Italové a Němci v růžovkách Jiří Horta

Přiznám se, že vína Jiřího Horta se v mé domácnosti moc nevyskytují, celou láhev jsem v poslední době vypil snad jen jednu a to byl ještě dárek či nějaký zvláštní impulzivní nákup. Spíš občas něco ochutnám na degustaci, sem tam po návštěvách a zkusil jsem, po obecném mediálním nadšení, jeho růžovky. Ale  tak nějak jsem měl jeho vína zařazena spíše jako „moderní slušené řemeslo vyhovující obecnému vkusu s povedeným marketingem“ (které podpořila třeba odpověď na e-mail ohledně Pinotu Noir v ČR, ve které se mimo jiné psalo „při výrobě je důležité použít taniny do kvasu, získá se tak plnější a nasládlejší charakter vína“) a míjel je. Vinaři i jejich vína se ale mění, v rozhovoru pro Decanter mluvil i o „přirozenosti“, „souladu s přírodou“ a v krátkých frázích o důležitosti polohy, i proto jsem po delším váhání vyrazil na degustaci do vinného sklepa Lustermannský, kde sám pan Hort prezentoval průřez jeho současnou tvorbou a seznámil nás se svojí filozofií. Nakoupím něco domu? Třeba v režimu „en primeur“?

Asi tušíte, jaká bývá odpověď na tyhle řečnické otázky. Ne, nekoupím ani láhev, klidně zase někde ochutnám, ale vína pro mne to prostě nejsou. Ale zároveň tu dneska nebudu dštít síru a nadávat na to, že vína jsou taková, jaká jsou. Jiří Hort prezentoval, spíše než vína z nějakých jasně definovaných poloh, produkt vyrobený pro určitý vkus, pro co nejširší množství konzumentů vína. Naprosto se netajil tím, že právě taková vína jsou jeho cílem. Že předem položí budoucím odběratelům dotaz „jak chcete aby nová část našeho sortimentu, Pinot Gris, vypadala?“ a následně i doplní, že víno je sice už prakticky hotové (na degustaci se chutnalo), ale stále jsou ještě možné některé zásahy a úpravy. Je to přístup naprosto legitimní, pokud se vinařství takto prezentuje, nehraje si na nějaké „bio“ a dá zákazníkovi jasně najevo, jak to s jeho víny vlastně je. To považuji za férové jednání.

Navíc měl Jiří Hort schopnost nadchnout dav velmi vtipnými průpovídkami a i ty technologie prezentoval tak, že ač sám nejsem příznivce podobného kouzlení ve sklepě, bavil jsem se. Když zaníceně popisuje, jak do půlky moštu šla kvasinka z Itálie, temperamentní a rychlá jedoucí na primární výraznou aromatiku, a do půlky druhé zase kvasinka z Německa, která postupovala pomale a jistěji a šla „na koncovku“, a pak to vše smíchá a super víno je tady, prostě podlehnete :o) Pro mne ta degustace byla vlastně docela zajímavá show, o všech vínech mám sice poznámky, ale sem je přepisovat nebudu (v případě zájmu klidně něco doplním, ale přijde mi to zbytečné). Většina byla slušně udělaná a bez problémů pitelná, něco mi přišlo nedotažené (kupříkladu v jeho současném elitním Chardonnay 2007 Sur Lie na bariku je dominance sudu velmi přehnaná a navíc byla kyselina odbouraná až „do ztracena“), ale obecně jsou to líbivé věci zapadající do obecného vkusu a nebudou nejspíš mít problém najít si zákazníka.

Vadilo mi vlastně jen pár drobností. Jiří Hort sice mluví o tom, že hrozny na jednotlivé odrůdy pocházejí z těch poloh (oblastí) vhodných právě pro ně, že nakupuje od velmi kvalitních pěstitelů (například pan Peřina a hrozny v „bio“ kvalitě) a v případě zájmu se dozvíte i konkrétní viniční trať, ale už nedoplní, že bio hrozen z trati U Křížku v Drnholci je vzhledem k použitým technologií pravděpodobně posunut tak, že uvádět jej prakticky nemá smyslu (možná pro srovnání s jiným vínem z této polohy, ale s kvasinkami kdo ví odkud připravenými pro určitý styl fermentace či přímo úpravu aromatu a třeba dosypání taninů opět získaných kdo ví kde je fakt jedno, jestli je to U Křížku nebo Sluneční vrch). A pak také jen tak lehce promluvil i o bio zpracování ve sklepě, které v podstatě zjednodušil na minimální používání síry a postavil na úroveň něčeho, co nezajistí pro zákazníka dostatečně bezpečný nákup (ve smyslu toho, aby obsah lahve vypadal přesně tak, jak vinař chtěl). Jinak řečeno, ač to přímo a nahlas veřejně nepadlo, filtrace (třebas i sterilní) je holt lepší :o)

Na závěr jsem neodolal a položil otázkou, kde jsou jeho hranice v „přirozenosti“ a „souladu s přírodou“, ze začátku byla odpověď trochu vyhýbavá (šla směrem co je vlastně tradiční, k sur lie, barikovým sudům atp.), ale nakonec jsem ji alespoň přibližně získal. Hortovou hranicí jsou přípravky, které nejsou „přírodní“ ale uměle chemicky vytvořené, v čemkoliv jiném problém nevidí. Takže kvasinky a taniny v pohodě, arabská guma je prý moc užitečná a ač na hraně taktéž ještě není problém. Různé speciální enzymy už prý ne, stejně jako doslazování řepným cukrem. Tak vlastně stále nevím, na dodefinování „přírodního“ a „umělého“ budu muset ještě zapracovat :o) Jiří Hort ale dokáže nadchnout, připravuje spoustu aktivit především k růžovým vínům a celkově se v propagaci vína jako takového velmi angažuje, což oceňuji. Pokud díky němu jen pár lidí začne víno pít více a trochu o něm přemýšlet, tak jedině dobře. Protože oni nakonec zkusí i nějaká další vinařství :o)

Oceňuji i to, že si pan Hort za stylem, kterým vína produkuje, stojí. Leckterá vinařství s podobným stylem výsledného produktu vám budou na degustaci stále dokola mluvit o tradici, rukopisu vinaře, terroir a kdo ví o čem dalším a nebude to upřímné, jen marketingové žvásty. Vinařství Hort má marketing postaveno mimo jiné na tom, že dokáže své technologie, cizozemské kvasinky a experimenty dobře podat. Jejich vína kupovat domů ani doporučovat dalším nebudu, vzhledem ke koncovým cenám (na degustaci byl průměr ceny jedné lahve přes 250,- Kč, při minimálním odběru 48 lahví pak bylo možno některé nenalahvované nulaosmičky zakoupit v režimu „en primeur“ levněji, ale upřímně při tomhle počtu bych to u každého slušného vinaře tak či onak viděl nějakou objemovou slevu, ať už v předobjednávce či až přijde víno na trh, takže en primeur sleva bych tomu neříkal) vždy bez problémů najdou kousky, které mi nejen budou chutnat mnohem víc, lépe se strefí do mého vkusu, ale zároveň budou připraveny postupy, které mi přijdou mnohem správnější. A budou to vína jak z ČR, tak ze zahraničí.

Po ochutnávce jsme ještě poseděli v přilehlém vinném baru s několika „vínopsavci“ nad lahvemi „konkurentů“, bavil mne Pinot Blanc 2007 od Iliase a potěšil mladičký muškát z Krásné Hory. Probíralo se všechno možné a pro svět vína určitě naprosto zásadní :o) Ale o tom třeba zase někdy příště…