje). I z tohoto důvodu (byť si myslím, že jde z velké části o hezké promo a pravým důsledkem jsou značné finanční úspory) bude nejméně jeden obrovský výrobce Beaujolais Nouveau část určenou pro export do USA dávat pouze do plastikových lahví (ono stejně trochu plastově chutná, alespoň to bude na co svést). Vlastně by tenhle krok mohl prospět Beaujolais jako takovému, pokud by bylo jasně určeno, že (podřadnější, ať se na mne nikdo nezlobí) Nouveau je v plastu, kdežto klasická (a kvůli mladému vínu zbytečně opomíjená) Cru Beaujolais zůstanou ve skle. Ale to je téma na úplně jiný článek.

A na závěr malý tip – na stránkách kampaně Evropské komise „Jak můžete vy sami odvrátit změnu klimatu“ najdete kalkulačku, která vám pomůže spočítat, kolik tak emisí můžete sami ušetřit. Kopii najdete i v sekci „Ochrana životního prostředí“ na stránkách Tesca. Tak se při pátku dobře bavte a hezky si to spočítejte!