Hovězí a otisk času z Roussillonu

Skončilo nám doma deset kilo hovězího z mladého býčka, z malé farmy, poctivě chovaného (bohužel plemeno mi nějak uniklo). Bude to náročný týden, ale mohl bych ho pojmout jako přípravu na soutěž v pojídání kilového bifteku (viz tahle restaurace). Každopádně kraví hody jsou dobrým důvodem pro otevření několika pořádných červených, co si doma už nějakou dobu syslím. Některé kousky si hodlám užít hezky v poklidu večera jen ve dvou, na další jsem naplánoval takovou malou „degustaci“. Prvním vínem, které padlo v doprovodu jednoduše upravených kousků masa (chvilku naloženo v hořčici, pepři a česneku, rychle osmahnuto na pánvi a dopečeno v troubě; chutná výborně, ale na talíři vypadá tentokrát spíše nehezky), se stala jedna zajímavá směs z jihu Francie, Roussillonu.

Domaine Ferrer Ribière, představovaná vinařem Denisem Ferrerem a bývalým úředníkem Bruno Ribièrem, vznikla jako nadšenecký projekt v roce 1993. Hospodaří na zhruba 40ha (ale rozdělených na různých místech, část ještě neproduktivní) v apelaci Côtes du Roussillon a jedná se o prakticky kompletně biodynamické vinařství, schází jim jen oficiální certifikace (čekají na tu od Ecocertu). Produkují v každém roce celou řadu cuvée, která se liší jak „technologií zpracování“ (kdy technologií jest myšlena délka macerace hroznů, doba zrání v sudech, zda v nich i fermentují či jen leží atp.) tak konkrétním terroir původu hroznů. Ze starých keřů vytváří i jednoodrůdová vína, například Grenache Blanc a Grenache Gris (lahvován po šetrném přetočení v dubnu následujícího roku, při ubývajícím měsíci a za silného suchého severozápadního větru tramontane, tyhle hříčky mne baví, ač jejich vliv na výsledné víno skutečně nepřeceňuji). Zábavně pojmenovaný „Syrahnosaurus Rex“ je zase ukázkou Syrahu, který už začíná být pomalu známější z Austrálie, v jeho plné podobě z Francie. Prostě žádná nuda.

Chutnané víno se jmenuje „Empreinte des Temps“, tedy něco jako „otisk času“, a důvodem pro tento název je použití hroznů z velmi starých keřů, v případě odrůdy Carignan je pod „velmi starý“ myšleno téměř 130 let, Grenache běžně k osmdesáti. Každý rok je cuvée trochu jiné, někdy na vinětě uvedeno včetně stáří keřů, jindy zase ani náznakově. U tohoto vína se jedná o ročník 2004 a tipoval bych složení Syrah, Carignan a Grenache, ale je to hodně od boku. Bohužel marně pátrám po poznámkách z degustace (z předblogového období), na které jsem víno nadšeně zakoupil. Snad napsat vinaři (jdu na to)…

Tento „otisk času“ se nachází v zelené lahvi tvaru bordó, s kovovou záklopkou a plným korkem. Viněta je černobílá, hranatá, kontrastní a dost „nefrancouzská“, ale vlastně se mi líbí.  Posuďte sami na fotce v úvodu článku. Doprovází ji i zlatá medaile z Concours Géneral Agricole 2006 v Paříži. Barva vína je velmi hluboká, téměř neprůhledná, s lehce nazrávajícím okrajem. Vůně jih Francie a klasická směs, s šťavnatou ovocitostí červených plodů, jemně vlivem dřeva, trochou živočišnosti a kůže (kožený pásek), částečně ovoce přezrálé, kvasící a rozvařené, výrazně těžší květinové vůně, znatelně nazrálé. Pěkná, ale nějak mne nezasáhla (možná proto, že jsem si pamatoval něco o dost jiného). V chuti suché s dotykem sladkosti ovoce a výraznějšího alkoholu, stále znát tříslo a ven leze i kyselinka, pěkně dlouhé, ale ne úplně vybalancované, lehce rozhárané. Kdepak je to mohutné, koncentrované, bohaté tříslovinové víno, které jsem před zhruba rokem kupoval (za něco málo přes čtyři stovky) a předpovídal mu dlouhé vyzrávání? Uteklo nějak rychleji, než jsem čekal :o) To abych se pustil i do dalších lahví, u které jsem měl předpověď stejnou…

V poslední době jsem vůbec pil několik vín z jihu Francie, u která mne nějak nedokázala dostat. Znovu se mi dostalo do rukou Cairanne 2003 (Les Grandes Vignes du Roy) a taktéž mi přišlo, že za ten rok se dost posunulo do takových těch „uni“ těžších květin a zrání mu moc nepomohlo. Vyzkoušel jsem také nabídku v Hypernově (o jejich vínech už jsem už psal, zkušenosti jsem vzhledem k poměru cena/kvalita spíše kladné), dvě vína z produkce Les Vignerons de l'Enclave des Papes, konkrétně jejich Côtes du Ventoux 2006 (levná lehká láhev a stejné víno, se značně průmyslovým štychem, co taky chtít za 39,- Kč ... ale na svařák v tomhle podzimu ujde) a Côtes du Rhône Villages 2006 v tradičné pěkné lahvi, s přímočarou (a už ne tak očividně falešnou) ovocitostí, celkem slušně strukturovaným tělem, hezky pitelné a jako ukázka základu apelace více než akceptovatelné, obzvláště za 115,- Kč.

P.S. Fotografie vinařů a sklepa pocházejí z Réseau de terroir