Vavřinec a Bordeaux ročníku 2003

Jedním z mých evergreenů ve vinných debatách, a nejspíš jsem s tím už dost nudný, je dobírání si ročníku 2003 v Evropě. Prostě mne obecně moc nebaví, vína jsou netypická a není v nich to, co od těch kterých odrůd, míst původu a vinařů hledám. Dokonale vyjadřuje, jak strašně výsledky u starosvětských vín záleží na rozmarech počasí a v tomto směru jsou vína svým způsobem typická, ilustrují extrémně horký rok. Prostě to, že na ročníku velmi záleží. Ale když si já (tedy zákazník jako každý jiný) mohu vybrat, prostě sáhnu po ročnících jiných. V bílých vždy, u červených jsem nějakou dobu byl nadšen z domácích červených (= byla netypicky nabušená, s méně výraznou kyselinou, ale dost zajímavá), ale ta se najednou začala strašně rychle lámat a odcházet. Po zkušenostech typu „akce Pinot 2003“ jsem prakticky všechna domácí vína tohoto ročníku vypil a zahraničí se systematicky vyhýbal. Samozřejmě se našlo i pár kousků, ze kterých jsem byl i v tomto ročníku nadšen, třeba takové Vosne-Romanée 1er Cru „Les Suchots“ 2003 z Domaine Prieure-Roch či nedávno bílá Marcela Deisse, ale v těchto případech jde o vína opravdu těžce mimo kategorie dostupného pití. No a v minulých pár dnech pak narazil hned na dvě červená ročníku 2003 a obě moc příjemně překvapila. A jedno je i z kategorie snadno dostupných (ale aktuálně v ročnících mladších).

Nejdřív to bylo pozdněsběrové Svatovavřinecké 2003 z Vinných sklepů Kutná Hora a konkrétně vinice Sukov. Vína z Kutné Hory mne baví a vavřinec obzvlášť, ale koupit si ročník 2003 by mne ani nenapadlo. Domů se mi dostal jako svatební dar, společně se skvělou milerkou. Vavřinec měl hodně hlubokou barvu, na okrajích již znatelně nazrálou. Ze začátku zavoněl intenzivně ovocně, ale pak se na chvilku zavřel a musel se nechat rozdýchat. Odměnil se jemnou příjemnou vůni červených peckovin, trochu mentolu a sbírkou nazrálých vůní, žádná zlomenina, dost povedené a pěkně udělané. V chuti suché, spíš plnější a hezky kulaté, stále tříslo i pěkné kyseliny, tak akorát délka… prostě příjemné hezky pitelné červené v dobré kondici.

A v úterý to bylo Château Durfort-Vivens 2003, na Cabernetu Sauvignon postavené druhé Cru Classée z Margaux, z vinařství klasifikací těsně pod vrcholem kvalitativní pyramidy, ale obecně považované za ukázkový příklad vín, která si tento statut nezaslouží. O tomhle vinařství a celé záležitosti s klasifikací se rozepíši někdy později, teď spíš k vínu. Ještě před očicháním a napitím mne překvapil nízký alkohol 12.5%, na papírově “velké” Bordeaux a tento ročník dost málo. Hlubší a jen lehce nazrálá barva. Vůně velmi, velmi zajímavá. Takový ten trochu dekadentnější styl co se mi líbí třeba na Chasse-Spleen, překvapivě jemné a přitom docela bohaté, zemitější, rybízovomoštová ovocitost a k tomu vlaková kolomaz. A navíc se ve sklence hodně mění. Krásně suché, pěkné tříslo, nijak hutné a dobře pitelné, docela dlouhé. Přijde mi připravené k pití, má takovou pěknou starosvětskou trpčí grácii. Možná neodpovídá moderním požadavkům na nabušené masivně ovocné víno, ale o to víc mne baví. Jestli ale terroir vinic Château Durfort-Vivens dává takové víno jen ve velmi horkých letech, tak bych nechtěl vidět, jak vypadají ta vína v ročnících chladnějších a vlhčích :o)

Prostě a jednoduše jsem v posledních dvou týdnech pil pár dost zajímavých nulatrojek a ač ten ročník stále nehodlám vzít na milost, nejspíš se mu na chvilku přestanu systematicky vyhýbat :o) Člověk musí být v těchto postojích dostatečně flexibilní a sem tam trochu poupravit názor :o)