Sladce hučí Niagára...

Zmrzlá. A hroznová. Sluší se dodat. Když se řekne Niagárské vodopády či Kanada, jen málokomu z našich končin se vybaví zrovna víno. A přeci je tu několik vinařských oblastní, největší z nich Niagara Peninsula a její specifické podnebí ovlivňované především dvěma obrovskými jezery, Ontario a Erie, v těsné blízkosti.  Ale do dalších detailů asi nemá velkého smyslu zabíhat, kdo má zájem, určitě nebude mít problém porozumět textům na webu jednoho z vinařství. Kanada není zrovna z nejteplejších míst na zemi, přesto tu pěstují hromadu různých odrůd, od Ryzlinku po Chardonnay, přes Pinot Noir až po Cabernet Sauvignon a Merlot. A vyrábějí je v mnoha různých stylech, od klasických suchých vín, přes vína šumivá až po slaďáky (a to i z modrých odrůd). A právě vína sladká, a ta ledová především, vyvolala zájem o kanadské vinařství i jinde, než mezi místními patrioty. Trochu mi to připomíná jinou zemi na druhém konci světa, ale značně menší :o) Každopádně jednu ledovku jsem nedávno načal a o zážitek se (tedy alespoň slovně) podělím.

Jednalo se o kousek z vinařství Lakeview Cellars, z oblasti Niagara Peninsula a odrůdy Vidal Blanc ročníku 2005. Vidal Blanc vyšlechtil ve třicátých letech minulého století Jean-Louis Vidal a původním záměrem byla odrůda vhodná k produkci vína na Cognac. Jde o křížence Ugni Blanc (Trebbiano) a hybridu Seibel 4986, jeho specifickou vlastností je odolnost vůči mrazu a schopnost udržet si relativně vysokou kyselinu i při značném přezrání, což ho přímo předurčuje pro chladné polohy a produkci sladkých vín. Krom Kanady s touto odrůdou experimentují také ve Švédsku, už se těším na jejich ledovky :o) Kanadský vzorek se skrýval v lahvi o objemu 0.2l uzavřené plastovým špuntem a viněta prozrazuje mimo jiné to, že hrozno bylo sbíráno v prosinci při teplotách -10 až -14°C. Kolik cukru se ve víně skrývá se nedočtete, určitě to bude přes 200g/l, ovšem při alkoholu 13%, což na ledovku není zrovna typické.

Víno má velmi hlubokou barvu, zlato-měděnou, moc pěknou. Vůně je velmi intenzivní, medově-ovocná, s trochou broskve a především s hruškami v mnoha jejích podobách, od čerstvé, přes sušenou až po pálenku, a to včetně nějakých těkavějších tónů. V chuti plné, hutné a velmi, velmi sladké, ovšem s překvapivě řízným nástupem kyselin (které se ovšem po chvilce vzdají cukrové přesile), krásně dlouhé s dozníváním opět hrušky, tentokrát ovšem hezky v ohni pečené. Krásná, sladká záležitost, které chybí jen nějaké zajímavé nuance navíc k tomu, aby šlo o opravdu špičkové víno. Ale umí v té Kanadě, navíc cena přímo od vinaře je podle všeho podobná, jako stojí ledovky od větších producentů u nás (tj. něco okolo třech stovek za lahvičku). K rýžovému nákypu podle jedné staré české kuchařky to bylo báječné!

P.S. Láhev mi přivezl kolega z práce, kterému jsem půjčoval na dovolenou v Kanadě svůj foťák. Podařilo se mu zachytit medvěda ve volné přírodě a to ten foťák ani neměl teleobjektiv. Na první fotce je medvěd docela ostrý, na druhé se bohužel začal pohybovat poněkud problematickým směrem a záběr je, vzhledem k úprku fotografa, již rozmazaný :o)