Šardonka, sklepy, Babica, pátek…

Dneska to bude taková všehochuť. Výsledky Salonu vín 2009 jsou známy už pár dní, zatím jsem tu ale neodkazoval. Ze sta vín, které bude možné tento rok v salonu ochutnat, patří hned 12 vzorků Chardonnay. Že by se u nás téhle odrůdě skutečně dařilo až tak dobře a neměla problém porazit tradiční veltlíny a vlašáky? Ty ostatně nenajdete ani v nejvíce obsazených bílých, i Pálava je tam vícekrát. Je mi to trochu líto. Ale co, každý máme možnost ta vína přechutnat a rozhodnout se, zda je jejich umístění oprávněné. A své favority případně najít jinde. Letos se k již tradičním otevřeným sklepům v jednotlivých vinařských obcích přidává jeden poněkud rozsáhlejší projekt, celý „Festival otevřených sklepů“, čtyřikrát do roka a pokaždé zaměřený na nějakou větší oblast. Pro jaro je to Velkopavlovická, celkem 44 vinařů v několika obcích a vstupenka platná i na dopravu mezi nimi. A dokonce se snaží vyrábět „virální“ reklamní videa :o) Zaskočte na jejich web a podívejte se. Vinařský turismus stoupá na popularitě :o)

Stejně tak stoupá i sláva jednoho aktuálního fenoménu, který obchází všechny „jídelní“ weby. Ne, není to účast našeho týmu na prestižní kuchařské soutěží Bocuse d’Or, ale nová hvězda TV Nova, Jiří Babica. Obsáhle se tomuto tématu věnuje moc pěkný klub na Okounovi. Já viděl první díl pořadu a dál už neměl sílu se trápit (a zkusil to ještě jednou, vydržel však pouze pět minut). Masochizmus není ani tak sledovat jeho recepty, ale spíše to, že celý pořad je nemastný a neslaný (o jídlech se toto naopak říci nedá), nemá to švih a je jedna velká nuda. Nepřináší naprosto nic nového smysluplného a těm, co oceňují „použití snadno dostupných surovin“, bych doporučil otevřít nějakou kuchařku z let totalitních, pochutnáte si podobně. Naštěstí se tam (zatím) nemluví o víně, ale bojím se bojím, že i tohle téma přijde. Bohužel pan Babica prohlásil také to, že nejraději má kuchyni „japonskou, thajskou a uruguajskou“, takže se děsím dílu, ve kterém bude prezentovat suši. V lepším případě skončí na nigiri kousky solené a v oleji naložené tresky alá losos. Pěkně na tohle téma mluvil Roman Vaněk v Reflexu, citoval tam nějakou starou kuchařku: „Babica mi připomíná jednu českou kuchařku z osmdesátých let, která pojednává o japonské kuchyni. Je tam výrok, že Japonci sice používají na suši čerstvé ryby, ale protože u nás nejsou k dostání, můžeme je nahradit párkem.“

Nenahrazujte, prosím vás, nic. Proč prznit tradiční jídla světových kuchyní (a ostatně i té naší) ve snaze „ušetřit“ či ji „zpřístupnit prostému lidu“? Když to nemohu udělat pořádně, tak proč neuvařit něco jiného ze surovin, které si mohu dovolit či lze snadno zakoupit? Vždyť ty párky jsou docela dobré i sami o sobě (i u nich je ovšem nutné dost hledat kousky s menším procentem sóji a pilin) :o) Ale kritizovat je snadné. Na tohle téma, tedy foodkritikové a věci okolo, momentálně zuří pěkná diskuse na El Souku. Zaskočte přečíst. Vůbec celá pomalu se rozjíždějící „kuchařka“ s Martou vypadá hodně nadějně.

V Praze se objevil nový vinný klub, jmenuje se „Dobrý ročník“ a vypadá to, že nebude otevřen denně, ale spíše na pravidelné ochutnávky i s jídlem, vše zaměřeno především na Rakousko a Itálii. Únorové i březnové degustace jsem již zanesl do kalendáře. A jelikož svět má tak nějak rád harmonii, tak v dubnu slavnostně otevřený klub skupiny V8, nedávno navštívený a jak jsem se dozvěděl obvykle prakticky prázdný, byl do odvolání uzavřen z „technických důvodů“. Takže na Maltézské náměstí si můžete udělat pěknou procházku třeba za okolní architekturou, ale degustovat víno už ne.



No a na závěr jeden filmový tip, nic nového, spíš jeden z mých velkých oblíbenců let nedávno minulých. Jmenuje se to „Děkujeme, že kouříte“, má to sotva hodinku a půl a je to neuvěřitelná zábava o (nejen) lobbingu za cigaretový průmysl. Vzpomněl jsem si na něj po (překvapivě, bývají z toho pořádné hádky) krátké debatě o kouření v restauracích a znovu se skvěle pobavil. Sežeňte, zkoukněte, doporučuji z plných plic! :o) A je tam dokonce jedna vinná scéna, kratičká ale povedená. V ukázce výše zaskočte na pátou minutu a pětadvacátou vteřinu, i se základy angličtiny se to dá.