Budete číst i o mléku a bramborách?

Některá témata mají tendenci se objevovat na přelomu roku, snad aby se tak nějak vešla do období předsevzetí a slibů sám sobě. Třeba to z článku Silvestrovské suši menu a problém čerstvých ryb, který jsem loni uveřejňoval v podobnou dobu. Opět jsme dělali suši a zase mne teď přepadl nějaký pocit vin, kolik různých „nepotřebných“ jídel kupujeme z dovozu a za cenu drastického vlivu na přírodu, když není problém se krásně a chutně živit produkty vyloženě lokálními. Proč se snažíme kombinovat tři exotické omáčky a maso kdo ví z jak ohrožené ryby, když obyčejné brambory s máslem a tvarohem, zapíjené dobrým mlékem, jsou tak neuvěřitelné dobré jídlo. Jsou to takové chvilkové stavy, kdy si říkám, že alespoň trochu své návyky změnit by přeci nemělo být tak složité. Navíc teď s tou „krizí“, ono by se tak totiž dalo (teoreticky) i ušetřit. Jenže zkuste si dneska ve městě fungovat třeba jen na tom, co bylo vyprodukováno v okruhu padesáti kilometrů. Když v obchodě jsou i jablka dražší než banány a navíc taky dovezené kdo ví odkud. Alespoň to „japonské“ pivo Asahi je vlastně místní, pro Evropu se vaří na Smíchově…

V rozhovoru s ekonomem Tomášem Sedláčkem (teď to vypadá, že by z něj mohl být nový ministr financí) padlo několik velmi zajímavých vět, které se sem dost hodí. Možná je ten článek plný líbivých prohlášení, která většina z nás stejně už zná, ale k přečtení rozhodně doporučuji. Některé ekonomické problémy současnosti navíc pěkně přirovnává k jídlu, obzvláště téma půstu stojí za zamyšlení:

„Jasně, půst byl běžnou součástí diety našich předků. A navíc, mělo to duchovní náboj, nebyla to jen péče o tělo a touha zhubnout jako dnes. Půst je to, co naše společnost potřebuje. Pokud chcete, aby vám chutnalo jídlo, musíte mít hlad. Jenže naše společnost řeší problémy sytých. Jak pohostíte sytého? Vymýšlíte drahá jídla z nudy, kančí na dančím a tak... Prostě hlouposti. Přitom sytého už stejně nepotěšíte, dokonce ho zvýšením spotřeby můžete ještě víc rozladit.
Chceme-li obnovit chuť jídla, můžeme si buď dávat šíleně drahé delikatesy, nebo si dát půst a pak nám bude chutnat chleba s máslem. A budeme z toho mít úplně stejný užitek.“

Jsem nejspíš z kategorie těch sytých a rozladěných, jak to tak vypadá z leckterých mých blogopříspěvků. Přišel čas na půst, nebo alespoň pokus o pořádnou změnu? Určitě. Jenže znáte to, v polovině ledna polovina předsevzetí odletí kamsi do zapomnění, stejně jako chmýří z orobince. Nebude trvat dlouho a touha dát si šunčičku z prasátka Cinta Senese zvítězí. Možná i na tu viktorku i s její (nejen) ekologickou katastrofou opět dojde.

A co vy, také máte nějakou tu novoroční sentimentální a snahu „napravit se“? :o) Kolik debatujících se přidá k tématu „jaké je nejlepší běžně dostupné mléko“? Osobně hlasuji pro plnotučnou čerstvou BIO Olmu, ani ne tak pro nálepku BIO, ale tak nějak v chuti i vůni nejvíce připomíná pravé čerstvé mléko, ke kterému má většina trvanlivých polotučných roztoků dost daleko. A co třeba brambory? Máslo a tvaroh? Váš dodavatel vepříků? I na víno by vlastně mohlo dojít, kdybych se přeorientoval jen kousky, co se produkují ve směru na Mělník…