Višně, švestky a petrolejový král

Přijde mi, že v poslední době se témata vinných blogů tak trochu točí okolo problémů jak hodnotit, správně popisovat, co ve víně má smysl a co ne. Jakoby na všechny padala nějaká zvláštní filozofická nálada :o) Včera večer jsem seděl u několika skleniček s jedním ne úplně typickým vinařem, popíjel jeho hodně povedený mladý živý veltlín a pustil se na tenký led senzorického hodnocení. To víno nebylo zrovna typické a o nějakou tu rozborku si říkalo. Další otevřenou lahví byl Riesling z Alsaska. Po přivonění se sbírkou výrazných aromat představil velmi důrazně, ale spíš tak aby zachoval dobré mravy. Už letmé přičichnutí při nalévání do sklenky ho jako vyzrálejší Alsasko prozradilo, nebylo pochyb (nebo by to minimálně v jakémkoliv tipování byla první volba). Skoro jsem ze začátku neměl chuť si cokoliv psát, protože to víno bylo tak typické a většinu šlo odhadnout ještě před otevřením lahve. Ale pak si řekl, že ty poznámky teda napíšu. Jenže co čtenář? Budete někdo vybírat víno podle toho, jestli už tam někdo jiný ten petrolej cítil nebo ne?

V poznámkách mi přijde vždy důležitější, jestli to víno (pro mne, někdo bude to samé cítit úplně jinak) bylo něčím zvláštní, zajímavé, zda bylo harmonické nebo z něj něco nehezky vyčuhovalo. Višně, švestky a jiné haraburdí mám u poznámek tak nějak navíc, jako „bonus“. Při pokusech o snoubení vína jdu stejně velmi často spíše naslepo, zkouším kombinace typické či pocitově „to bude fungovat“. Abych si někde přečetl, že víno voní po švestkách a kouři a následně jej zkusil spárovat se sušenými švestkami ve slanině, to se mi stane spíš dost výjimečně. A co vy? Používáte někdy ty cizí degustační seznamy, co vypadají jako seznam pro nákup v obchodě se zeleninou a ovocem, k volbě konkrétního vína? Nebo vás zajímají spíše ty věci okolo, takový ten obecný pocit z vína, spíš harmonie než ovocný salát?

Tohle téma mi připomněl jeden nedávný e-mail, vlastně ale velmi podobný dotaz přišel už loni. Takhle před vánoci mi už několik známých (i lidí úplně neznámých) psalo, zda bych jim doporučil nějaké víno jako dárek pro „znalce“, něco co mu bude určitě chutnat. Těžká a zodpovědná volba, obzvláště když nevíte, jaký má obdarovávaný vkus. Nutně spíš sáhnete po nějakém velmi dobře udělaném typickém víně, spíše než po zvláštnosti. Jeden z dotazů byl ovšem velmi konkrétní. Chtěl doporučit víno, jež bude splňovat požadavky „suché červené, ve kterém bude cítit čokoláda“. Začal jsem se prohrabovat poznámkami a hledal právě takový vzorek. Našel jich hned několik a doporučil. Ale co když to tam neucítí? A nebo, pokud to tam od začátku budou očekávat a těšit se na to, by cítili čokoládu i v mladém vlašáku? :o) A co si o tom všem myslí hrozny?

No a ten ryzlink teda? Do klasické alsaské lahve s kovovou záklopkou a skvělým korkem (navíc zalitým voskem) jej připravilo vinařství Zind-Humbrecht, jedno z těch slavnějších a větších. Najít o nich informace jde snadno, vypíchnu snad jen to, že na Alsasko se obvykle snaží o výrazně nižší výnosy (okolo 35 hl/ha z Grand Cru poloh) než je povoleno a syn zakladatelů získal (snad jako vůbec první Francouz) titul Master of Wine. Riesling má podtitul „Herrenweg de Turckheim“, pochází tedy z jediné vinice (sic ne Grand Cru), na žulovém podloží a spoustou naplavenin oplývající poloze Herrenweg jižně od Turckheimu. Barva krásně zlatavá, ve sklence se víno převaluje dost líně. Vůně je opravdu naprosto typická vyzrále ryzlinková, s již výrazně se rozvíjejícím petrolejem (barvy & laky), trochu “teplejší“ (sladší až převařené či kandované ovoce), usedlejší. Chuť elegantní, plnější a čistá, vyvážená ale opět trochu usedlejší, mám rád říznější kyselinu. Dochuť delší, se znatelnějším alkoholem a trochu nasládlým bonbónovým závěrem. Na ročník, který si myslím dokážete tipnout sami (případně označte následující šedý obdélník: 2003),je víno překvapivě typické a i té kyseliny je dost a pije se to pěkně, ale ani v tomto vinařství se s ním nedokázali poprat úplně ideálně.