Bojanovický Cabernet na pořádnou facku

Tak zase předám na papír trochu té negativné energie. V domácím vinařství je jeden nešvar, který opravdu nesnáším. Pár podniků totiž, krom své vlastní produkce, dováží v tanku i vína ze zahraničí (Makedonií počínaje a Chile konče), která lahvují a prodávají. V lepším případě pod úplně jinou vinětou (s čímž v zásadě nemám problém, pokud jim to pomáhá přežít), v tom horším na první pohled (tj. bez zkoumání zadní přelepky) jen těžko odlišíte jejich vlastní výrobky od vín dovezených. Dělají to jak malá a neznámá vinařství, tak podniky střední velikosti (a se slušným jménem) i giganti našeho trhu. Včera jsem v obchodě narazil na flašku, která je podle mého minimálně na facku dovozci, pokud to není přímo snaha (ale to já neposoudím) o matení zákazníka. Každopádně supermarket Billa to zmátlo dostatečně a víno zařadil do sekce těch domácích, včetně vlaječky vedle ceny. Jenže víno, které se pyšní obrovským nápisem Dolní Bojanovice, je podle všeho z Chile.

Jen se mrkněte tady na ty fotky. Vás možná taková láhve nepoplete, vy čtete jistě pozorně vše co se na vinětě píše, ale běžný zákazník myslím sáhne po víně z Moravy a až doma (pokud vůbec) zjistí, že se spletl. Dovozce, firma Revix (což je podle všeho stejná parta jako Vinacz s.r.o.), tu skutečně nedává na úvodním obrázku velkou šanci poznat, že hrozny na toto víno nepocházejí z Bojanovic. Nedávno mne podobným způsobem vytočila jedna starší láhev od Kovacse, to zase vypadalo jako domácí Frankovka, ale ve skutečnosti šlo o dovoz z Makedonie. (Kovacs má nabídku dovozových vín na webu stále, u Malbecu asi o původu v ČR zapochybujete, Frankovka vás třeba i zmate… jak se to slučuje s filozofií sdružení V8 je mi záhadou) Na Silvestra zakoupený nealkoholický Bohemia Sekt zase prozradil: „odalkoholizované víno, hroznový mošt, cukr, oxid uhličitý; Země původu: Německo“. Znovín se naučil zemi původu u řady „Denis d’něconěco“ uvádět i vepředu, ale k ideálnímu stavu to taky má daleko. A tak si říkám, čemu vlastně pomohou kampaně Vinařského fondu na obecnou podporu pití domácích vín (teď se má rozjet jedna velká), pokud je stav podobný tomu současnému. Ostatně vzpomeňte na nedávnou kauzu s Intersparem, několika vinařstvími a nálepkami „Vína z Čech, vína z Moravy“, byť tam tedy k nějakým sankcím nakonec došlo. Jenže těch případů, kdy je to vlastně de iure asi v pořádku, jen tak trošku podraz na nepozorného zákazníka, bude mnohem víc.

Existuje jasné (a tvrdě postižitelné při porušení) nařízení, že pokud vinařství krom domácích vín dováží i něco ze zahraničí, mělo by viněty výrazně odlišit (zvýraznit u zahraničí zemi původu)? A pokud ne, proč? Kde je hranice toho, co už je úmyslná snaha zákazníka zmást? A kolik z těch vinařství, která krom vlastní produkce vozí i „sudovku“ z Chile, občas nějaký svůj tenčí portugálek trošku „vylepší“ pár litry temného Carmenére z Rapel Valley? Raději to snad ani nechci vědět. Párkrát jsem podezření na jinou než deklarovanou zemi původu měl, ale dokažte to…

P.S. Ten Cabernet, který mne vyprovokoval tohle vyplodit, byl navíc prakticky nepitelný. Těžce za zenitem a zoxidovaný. Kandidát na výlevku (či případné smíchání s něčím slušnějším, hromadou rumu, koření a následné svaření, pokud by někomu těch sedmdesáti korun bylo opravdu líto.