3x Bordeaux a Skale 2004 ve slepé ochutnávce

Ochutnávat víno naslepo má své nesporné kouzlo a pokoušet se přiřadit správná jména k předem známému degustačnímu setu je výborná zábava. Člověk je tak nějak nucen více se soustředit, odhodit předsudky a obzvláště u posledního vzorku (pokud zná složení degustačního setu), na který vám zbude jedna jediná možnost ze seznamu a aromatický profil vůbec nesedí, je to i slušné drama :o) Samozřejmě je méně depresivní mít v nabídce vína podobných kvalitativních kategorií, aby nebylo nutné se stresovat, že prohodíte průmyslový Cabernet za padesát korun a známé château. Každému doporučuji si to jednou za čas zkusit, můžete z toho udělat fajn zábavu s nějakou vínu nakloněnou návštěvou, už se čtyřmi lahvemi užijete zábavy kopec. Je kupříkladu tak snadné někoho svést na scestí, jeden zkřivený výraz či tiše pronesené slůvko „frankovka“ a vaše neochvějné přesvědčení, že právě chutnáte naprosto ukázkového vavřince, je pryč.

Nedávno se mi poštěstilo „zaslepit“ u třech Bordeaux a slavného červeného z Moravy, kde srovnání bylo navíc okořeněno účastí prvního i druhého vína jednoho château a ročníku. Ve sklenkách skončilo Les Allées de Cantermerle 2001 a Château Cantermerle 2001 (páté Cru Classé z Haut-Médocu) společně s Château Kirwan 2001 (třetí Cru Classé z Margaux). Doplnilo je elitní (minimálně cenou) Cuvée Skale 2004 z vinařství Springer. Každá láhev byla obalena do černého igelitu a ve sklenkách končila vína úplně anonymně. Kamenné tváře hráčů pokru během ochutnávání, nejistota, očekávání trapasu :o) Bohužel jsem si nějak neodlišil poznámky, které jsem si napsal před odhalením totožnosti vína, od těch, co jsem doplnil až později, ale těch bylo mnohem méně. Pořadí vín jde tak, jak byla nalévána. A o vinařstvích možná zase něco příště, u Cantemerle určitě.

Cuvée Skale 2004 se prezentovalo hlubší ale na okrajích již jasně nazrálou barvou, ve vůni hodně sevřené, tóny bakelitu, ovoce dost nevýrazné, vyčichlé vanilkové rohlíčky (resp. navlhlé vánoční pečivo někdy v dubnu), v chuti velmi suché, hodně třísla, nijak zásadně plné a spíš jednodušeji pitelné. Se změnou teploty naprosto jasně znatelný vliv korkové vady. Jako Skale správně (i když v průběhu degustace jsem jednou znejistěl) identifikováno, ale hodnocení lahve bez vady by bylo jistě o dost lepší. Víno jsem byl několikrát a názor je jak na houpačce, asi nejvíce mi chutnalo (a to hodně) na Slow Food večírku v Bořeticích, kde ale zase těžko z degustačního zážitku „odmazat“ atmosféru celé akce.

Les Allées de Cantermerle 2001 boduje krásnou barvou plynule přecházející na okrajích do terakotové nazrálosti. I vůně je nazrálá, bohatá a napovídá trochu hutnější styl. Výrazná živočišnost říznutá odkvétající květinou či přezrálým citrusem (hnijícím), až trochu na hranici vady. Často to cítím u některých novosvětských vín z hodně přezrálých hroznů. Aromaticky dost parfémové, intenzivní. V chuti ovšem pěkně vyvážené se sladším ovocem a stále trochou pěkného třísla v delší dochuti, plnější, klasické Bordeaux. Dle encyklopedických pouček (parfémová vůně, spíše hutnější „Michel Rolland“ styl atp.) tipuju Kirwan, který jsem měl ovšem možnost pít v ročnících 1996 a 2003 a ty poučky mi to moc nepotvrdilo (víno jelo na mnohem elegantnější a jemnější vlně, než bych čekal). Zjištění, že jde o druhé víno od Cantemerle mne více než překvapuje. To jsem totiž už dříve několikrát chutnal a jednou (na večeři s Philippem Dambrine, ředitelem château) i tento konkrétní ročník a pamatuji si ho úplně jinak. Nu což. Víno jsem si odnesl a dopíjel u příbuzných večer, bez snahy o nějaké technické hodnocení (a klidně z rádobyhistorické sklenky co vidíte na fotce) to bylo docela příjemné.

Château Kirwan 2001 má hlubší, jemně nazrálou barvu. Ve vůni bohaté, klasické, těžší květinové vůně a zralé ovoce, lehce živočišnost, znatelnější sud i tříslo. V chuti suché, tříslo poněkud trpčí, hranatější, hezky dlouhé, nijak těžké a krásně pitelné. Bohatost i lehkost, povedené. S těžkým váháním tipuji Les Allées. O Kirwanu 2001 byl na pochybách ale i guru vinného hodnocení Robert Parker, v roce 2003 napsal velmi nerozhodné hodnocení. Prý má víno (krom velmi pěkné vůně s kupou ovoce a exotickým kořením) především tvrdé a nehezké tříslo a pokud se toto podaří zakomponovat zráním, bude to víno bodově ve vyšších osmdesátkách (87-88), pokud ne, hodnocení by muselo být mnohem horší. Tak nevím, mně to přišlo uhlazující se docela pěkně :o)

Château Cantermerle 2001 má překvapivě trochu méně hlubokou barvu než ostatní vzorky (včetně Les Allées, u kterého začínám mít pochybnosti o pravosti lahve :o), jen jemně nazrálou. Ve vůni suverénně nejbohatší, hutnější, krásný mix všeho možného – od zralého ovoce, přes lékořici až po jemně živočišné tóny, elegantní a svůdné. V chuti suché, plnější a intenzivní, s trochu svíravějším ale nerušivým tříslem, příjemně dlouhé a jemně doznívající. Klasické. Krásné víno, které bych chtěl pít znovu. Cantemerle tipuji. Toto Château bylo nedávno prodáno a snad půjde ještě nahoru, výsledky pod předchozím majitelem byly poněkud nevyzpytatelné. Měl jsem možnost chutnat dva jejich z ročníků nejpovedenějších (1983 a 2000) a byla to nádhera, už tři roky je pravidelně chutnám na „sudových“ en primeur degustacích a tohle víno se neztratí, navíc ceny jsou snesitelné (konkrétně tato láhev stála polovinu co Skale, asi pět stovek). Mimochodem není bez zajímavosti, že oblíbené tvrzení o tom, jak povýšení Château Mouton Rothschild z druhého na první cru je jedinou změnou v klasifikaci z roku 1855, není pravdivé. Cantemerle se výstavy v roce 1855 neúčastnilo a v seznamu z tohoto roku vůbec není. Po intenzivním lobování majitelky a dodání veškeré dokumentace (rozuměj tržních cen vína, na kterých je celá klasifikace vlastně postavena) bylo přidáno v roce 1856 :o)

Nedávno se mi na degustaci u AdVivum povedlo uhodnout (respektive určit oblast původu) naslepo podávány nultý vzorek. Byl jsem na sebe pyšný při pohledech dalších účastníků, ze kterých nikdo netipoval ani Španělsko, ale zároveň se tak trochu styděl. To hádané víno jsem totiž pil i doma, celou jednu láhev, a podle paměti bych ho nepoznal. K tomu, o co půjde, jsem dospěl pouhou logickou úvahou. Prostě znám sortiment AdVivum a čekal jsem, že půjde o nejlevnější víno z téhož vinařství, o kterém degustace byla. Nic víc a nic méně, se senzorickým profilem to mělo málo co společného. Jancis Robinson, která se ve svých textech pravidelně snaží likvidovat mnohé vinné mýty, se v knize How to Taste: A Guide to Enjoying Wine zabývá vším možným okolo degustace i konzumace vína, včetně problematiky slepé degustace. Celou kapitolu pak věnovala tématu rozpoznání červeného Bordeaux od Burgundska. Zdálo by se, že je to naprosto primitivní a skoro nejde splést, ale hned na úvod dává k dobru pěknou historku, jež dokazuje opak. Jeden její nejmenovaný známý si prý „zpečetil“ čerstvě získaný titul Master of Wine (což je asi to nejvyšší, čeho lze v oboru dosáhnout) tím, že na oslavné večeři k titulu identifikoval Burgundské jako Bordeaux. Nejstarší žijící britský obchodník s vínem, Harry Waugh, prý všechny uklidnil tím, že na otázku, kdy si on naposledy spletl tyto dvě oblasti, s úsměvem opověděl: „Ach, už od oběda ne“.

Ostatně před pár týdny jsem tu linkoval další „degustační omyl“, kdy vinař nepoznal své vlastní víno a na férovku se při jeho degustaci řešilo, zda jde o bílé z Burgundska nebo Bordeaux. Takže se nestresujte, i špičkoví odborníci se pletou, natožpak nadšenci :o) A zkoušejte ochutnávat naslepo, je to velká zábava! To, že se velmi často netrefíte, nechť vás neznepokojuje. A třeba zjistíte, že bez pohledu na vinětu vám nějaké levné víno chutná mnohem více, než jeho znatelně dražší kolega, kterého pravidelně kupujete :o)

Další „slepodegustační“ články: Optimismem naplňující degustační historka | Téměř dokonale slepá degustace | 5x Chardonnay & (vs.) Riesling naslepo

P.S. Domluvil jsem se s dalším účastníkem degustace, že náš pohled vyjde ve stejný den, aby nebylo možné opisovat. S anotací „Degustaci může neuvěřitelně oživit prvek hry. Hravé je už to, pod jakým klíčem se snažíte do své soukromé degustace vína vybrat. A když už nemáte neomezené možnosti výběru, snažíte se aspoň najít mezi adepty nějaké společné jmenovatele, vazby, posloupnosti, gradaci. Ty potom zkoušíte potvrdit při ochutnávání. Někdy je ale přání motorem (auto)sugesce. Zkuste u lahví jejich obalením zastřít jejich rodné listy, uvidíte, jak pevný základ mají vaše teze a teorie, jak neohrabaná je schopnost spojovat vše do souvislostí.“ článek najdete na www.ovine.cz.