Na Kopci a Arcade Bistro

Dneska mám nějak dobrou náladu, takže to bude spíš o fotkách a sbíhajících se slinách. V sobotu se nám konečně podařilo dorazit do Cuketkou vychvalované restaurace Na Kopci, tak nějak impulzivně a mimo původní plány. A byl to jeden z nejpříjemnějších cenově dostupných jídelních zážitků za docela dlouhou dobu. Tahle restaurace rozhodně není někde v centru města, pokud nevyrazíte autem nebo taxíkem, tak se budete muset spokojit (v rozumné době na večeři a o víkendu) s intervalem autobusu 40 minut, v pracovní dny jezdí každých patnáct minut. Podnik to není velký, nehraje si na nějaký luxus či kdo ví co, ale atmosféru má skvělou a vaří tam výborně, navíc je komplet nekuřácký. Dlouho jsem nezažil tak pohodovou „rodinnou“ atmosféru a chování personálu, jídla pěkně naranžovaná ale ne natolik, aby forma vítězila nad obsahem, a to vše při dostupných cenách. Restauraci, do kterému můžete v pohodě vzít psa, dát si skleničku slušného rozlévaného vína nebo piva, posedět a popovídat, ale zároveň mít k dispozici nápaditou kuchyni ze které máte dojem, že je dělána s nadšením. Tenhle podnik mne prostě bavil!

Bohužel jsem sebou neměl foťák, takže všechny výcvaky mám jenom z mobilu a kvalita je tím pádem naprosto tragická. Každopádně na rozmazaných a barevně ujetých záběrech výše můžete vidět variaci předkrmů (mimo jiné výborná grilovaná zelenina s parmskou šunkou či zvěřinová paštika s cibulovou marmeládou), báječný tatarák v trošku jiném stylu než je zvykem (podáván s čerstvou bagetou a hranolky, ale vlastní tatarák mnohem „čerstvější“ a ne tak težký jako klasická varianta) a pak vepřovou panenku s bramborovo-hráškovou kaší, omáčkou z portského vína a restovanými houbami. Skvěle sladěné jídlo, kde tu kaši okamžitě obšlehneme a začneme dělat doma :o) (U jedné z dalších návštěv už jsem měl foťák, takže pro zájemce několik lepších fotek a dalších informací k podniku)

I vinný lístek je tam v pohodě, výběr není nějak zásadně široký, ale ke každému jídlu jde něco vybrat. Rozlévaná vína stojí 40,- za dvojku a není s nimi problém, jde o „spotřební“ záležitosti u kterých netřeba víc přemýšlet, ale jídlo vám rozhodně nezkazí. Nám se po sklence bílého povedlo vypít ještě celou láhev Grand Bateau 2006, což je vlastně docela příjemné Bordeaux, opět spíš na běžné popíjení (tedy v zemi původu či v USA, tady je přeci jen cenově trochu výše). Svým způsobem jde o třetí až čtvrté víno z Château Beychevelle (Grand Cru ze St. Julienu, druhé víno je Amiral de Beychevelle a pak dělají ještě Les Bruliéres de Beychevelle z pozemků v Haut-Médocu), určené pro rychlejší konzumaci. Merlot doplněný Cabernetem Sauvignon, to vše pěkně ovocité, kulaté, čisté, s dotykem dřeva a fajn tříslem, nijak těžké, dobře připravený základ z Bordeaux, když pomineme vyloženě průmyslová vína. Pobyt rozhodně zpříjemnilo. Celý ten večer mi připomněl návštěvu jedné restaurace v Budepešti, ze které už jsem docela dávno sliboval reportáž, ale nějak se k tomu nedostal. Tak alespoň ve zkratce.

Vlastně mi bylo tak trochu líto, že nejsilnější gastronomický zážitek z Budapešti poskytl podnik, který se tradičním rozhodně nedá nazvat a jeho sortiment, pokud nepočítám obsáhlou nabídku maďarských vín, tvoří spíše kuchyně francouzská s lehkým „asijskými“ vlivy a pouze dotykem místních specialit. Ale co, třeba to tak mělo být a prostě nejsem ten typ, který by propadl maďarské kuchyni a začal ji dále objevovat. Úplně stačí, jak příjemně mne překvapila jejich vína a to nepočítám jen světoznámou Tokaj. Hurá do Arcade Bistro…

Podnik se, stejně jako Na Kopci, skrývá na trochu zastrčeném místě ne úplně v centru, ale nijak dlouho tam cesta netrvá. Sice musíte metrem někam k hlavnímu nádraží a pak se táhnout ještě kus pěšky, ale když už začínáte mít pocit, že vás brzy někdo přepadne a žádná slušná restaurace tam nemůže být, tak vás uvítá podnik, co se na dveřích pyšní hromadou nálepek „Best of Budapest“ mnoho let po sobě bez přerušení, dvěmi doporučeními od Michelin Guide a nerozluštitelným nápisem v maďarštině. A jste na místě.

Prostory jsou fajn, atmosféra příjemná, číšník velmi pozorný a mluvící anglicky… co víc si přát? Jako aperitiv je doporučena „pálinka“, dost silný destilát už ani netuším z čeho, každopádně nekopnul pěkně. A pak už následovala smršť zajímavých a skvěle připravených pokrmů, k tomu všemu výborná maďarská rozlévaná vína za na prostředí výborné ceny (jen číšník tak nějak nechtěl poradit vhodné párování s jídlem, spíš se mne stále snažil dotlačit k popisu toho, co bych si já představoval a že něco takového najde a když to nebude vyhovovat, tak vymění… což je sice příjemné a v našich restauracích by byl malý zázrak, ale spíš bych čekal „k tomuhle zkuste Kékfrankos“ a tak podobně). Je libo domácí klobásku z kachních jatýrek s cibulovým salátem a hořčicí? Báječná kachní prsíčka s medem, sezamem a rýží? Telecí líčka s čočkou? Velmi efektně naaranžovaný tataráček ze sépie? Všechno výborné či alespoň (v případě sépie) hodně zajímavé. I dezerty tam mají chuťově skvělé (i když v našem případě dost pokulhávala prezentace, misku z IKEA s nahňácanou hmotou a marokánky se zapišeným plastovým párátkem ve tvaru kordu bych v tomto typu podniku nečekal a podobné detaily celkový dojem naruší), ale spíš se vyplatí dát si pár skleniček Tokajského. I základní Szamorodni 2000 od Oremusu bylo skvělé, 5 puttonyos Aszú 2000 od stejného vinařství fascinující. Oboje tekoucí zlato v barvě, medové, ovocité, s výraznou kyselinou držící sladkost. Aszů přeci jen komplikovanější s hromadou dalších tónů, oboje modernější styl Tokaje, ale stojí za pozornost. A to Szamorodni koupíte v Maďarsku za něco přes dvě stovky a to se vyplatí! Předkrmy, hlavní chody, dezerty, vína suchá i sladká, káva, čaj a celý ten příjemný večer, co si budu pamatovat ještě dlouho, vyšel jen něco málo nad dva tisíce pro dvě osoby.

Prostě někdy se vyplatí chvilku bloudit ve špatně osvětlených ulicích, když vás potom čeká podobný zážitek. Ať už je to někde kousek od nádraží Smíchov nebo od Déli pályaudvar. Objevujte a doporučujte ostatním, ať můžeme všichni společně bloudit s nějakým jasným cílem! :o)

Kostelní zákoutí…

Straka na bráně v hradním komplexy Budy…

Trocha optimistických zákoutí cestou v lázeňské oblasti :o)

V jednom z vnitřních bazénů lázní Gellert. Povšimněte si podezřívavého pohledu paní v levém dolním rohu. Asi je to poprvé, co vidí někoho v bazénu se zrcadlovkou na krku :-)