Tiché i šumivé od Proqinu

Když jsem, vlastně až nedávno, objevil „nové“ vinařství specializující se na šumivky (první z ročníku 2005, na trhu před Vánocemi 2007), mé srdce zaplesalo. Jen víc takových! Jedna z degustací v Praze mi unikla, na další jsem nečekal a zakoupil od každých jejich bublinek láhev. A než se k nim dostal, dorazil Prague Wine Week a v něm Proqin svá vína odprezentoval hned několikrát. Předem jsem se teoreticky připravil, položil pár dotazů po e-mailu a těšil se, jak si bublinky užiju. Nakonec to dopadlo tak, jak už bylo naznačeno v dřívějším článku, kde můžete vidět i nějaké fotky (třeba explozi vína při odsekávání hrdla – sabráži). V podniku se i při ochutnávce kouřilo, navíc na závěr dorazila parta různých, s Proqinem spřízněných, umělců, vše se zvrhlo do hlučné vyloženě barové atmosféry a degustaci už moc nepřipomínalo. Ale co, není každý den svátek. O vínech přesto něco málo zkusím napsat, samozřejmě s rizikem, že prostředí se mohlo do názoru dost promítnout. A některá vína byla navíc přinesena pár minut před degustací, což taky má k ideálu daleko. Ovšem prezentoval je přímo jeden z členů rodinného vinařství, Martin Prokeš, a pokud on si myslí, že vína byla ve formě a prostředí hodnocení vyhovující, pak kdo jsem já, abych toto popíral. Jdeme chutnat…

Velkou část informací o vinařství najdete na jejich webu www.proqin.cz, na další mi bylo bezproblémově odpovězeno při mailovém dotazu. Na úvod tedy malé shrnutí, tedy především k bublinkám, které mne zajímají nejvíc. Vinařství jako takové sídlí ve Velkých Němčicích a hrozny pocházejí z vinic Punty a Kraví hora (přímo jimi obhospodařované). Sekty jsou vyráběny klasickou metodou kvašení v lahvi a uváděny jako ročníkové (momentálně 2005), cílem je odrůdově čistý projev a svěžest. Chtějí také připravit výběr z toho nejlepšího v různých letech, kde je předpokladem ale i delší zrání (a tedy si ještě hezkých pár ročníků počkáme). Vína leží na kvasnicích minimálně 12 měsíců, výroba vína a následné zrání sektů probíhá přímo ve vinařství ve více jak 300 let starých sklepech, při degoržování a uzavírání sektů zatím spolupracují s větším vinařstvím (ale od letoška by měla bát zprovozněna vlastní technologie). Šarže jednotlivých vín se pohybují okolo 1500 lahví, tedy žádná velkoobjemová produkce. V sortimentu mají různé formáty, krom klasické lahve i 1.5l magnum nebo naopak poloviční 0.375l (též kvašena přímo v lahvi) či maličký „granát“ v podobě jedné 0.125l dávky (kvašeno v 0.75). Na požádání jsou schopni připravit třeba i 3l, ale samozřejmě si nějaký ten rok počkáte. Vinařství zakváší čistými kvasinkovými kulturami, ale v tomhle směru experimentují, například mají z vinice izolované a množí kvasinky s kódovým označením „Punty 1“ :o)

Na úvod se chutnala Veronique, víno dokvášené v lahvi pouhé tři měsíce. Směs Neuburského, Ryzlinku vlašského a Müller Thurgau není klasický sekt a nevztahují se na něj zákonné normy ani vyšší daň, má pod tři atmosféry a nízký alkohol (10.5%), uzavřen je navíc korunkovým uzávěrem. Měla by to být lehká svěží záležitost na běžné pití, realitou je spíše taková „obyčejná supermarketovka“, ale za víc než dvě stovky. Je to jednoduché, málo výrazné, tak nějak „tupě“ a nepřirozeně ovocité, ne úplně dobře sladěné, na konci s lehkou hořčinou a navíc velmi rychle ztrácí perlení. Úvod mi, v kombinaci se „slečnou sommeliérkou“ foukající kouř do místnosti, na náladě nepřidal.

Mladé tiché Neuburské v pozdním sběru 2008 (název Neuburg, vince Punty) dojem dost napravilo, ač čerstvě stočené a ještě nehotové, mne velmi bavilo a až přijde na trh, skoro jistě zakoupím (i když pokud bude stát 275,- Kč…). Sice mi přišlo trošku „sauvignonové“ – aromaticky intenzivní, do vegetativních tónů, s kupou angreštu a nezralého černého rybízu – ale bavilo. V chuti suché a svěží, zatím trochu kvasnicové, citrusové až do grepové říznosti, docela dlouhé. Moc pěkné pití. A jako na houpačce zase spíš zklamal Sauvignon 2007 pozdní sběr (název František Prokeš po dědečkovi, co se utopil ve Frankovce, vince Punty), sice celkem svěží, ale podobně jako Veronique s takovou nějak tupou a nepřirozenou („prostředek na nádobí“) ovocitostí ve vůni. V chuti lehké, jednoduché, běžné až nudné. Skoro tři stovky za láhev?!?

Následovala série dvou oceňovaných sektů. Jako první Stephanus z odrůd Ryzlink rýnský a Ryzlink vlašský. Sekt je degoržován po dávkách asi 250 lahví, tento pochází z předvánoční série. Krásné jemné perlení, moc pěkná aromatika s klasickým projevem rýňáku, svěží, květinkové. Nijak výrazné, ovšem tady to nevadí. I v chuti harmonické, vyvážené, pěkně suché, čisté, s jasnou kyselinkovou linkou přecházející do delší dochuti. Povedené. Matthias je pak Pinot-Chardonnay směska, ale nenechte se zmást, jde o Pinot Blanc a tedy sekt jen z bílých odrůd (osobně bych u tohoto v bublinkách v názvu zažitého spojení čekal Pinot Noir). Perlení opět velmi jemné, v tomto případě až poněkud nevýrazné (ale problém může být v opakovaně používaném sklu). Aromaticky taktéž nijak výrazné s dominancí kouřového/uzeného aroma. V chuti fajn suché a rozhodně ne nezajímavé, se sbírkou toastových tónů, sladším ovocem, fajn dlouhé, ucházející. Na láhev doma se celkem těším. Zda jde v obou případech o záležitosti za víc než čtyři stovky ponechám na Vás.

Chutnala se i dvě růžová, mladičké tiché Rosé 2008 pozdní sběr (vinice Punty), směs Cabernet Moravia a Zweigeltrebe, víno barevně spíše klaret než rosé (macerace na slupkách prý sotva minuty). Velmi svěží, opět do zelenějších tónů, hezky ovocité a vůni hodně „bílé“, tohle by byla skvělá zákeřnost na nějakou úplně slepou degustaci. V chuti suché a pikantní (byť kyselinky klidně mohlo být i více), ovocité, rybízové s trochou jahod, taková letní pohodovka. Cenu jsem si neopsal. Zašuměla Daniela, rosé sekt postavený na 70% Rulandského modrého doplněný Zweigeltrebe. Nádherná barva, svěží ovocitá vůně s kompotovanou jahodou a třešněmi, totéž i v poněkud líbivější chuti se znatelným zbytkovým cukrem. Slušné šumivé rosé, dobře vychlazené se velmi příjemně pije (již otestována celá láhev), ale opět jsem na rozpacích, zda kvalita odpovídá cenové kategorii 400+.

A pilo se (v té době se už degustovat nesnažil skoro nikdo, bar hlučel, recitovala se poezie a tak) též Hrdinské 2007 pozdní sběr, čistý Dornfelder z vinice Nad Zahrady (pronajatá). Macerace (1/3 objemu) částečně probíhá, stejně jako u dalšího vína, při zahřátí na teplotu 75°C. Víno zraje v dubových sudech. Velmi temná barva, vůně kávově ovocitá, i v chuti ovoce dost, s celkem výraznou kyselinou. Svěží, pikantní, asi bych nechal ještě nějakou dobu ležet. Rulandské modré 2007 ve výběru z hroznů (vinice Punty) mělo řidší (ale pro odrůdu ok) barvu, ve vůni odrůdu prozradilo v její trochu „kořenitěji sladší“ podobě, ale nic moc detailního se mi vydolovat nepodařilo. V chuti suché, trochu trpčí, ovoce i trochu té kořenitosti, taková domácí klasika. Na základě téhle ochutnávky a za 275,- Kč bych se poohlédl jinde.

Vinařství přišlo s povedenou moderní ambaláží pro sekty a i pro vína tichá se nyní mění viněty (poznáte je podle velkého klíče), slušným marketingem a hned na úvod s cenovou politikou v kategorii „prémiových“ značek a podporou několika umělců. Já měl možná smůlu na jednu nepovedenou prezentaci. Kdo ví, jak by to celé vypadalo v příjemnějším prostředí, z lepšího skla (sklenka na sekt byla v pohodě, na tichá vína zvolen pro hodnocení dost tragický typ) a s ideálně temperovanými víny připravenými včas před degustací. Tak možná někdy příště. Doma mne ještě čekají troje jejich bublinky na klidné prochutnáni v prostředí bez kouře…