Snobové a otrocká práce zmrzlých vinařů

Minulý týden jsem narazil na článek, ve kterém autorka přichází se „zásadním odhalením“ – vinaři mohou zamrazit hrozny uměle a vyrobit tak falešné ledové víno, i když ten rok třeba nemrzlo! Nic nového, ale debata pod článkem byla velmi podnětná. Diskutující se tam v zásadě dělí na dvě skupiny. Jedna, říkejme ji třeba „běžný konzument“, zastává názor, že pokud je víno vyrobené touto moderní technologií k nerozeznání od ledovky, která zmrzla přímo na vinici, a navíc je levnější a snazší ho tak vyrobit, mělo by se to povolit a cena ledových vín klesnout. Skupina druhá, milovníci vína, pak zastává názor, že rozdíl v ledovkách „pravých“ a „falešných“ samozřejmě je, byť spíše kulturní než chuťový. Tito milovníci vína jsou označovány za snoby, jež si libují v utrpení osob sklízejících v mrazu hrozny, když prostě nejsou schopni rozeznat ledovku z vinice od té z mražáku a přesto jsou za tu pravou ochotni zaplatit více. Běžný konzument dává jasně najevo (a není to úplně scestná myšlenka), že nutnost zmrznutí hroznu na vinici je pro něj jen zákonem zavedený umělý způsob, jak limitovat množství ledovky co nejvíce a její cenu udržet velmi vysokou.

Většina z těch běžných konzumentů si neuvědomuje, že vyrobit sladké víno zmražením hroznů není nelegální, každý to může udělat, jen nesmí víno označit jako „ledové“, ale třeba jako „babiččinu zmrzlotinu“. A může si ho prodávat za kolik chce.  Člověka napadá spousta nepřesných „umělecko – kulturních“ srovnání, jak se to s přírodně zmrzlými hrozny oproti těm uměle zamraženým má. Jako s originálem obrazu a jeho přesnou kopií, výtiskem knihy k jeho verzi s podpisem autora a další. Ale to vlastně není podstatné. Spíš jsem si zase jednou ověřil, jak rozdílný je svět nadšenců a těch, kteří prostě chtějí jen pít víno, které jim chutná. Jak se ty naše debaty (ať už naživo na degustacích či zde a na jiných webech pod články) dotýkají toho, co chtějí a očekávají běžní konzumenti, opravdu jen okrajově. Běžnému konzumentovi (tedy tomu všeobjímajícímu „trhu“, právě těm, kvůli kterým vinaři říkají „děláme sladká vína, protože to chce trh“) jsou všechny ty VOC či povolené technologie či hektarové výnosy v zásadě dost ukradené, pokud jim výsledný produkt chutná. My, snobové, budeme občas rádi pít i víno chuti ne úplně ideální a typické, pokud bude s tím správným příběhem a budeme vědět, že to není jen produkt další z chemiček se zaměřením na produkci vínu podobného nápoje. A víte, že jsem za to docela rád?

To jen tak při pondělku, nějak mne to téma napadlo v souvislosti s páteční ochutnávkou vín, kde ne každé z nich bylo tedy nějak vyloženě skvělé, ale všechna měla právě ten příběh, důvody pro svou podobu, a nebyla natlačena nikam, kam nepatří. Ale o tom zase třeba někdy příště.