Burgundské sklo, karma a riedelovské střepy

Jak už jsem naznačil v reportu z degustace burgundských vín, hned druhý den po této akci jsem tak trochu ochutnával doma. Degustace bych tomu neříkal, spíš takový příjemný večer v milé společnosti to byl, ale vzhledem k vinným úchylkám minimálně dvou zúčastněných se zvrhl i v malý experiment. Na stole skončilo hned několik sklenek, které výrobci doporučují na vína z Burgundska, a pak standardní degustační (OIV) sklenka. Pilo se vyzrálé Burgundsko, jeden „elitní“ Pinot z Moravy a na úvod vlašák z Mikrosu. A ten večer jsem tak trochu začal věřit na karmu…

Závěrečným vínem večera se totiž stalo Roučí 2006 z vinařství Stapleton-Springer, Pinot Noir s výraznějším podílem Svatovavřineckého, které se v dobrém podepsalo opravdu silně. Víno je intenzivní, plné, krásně ovocité, plné přezrálých švestek, sladkého peckového ovoce, s výraznějším ale měkkým tříslem, dlouhé a i druhý den ve špičkové kondici. Vypil bych ho klidně teď, ale zrát určitě dokáže. Ale pozor na skladování! Na webu výrobce už je dokonce info, že si lidé stěžují na rozjeté lahve, prý je to právně nevhodnými podmínkami. No každopádně ta karma se projevila nepěknou věcí. Za vše nehezké, co jsem o vinařství a jejich vínech napsal na základě degustací (a za čímž si stojím, protože tak jsem to prostě cítil), se mi povedlo při pokládání lahve na stůl zavadit dnem o hranu sommelierky Grand Cru Burgundy od Riedelu, která to bohužel nevydržela a odešla do degustátorského nebe. Holt tyhle sklenky jsou sice nádherné a funkční, ale zároveň velmi křehké. A tak musím šetřit na další, protože výsledek z ochutnávky byl dost přesvědčivý, právě tuhle sklenku bych volil ve všech případech, kdyby šlo čistě o senzorický dojem.

Výše opět malá výstavka použitých sklenek. Úplně nalevo je to maličká OIVka, vedle ní pak Vino Classico Bourgogne Baloon od Luigi Bormioli (viz vino-market.cz), řada pokračuje strojově vyráběnou sklenkou na burgundské od Rony (přesný typ už si bohužel nepamatuji), dále je tam ručně foukaná Burgundy Grand Cru od Schott-Zwiesel v dnes již nevyráběné řadě Enoteka (u nás koupeno v Le Bouchon) a následně rozbitá Sommeliers Burgundy Grand Cru od Riedelu. Tentokrát žádný zástupce Spiegelau. Kdybych měl vybrat favorita poměrem cena vs. kvalita, jasně vítězí sklenka od Schottu. Projevem vín velmi blízko sklence od Riedelu, krystalicky průzračné sklo, ale navíc výrazně tužší a odolnější, v ceně za pár na polovině jedné riedelovské sommelierky. Na jejich webu se můžete mrknou na video s testováním tuhosti sklenek. Ale doma to stejně raději nezkoušejte :o)

To byl vítěz v poměru kvality k ceně. Kdybych měl volit čistě jen „pocitově řekne o vínu nejvíce a nejlépe se z ní pije“, jasně sáhnu po Riedelu. Byť tedy pravidelné umývání a leštění je peklo, neustále máte strach, že sklenku musíte rozlomit. Rona je o něco menší, sklo tlustší a méně průzračné (ale mají i ručně dělané krásné sklo), specielně u Roučí skvěle zkoncentrovala ovocité vůně, ale u vrstevnatějších a složitějších vín nedá tolik. Sklenka od Luigi Bormioli tvarem připomíná zvětšenou riedelovku na velká bílá a barikovaná chardonnay (sklenka Montrachet), ovšem a u chutnaných vyzrálých červených byl dojem asi nejplošší, ještě ji zkusím právě na nějaké pořádné bílé. Celkově mi stylově moc nesedla, ale zase vypadá dost robustně a odolně. A OIVka? Nakonec to tak strašné nebylo, logicky především v chuti (pokud degustujete a víno poválíte po celých ústech, tak nějaké triky s navedením vína jen na tu správnou část jazyka se stejně neprojeví), ale aromaticky všechna poměrně zásadně zjednodušila. Kdybych to přirovnal ke knihám, tak výsledek v OIVce sice nebyl tak ořezaný, jako kdybych místo komplet knihy četl jen shrnutí děje, ale spíš odpovídal takovým těm zjednodušeným knihám od Penguin Books, pro „čtenáře, co znají v angličtině jen 1200 slov“. Byl tam základ, hlavní postavy a nejdůležitější zápletky, ale vyjádřeno ve zkratce, méně košatými slovy, bez spousty detailů okolo. Prostě a jednoduše:

„Count Dracula is a vampire. He drinks people’s blood. He lives in a lonely castle in the mountains of Transylvania. But then he comes to England and strange things start happening. People change. People become ill. Professor Van Helsing knows about vampires, but can he stop Count Dracula?“

A takový byl z malé sklenky i Chambertin Grand Cru „Clos de Béze“ 1996 z Maison Louis Latour. Delikátně vyzrálou klasiku, kterou šlo ale zároveň díky její koncentraci v ústech skoro kousat, bylo z té maličké nádobky škoda pít. Stejně jako vesnické Vosne-Romanée 1999 stejného producenta, druhý z vzorků pro skleničkový experiment. Ale o těch vínech myslím něco napíše další účastník večera, takže mu ponechám volný prostor. Zmíním se spíše o „aperitivu“, jímž se stal Ryzlink vlašský 2001 od Mikrosu, vyzrálý kousek z trati Železná. Časem se tohle víno posunulo do vůně čaje s hromadou citrónu a ještě větší porcí pampeliškového mode, to celé obaleno mineralitou. V chuti je citrusově řízné, minerální, opět s medovými tóny a dlouhé. Někdo by doporučil vypít už před pěti lety, jiní budou nadšeně předvídat dalších pět let potenciálu k nazrávání. Já si myslím, že to víno se už vypít mělo, ale stále je velmi zajímavé a ukazuje, že domácí bílá zrát umí, pokud si vyberete to správné (tedy ne reduktivní spotřebku, která se za rok prudce zlomí k nepoznání).

A to je pro dnešek vše. Na pár dní dám pokusům pokoj a budu si v klidu popíjet vína, co mne baví a vím, kam je nalít :o) Vypadá to, že definitivně dorazilo podzimní počasí. V úterý, při deštivém výletu do lesů v okolí Štěchovic, jsem vypil i letošních prvních několik deci svařáku. Teď už jsou rozhodnutí, co udělat s nudným vínem, celkem jednoduchá :o) A co vy? Zkoušíte různé sklenky, nebo máte své dva či tři favority a těch se držíte? A první svařáček už letos byl?