Víno potřebuje příběh. Dá se samozřejmě pít i bez něj, ale je o tolik lepší a zajímavější v případě, že obsah lahve není degradován na pouhý alkohol z prokvašených hroznů. Samozřejmě jsou příběhy, které chcete slyšet stále dokola, znovu a znovu, i když je znáte nazpaměť. A pak takové, které vás nudí už při prvním vyprávění. Znáte třeba ten o jakostním Cabernetu?
Byla to slavná odrůda velkých vín Francie, ale tentokrát rostla na úplně nevhodném místě poblíž Znojma. I tu přišel velký podnik, vykoupil od mnoha anonymních pěstitelů nevyzrálou suroviny, dosypal trochu řepného cukru a v provozu, který takto každý rok připraví tři miliony litrů všeho možného, vyrobil víno. Kyselé, řídké a legendám velmi vzdálené.Ten správný příběh dokáže osvětlit spoustu věcí, nenásilnou formou připravit milovníka vína na to, s čím se v lahvi setká. A svým způsobem třeba i prodat něco netypického, zvláštního a třeba i ne úplně bezvadného. Pokud je příběh pravdivý, pak vlastně proč ne. Ten dnešní je možná z kategorie bájí a legend, ale třeba také ne. Ať je to jakkoliv, radost si tím kazit nenecháme :o)
S víme Est Est jsem se vlastně setkal poprvé při četbě románové ságy jednoho mého oblíbeného autora, Andrzeje Sapkowského. Možná tento styl „fantasy“ literatury považujete za pokleslý žánr pro děti, co nemají nic lepšího na práci, ale to je ostatně právo každého. Myslite si co chcete, já si především Sapkowského povídky, kupříkladu variace na klasické pohádky a příběhy, přečtu znovu a rád. Na webu jich pár je, mrkněte se takhle při svátečním volnu třeba na Zlaté odpoledne nebo krásnou verzi malé mořské víly Trošku se obětovat. Ale zpět k Est Est. Poprvé je myslím zmíněno ze začátku čtvrtého dílu ságy…
Rozhořčeně supící Vattier vzal z Cantarelliny ruky pohár naplněný proslulým Est Est z Toussaintu, znamenitým vínem sklízeným v době, kdy imperátor Emhyr var Emreis byl malým, nároků na trůn zbaveným a ukřivděným chlapcem, a Vattier de Rideaux mladým, bezvýznamným oficírkem.
Byl to dobrý ročník. Pro vína.
I později v knize jej hrdinové konzumují a v pátém díle se dostanou přímo do Toussaintu, kde se to vinnými pojmy jen hemží. A tady se vlastně poprvé mluví o tom, jak je Est Est vzácné a drahé.
„Pravda,“ souhlasil Regis, který se vyznal snad ve všech oborech. „Podílí se na tom půda vulkanického původu a zdejší mikroklima, jež každoročně zajišťuje ideální poměr vodních srážek a slunečných dnů. A poněvadž přírodní podmínky jsou doplněny tradicí, umem a pílí místních vinařů, výsledný produkt je prvotřídní kvality a značky.“
„Pěkně jsi to řekl,“ projevil uznání rytíř. „Kvalita a značka. Pohleďte kupříkladu na svahy pod tím zámečkem. V našem kraji dávají hrady a zámky jména vinohradům a sklepům, které jsou pod nimi. Tento se zove Castel Ravello a z jeho sklepů pocházejí taková vína jako Erveluce či Fiorano. Nemohu nepřipomenout naše slavné Est Est, museli jste o něm slyšet. Soudek Est Est stojí tolik, jako deset soudků vína z Cidaris anebo nilfgaarských vinic kolem Alby.
Jenže Sapkowski zvolil pro toto víno jméno z jedné mnohem starší legendy, takto o ní mluví Ottova encyklopedie:
Est, Est, Est: název výborného muškatového vína italského, jež pěstuje se v Montefiascone. Dle pověsti sluha něm. praeláta Joh. Fuggera, byv poslán svým panem napřed, psal po jeho rozkazu, kdekoli dobré víno nalezl, na dvéře est (= jest). Zvláště dobré víno montefiasconské označil slovy [Est, Est, Est] V kostele sv.Floriana v Montefiasconě ukazuje se pomník praeláta toho, jenž vínem [Est, Est, Est] se upiv, zde byl pochován, s nápisem od jeho sluhy pochodícím: Est, est, est, propter nimium est dominus meus mortuus est (-pro mnoho »jest« pan můj zemřel jest)A samozřejmě snadno najdete zmínky nejen v encyklopediích, ale v mnoha knihách, které pojednávají o Itálii. Moc pěkně je příběh popsán na webu E15, kde v závěru hovoří přímo o víně jeden z restauratérů v Montefiascone a dodává: „To víno je opravdu skvělé. Ale jen z několika vybraných vinic a připravené skutečně klasickými metodami. Jinak se mnozí výrobci na slavné značce vína pouze vezou."
A jaké je tedy jedno z těchto slavných vín, které lze na našem trhu získat? Est! Est!! Est!!! di Montefiascone 2006 je připraveno z odrůd Trebbiano Toscano, Malvasia Bianca a Rossetto (místní název pro jednu variantu Trebbiana) a pochází z vinařství Trappolini. Zde si pomohu s popisem od dovozce (zájemci o mnohem obsáhlejší text jej najdou třeba na DiWineTaste): „Vinařství Trappolini působí ve vinařské oblasti Orvieto v Laziu, jen několik kilometrů od hranic Umbrie, a svá výtečná vína vyrábí s pečlivým ohledem na tradici zdejších půd a jedinečný charakter hroznů. Dnes převládá trend pěstování takzvaných „mezinárodních“ odrůd, a je proto těžké najít vinařství, které věří v bohatství a potenciál místních hroznů a dosahuje při tom vynikajících výsledků. Vinařství Trappolini do této kategorie patří: jeho produkce je založena výhradně na domácích odrůdách (jedinou výjimkou je víno vyráběné z hroznů Chardonnay) a na bohatém dědictví tohoto vinařského terroiru.“Víno má spíše bledší žlutou barvu, aromaticky se projevuje dost jednoduše stylem „bílé víno“, s výraznějšími tóny jablek a peciček a trochou bílých květin, velmi jednoduše. Chuť je velmi lehká, svěží, opět květinovo-jablečno-pecková, s trochu delší dochutí než bych podle těch předchozích projevů čekal. Velmi jednoduché, hodně obyčejné pití, kterým se dá bez problémů zapíjet jídlo (zkoušel jsem hned několik těstovin a druhů pizzy), ale žádný velký zážitek neposkytne. Ideálně jej trochu podchladit, čím chladnější tím lepší. Prostě typické velmi lehké pití za pár korun z italského supermarketu a nebo ještě lépe jako víno, které by se mělo podávat po litrech ve džbánku někde na zahradě. Inu bez příběhu bych byl zklamán opravdu hodně :o) Ale co čekat od místa, které se jmenuje Montefiascone? ;-) (ano, v italštině je to krom průšvihu i výraz pro láhev, ale nemohl jsem si pomoct…)
Víno jsem pil v Ambiente Pizza Nuova společně s „degustačním menu“, prostě neomezenou konzumací neustále přinášených těstovin a pizzy. Jak mám podniky sítě Ambi rád a nedám na ně dopustit, tak tady je úroveň pokrmů spíš velmi průměrná. Ale mají tu veliký dětský koutek a nekuřáckou sekci, což byl důvod, proč na předvánoční posezení padla volba právě na tenhle podnik. Za Est Est Est tu chtějí skoro šest stovek, což je cena opravdu velmi přehnaná. Stejně stálo výběrové Rulandské Šedé 2007 od Súkala a ač mladičké (a na můj vkus s trochu méně kyselin, než bych si představoval) naprosto a bez nejmenších komplikací Est! převálcovalo. Ale kvůli tomu, že jsem potom znovu otevřel své oblíbené knížky a začetl se do nich, to víno vlastně stálo za objednání :o)
