Bordeaux v bílém hávu - Château Thieuley 2005

Podle Liv-ex 100 Fine Wine Index, což je jakýsi ukazatel vývoje cen „stovky nejvyhledávanějších vín“ (jejich seznam najdete na oficiálním webu, je až nepříjemně zaměřený na červené Bordeaux, z celých 94.62%), spadla jejich cena, po dlouhém období trvalého vzestupu, za minulý rok o 14.6%. Co to znamená pro normálního smrtelníka? Že jak jsem si doteď nemohl dovolit na otestování pořídit Château Margaux 1983 nebo Château Lafite Rothschild 2000, tak teď si je nemohu dovolit o přibližně patnáct procent levněji :o) Včera večer jsem seděl sám doma u počítače, patlal se s jedním vinným webem (bohužel ne obsahově, ale po stránce technického řešení a navíc pro někoho jiného, ale vypadá to nadějně) a v mezičase četl různé takovéhle vzdálené indexy (či popisy „sklepa snů“ od Berry Bros naplněného jen Bordeaux ročníku 2005 celkem za £1,726,000.) a nakonec jsem neodolal a jedno Bordeaux otevřel. Dost základní a bílé k tomu. Bordeaux Blanc Sec od Château Thieuley ročníku 2005. Chutná?

 

Vinařství sídlí uprostřed oblasti Entre-deux-Mers a jeho historie je sotva padesátiletá, což nic nemění na jejich schopnosti tvořit zajímavá vína za slušné ceny (alespoň podle webových ceníků a výsledků ze soutěží). Podnik momentálně vedou mladé sestry Sylvie a Marie Courselle, obě vystudované enoložky navíc s praxí ze zahraničí (Itálie, Kalifornie, Austrálie, Španělsko) i různých apelací Francie. Château Thieuley, na Bordeaux překvapivě, vyrábí více bílého vína než červeného, jde o klasické směsky Sauvignonu se Sémillonem, navíc obvykle v bariku (úplně základní víno je jen nerez, ovšem asi tři měsíce leží na kvasnicích). Na webu samozřejmě mluví o „terroir“ i tradici, ale důraz je dost kladen i na moderní technologie a jejich plné využití. Pro práci se sudy kupříkladu využívají dost pěkně vypadající systém Oxoline, který umožňuje efektivně pracovat s jednotlivými barrique sudy bez nutnosti řešit složité logické hádanky s jejich přeskládáváním. Kdo to bude mít první u nás? :o)

Zelená bordó láhev s vystouplým jménem vinařství (mohou si to dovolit, jen tohohle vína dělají skoro čtvrt milionu lahví), kovová záklopka a naprosto špičkový pěticentimetrový korek. Viněta mne nějak neoslovuje, ale obsahuje všechny důležité informace, včetně technologie zpracování. Odrůdové složení je uvedeno jako 50 % Sémillon a 50% Sauvignon, tech sheet z vinařství pak dále upřesňuje na 35 %Sauvignon Blanc a 15% Sauvignon Gris. Pěkná, jiskrná a efektně pableskující hlubší zlatavá barva. Svěží sladěná vůně, mix květinových a exoticky ovocných tónů, nic supervýrazného nebo zbytečně efektního, ale prostě příjemný a dřevem nezastřený projev se znatelnou lahvovou zralostí. A nějaké ty bylinkové tóny jako bonus. Čichá se to pěkně, nenutí nějak zásadně přemýšlet a láká k napití. Suché, svěží a harmonické v chuti. Dostatečně plné i příjemně dlouhé. Pěkně pitelná záležitost ideální jako doprovod k jídlu nebo „jen tak“ popíjení. Nic, z čeho by člověk lezl nadšením po zdi, však to také vinařství popisuje jako „A party wine!“. Dovozce to s popisem „Pomyslný kvalitativní vrchol vín apelace Bordeaux blanc (s výjimkou bílých variant velkých château jako například Pavillon blanc z Château Margaux apod.)“ poněkud přehání :o) Přiznám se, že z bílých Bordeaux mi vyhovuje buď mladá a svěže koncentrovaná varianta s minimem sudu, nebo naopak výrazně barikovaný a vyzrálejší projev. Skoro bych řekl, že tohle mohlo být před rokem či dvěma právě ten mladý svěží nabušenec, teď je projev o něco uleželejší a vínu už nesluší tolik. Investovat tři stovky prostě umím i lépe, ale že bych výdaje přímo litoval, to zase ne :o) (navíc cena ve vinařství vychází, při nákupu celého kartonu, jen o stovku méně, takže dovozce z nějakého šíleného předražení výjimečně neobviňuji).

A aby jste neřekli, že to dneska byla úplná nuda, tak jedno malé video, jak „degustují“ Hale & Pace. Sám si nejsem úplně jistý, jestli skeče téhle dvojky nejsou náhodou úplně dementní, ale což :o) Je pátek a víkend za dveřmi!



P.S. Při psaní článku jsem na webu vinařství narazil na fotky vín ve sklence, ze kterých tak nějak vyplynulo, že „doporučují“ tvar vhodný na dobré Chardonnay (u Riedelů takový ten baňatý „Montrachet“). Inu zkusil jsem i ten a věřte nebo ne, úplně jsem si potom vsugeroval šardonkovou máslovitost a trochu pečených jablek :o) Ale v zásadě to chutnalo skoro stejně i z té normální sklenky na fotce.