Degustace Bodegas Muga a diktát bodů

Tento týden dorazila do Prahy vzácná návštěva, kterou byl Juan Muga, současná hlava rodiny Mugů a šéf vinařství Bodegas Muga. Vtipný to chlapík odprezentoval v restauraci Terasa U Zlaté studně (výhled je odtamtud nádherný!) šest vín, pohovořil o rodinném přístupu k vinaření a společně s Vladimírem Buřičem z AdVivum (chutnalo se tedy logicky ze sklenek Riedel) odhalil, co se skrývá za úspěchem jejich vín. Vyslovit „Muga“ při objednávce zvládne každý, čímž mají obrovskou výhodu před podniky jako „Marqués de Cáceres“ či „Artadi Cosecheros Alaveses“, o jejichž správné výslovnosti můžete mít pochybností :o) Samozřejmě to není jen jménem, dělají navíc i hodně dobrá vína a jsou dnes považováni za jednu ze špiček oblasti Rioja. V článku si vypomohu oficiálním popisem vinařství od dovozce (kurzívou), doplním nějaké vlastní poznatky z degustace a samozřejmě poznámky k vínům. A taky něco k problému „speciálních vín pro Wine Spectator“. Omlouvám se, zase je to trochu román…

Bodegas Muga vyznává tradici jako životní cestu a motto vyzdvihující důležitost tradice provází vinařství již od jeho samých počátků. Ctí se zde ušlechtilost dřeva, neboť dřevo je výrobním materiálem od fermentačních tanků přes sudy až po trámy sklepa. Není proto tak velkým překvapením, že zde mají své vlastní bednáře, ale potkat je v jiných sklepích je v dnešní době spíše raritou. Muga snoubí víno se dřevem daleko déle, než mu to ukládá regionální vinařská vyhláška. Proto Crianza je zde spíše Reservou a Reserva spíše Gran Reservou. Je určitě zajímavostí, že i při těchto postupech se Bodegas Muga stala sklepem, produkujícím vína v souladu s posledními trendy.

Jejich původní Rioja, jak sám Juan Muga řekl, se nikdy velkým podílem dřeva nevyznačovala. Bylo to víno, kterého rodina vypila sedm litrů za den (nalévalo se, ředěné, i dětem; protože je dávnou pravdou, že víno lze považovat za nejzdravější a nejhygieničtější nápoj, což není má teorie, to říkal nějaký pan Pasteur :o). Vlastně až ročník 1968 u nich přinesl zlom a „barikování“ v moderním stylu, do té doby byla produkce Mugy právě bez vlivu dřeva.

Samotné slovo "muga" znamená hraniční kámen, a i když by to skvěle vystihovalo styl této bodegy, tj. produkovat vína na samé hranici jejich geniální osobitosti a kvality, je nutno poznamenat, že bodega leží ve čtvrti „Barrio de la Estación“, což v překladu znamená „čtvrť vlakové zastávky“. Tato poloha není vůbec nahodilá, neboť v minulosti byla přeprava sudů s vínem svázána pouze se železnicí. Proto je toto zdánlivě industriální místo tak klíčové pro minulost vinařství v oblasti Rioja. Právě zde se totiž usazovali před více než sto lety první vinaři - přistěhovalci z Francie, kteří zde začali psát dějiny nynější slávy zdejších vín. Jméno předka dnešních majitelů bodegy Muga pana Isaaca Mugy se objevilo na fasádě hlavní ulice městečka Haro (dnešní centrum vinné oblasti Rioja) v roce 1932, avšak první zmínky o tomto rodu pocházejí již z roku 1870, kdy bratři Antonio a Baltasar získali ocenění Ministerstva zemědělství za svůj přínos v tomto oboru. Isaac Muga Martínez, zakladatel Bodegas Muga, zemřel v roce 1968. Bodega se od roku 1960 zaměřuje na produkci výhradně jakostních vín. Již druhý ročník Prado Enea 1970 přinesl firmě ohromnou slávu. Tehdy již Muga produkuje veškerá svá vína s uvedením ročníku, což bylo na tu dobu něco neslýchaného. Dnes podnik řídí bratři Manuel a Jorge Mugovi. Podnik vlastní 60 hektarů vinic v Rioja Alta v údolí řeky Ojatirón a navíc ještě nakupuje hrozny od vybraných vinařů. Bratři dohlížejí na dodržování tradičního nekompromisního způsobu výroby. Celý proces přípravy, skladování a zrání vína probíhá ve dřevě. Při stáčení přes dutý rákos se využívá zemská přitažlivost, víno je čeřeno stále pouze vaječnými bílky a není nijak filtrováno. Společnost si vyrábí z dovezeného dřeva vlastní sudy. Vína tohoto rodinného nabízejí vše, co mají velká vína Rioja mít: bohatost, komplexní chuťové látky, správné množství dubového aroma a ohromující schopnost zrání.

Co se dřeva týče, mají obrovskou spotřebu a mixují dub z mnoha různých míst. Na veliké kádě a tanky používají především ten americký, původem z Kentucky a Ohia. Na malé barikové sudy je to krom dřeva z USA také klasická Francie, konkrétně Allier a Tronçais. Ale teď už k vínům…

Na úvod se chutnala Cava „Conde de Haro“, tedy šumivka. Složením 90% Viura a 10% Malvasía, první fermentace probíhá v dřevěných kádích objemu 1000l, ta druhá pak již v lahvích, kde si víno poleží dalších 14 měsíců. O tomto víně jsem tu psal už dříve a v podstatě bych nyní napsal něco velmi obdobného, snad aromatiku trochu více směřoval ke květinovým tónům a podzimnímu ovoci a chuť mi až tak hutná nepřišla. Každopádně moc fajn bublinky, ale drahé. Nevyrábějí je každý rok, celková produkce bývá okolo 15.000 lahví, ale jelikož rodina má bublinky ráda, tak prý deset tisíc vypijí sami a zbytek jde na prodej :o)

Muga Blanco 2007 je jediné bílé v sortimentu vinařství. 90% Viura, 10% Malvasía a to vše tři měsíce v nových francouzských barikových sudech (Allier, medium toast). Měsíc to tam fermentuje, další dva leží za pravidelné (dvakrát týdně) batonáže. Aromaticky až explozivně výrazné, exoticky „sladké“,  kupa vanilky, nějaké ty květiny a jako bonus mango se čtvrtkou zeleného jablka na závěr :o) V chuti pěkně suché, již nyní hladké a vlastně docela elegantní, s dostatkem živé kyseliny, ovocité. Ale mimo můj oblíbený styl, tak nějak moc „uhlazené“ a líbivé. Na bílý jižní barik ovšem spíše nadprůměr.

Aby byl sortiment kompletní, je tu Muga Rosado 2007, tedy růžovka pro horké letní dny, večery i noci. 60% Garnacha, 30% Viura a 10% Tempranillo, to vše macerováno na slupkách 12 hodin pro cibulovo-lososovou barvu, následně leží až čtyři měsíce v dřevených kádích o objemu 1000 litrů než je lahvováno. Má to být a také je vlastně dost jednoduchá, živě ovocitá záležitost s nějakou tou jahůdkou, s výraznější kyselinou a vyloženě osvěžující pití. Nic nad čím by člověk dlouho dumal. Sem tam nějaký ten delikátnější zajímavý tón objevíte, to zase ano :o) Ale mnohem víc bych přemýšlel nad tím, že u nás stojí přes tři stovky a to je za tenhle styl pití prostě příšerně moc a variant (nejen) z domácích vinic je nyní mnoho na výběr. Ročník 2006 dostal od Parkera 90 bodů a vystřelil toto rosé na světovou špičku (nejlepší pro ten rok ve Španělsku, mezi top 3 ve světě).

Základem produkce (85%) jsou ovšem vína červená a z téměř tří čtvrtin je představuje Muga „Reserva“, zde v ročníku 2004. 70% Tempranillo, 20% Garnacha, 10% Mazuelo a  Graciano, to celé 24 měsíců ve francouzském (převaha, asi 60%) i americkém dubu a dalších 12 na lahvi před opuštěním vinařství. Toto víno by dle pana Mugy mělo být každý rok co nejpodobnější určitému zavedenému stylu, ale samozřejmě se liší významně, s počasím vinař nic neudělá. A když se ročník nevyvede ideálně, tak nejsou produkována „velká vína“ a hrozny ze starých vinic a špičkových poloh skončí právě v této reservě. Ale to není případ ročníku 2004. Extrémně hluboká mladičká barva, taková ta lehce přezrále jižně ovocitá vůně, hodně hutná a přitom ne vyloženě těžká, znatelný sud a lehce živočišné tóny, nějaký ten černý pepř, slušné. V chuti spíše středně plné a než na nějakou těžkou ovocitost hrající na strunu elegance a ovoce s dostatkem kyselin, mineralitu a pěkně hladké sladší tříslo. Povedená záležitost, takhle se mi to líbí. A když si uvědomíte, že zaměstnávají 12 lidí jenom na pravidelné čtyřměsíční stáčení nekonečného množství sudů a každý rok spotřebují asi 60.000 vajíček na čiření, nebude se zdát cena okolo sedmi stovek (na našem trhu od AdVivum) zas tak vysoká :o)

Prado Enea „Gran Reserva“ 2000 je aktuálně na trh pouštěný ročník jednoho z velkých vín od Mugy. Složení 80% Tempranillo, 20% Garnacha, Mazuelo a  Graciano, navíc často 50 – 60 let staré keře. Nejdříve fermentuje a rok leží ve velkých dřevěných kádích, pak šest měsíců v nových barikových sudech a další dva a půl roku v sudech starších (okolo čtyř let, mix amerických a francouzských) a pak tři roky ve vinařství na lahvi. Standardně tedy víno opustí Mugu klidně sedm až osm let po sklizni. Barva spíše třešňově rudá a již značně nazrálá. Aromaticky především do květinových tónů a komplexního nazrálého dojmu, kde je stále dost ovocitosti peckovin a minerality, ale jde spíše o ten celkový dojem. Chuťově velmi „kompletní“ a jemné, dostatek kyselin, hladkého třísla, více „zeleninových“ než ovocitých tónů, delší. Zajímavé. Jinak řečeno… na slepé degustaci a nevědět co piju, nejspíš bych dvoutisícové víno netipoval ani náhodou. Tomuhle možná prostě ještě nerozumím :o) Každopádně vinař tvrdil, že v této podobě víno vypouštějí z vinařství a bez větších změn takto vytrvá ještě mnoho let.

A jak Prado Enea nazval „burgundským stylem“ a vínem „klasickým“, pak jejich další víno je reminiscencí na Bordeaux a vínem „moderním“. Torre Muga 2004 sestává ze 75% odrůdy Tempranillo, 15% Mazuelo a 10%  Graciano. Vinice jsou hodně staré (okolo 60 let) v chladnější oblasti Villalba, vybírány jsou jen ty nejlépe vyzrálé špičkové hrozny. Víno zraje 18 měsíců v silně vypálených nových sudech Allier a dalších 12 měsíců v lahvi. Barva mladičká hluboká fialka, vůně je vyloženě parfémová, silně ovocitá, hutná a temná s nějakou tou mineralitou a bylinkovými aromaty, ale až příliš znatelným sudem. Víno je plné, intenzivní, s dost brutální tříslovinou, šťavnatým ovocem a opět dominantním vlivem sudu, poněkud tvrdší a zatím neuhlazené. Pro mne navíc „přestřelené“, až na kost vydrcené, přehnané. U Parkerů (Jay Miller v The Wine Advocate) a ve Wine Spectatoru ovšem dostalo přes 95 bodů a umístilo se mezi těmi nejlepšími v spectatorské top 100 pro rok 2007.

A pak je tu ještě špičkové ARO, produkováno jen v pár tisíci lahvích, supermoderní „garážovka“, ale ta se nechutnala. A i v jejím kontextu (a vlastně i u Torre Muga) mne hodně zaujalo jasné přiznání, že některá vína dělají tak trochu na efekt, aby vyhovovala vkusu v USA a posbírala hodně bodů ve Wine Spectatoru, od Parkera a dalších kritiků a novinářů. Místo velkých kádí a použitých sudů narvou víno do silně vypálených bariků, změní délku a způsob macerace a víno z velmi podobného terroir jako „klasicky“ vyrobené najednou nepoznáte. Z ničeho nic je hodně podobné mladým nabušeným Bordeaux stylu let nedávných či americkým „meritage“ vínům a spadá do kategorie „90+ WS/RP“. Proč ne, pokud zároveň dokáží udržet produkci vín tradičních (byť to je u Riojy trochu problematický pojem, o čemž pěkně pojednává článek v prvním čísle českého vydání Decanteru), která jim tolik bodů nepřinesou. Ale i tak si říkám, jestli je to potřeba.

Trochu mi to připomnělo stále se táhnoucí aféru okolo Brunello di Montalcino. Ve zkratce jde o to, že Brunello musí být dle zákona čisté Sangiovese, což velmi často nebylo, docházelo k upravování (vyšší barva, „měkkost“, dodání další aromatických složek) Merlotem, Syrahem a dalšími odrůdami. Když se to profláklo, snesla se na oblast vlna kritiky, bylo zabaveno miliony litrů vína (i od producentů jako Antinori, Frescobaldi či Banfi, většina již byla uvolněna na trh a „očištěna“ od křivého nařčení, ale podstatná část zároveň deklasována jako IGT Toscana Rosso), došlo k mnoha sporům, USA začalo vyžadovat „certifikát o složení“ vína (který by jasně říkal, že víno je stoprocentně Sangiovese). Oproti tomu mnozí z místních vinařů horují za změny, které umožní Brunellu se změnit, stát „mezinárodnějším“. Slovy Ezio Rivella (šéfoval Banfi): „Nezískáte 100 bodů ve Wine Spectatoru, pokud použijete jen Sangiovese“. Smutné. Změny (povolení dalších odrůd) nechtějí jen nějací podprůměrní vinaři, co nedokáží svou produkci prodat, ale i legendy jako Angelo Gaja. A za pár dní, v pondělí 27. října, proběhne hlasování asociace producentů Brunella, zda apelační pravidla upravit. Ministr zemědělství již naznačil, že by nebyl proti. 149 z 256 členů asociace naopak již předem podepsalo otevřený dopis ministerstvu, že jsou proti změně. Tak uvidíme, jak to dopadne. Je klidně možné, že za pár dní bude nutné upravit encyklopedie.

Ale dnes to mělo být hlavně o Bodegas Muga. Jsem rád, že se mi poštěstilo s vinařem osobně potkat, některá vína mne bavila více a jiná méně, celkově asi úplně vhodnou cílovou skupinou pro jejich Rioju nebudu. Ale to je snad poznat i z popisu jednotlivých vín :o) Sledovat, jak styl výroby dokáže měnit vyznění hroznů z podobných terroir, bylo ovšem podnětné.