Bossové obchodu s vínem – The Firm

Před dvěma lety se mi poštěstilo účastnit degustace v prostorách legendárního Berry Bros & Rudd, údajně nejstaršího trvale fungujícího obchodníka s vínem. A naprosto mne nadchli. Tenkrát jsem psal reportáž pro O Víně, něco z úvodu si vypůjčím. Pokud se trochu ponoříte do světa velkých vín, nemůžete webové stránky BBR a texty nákupčích a spolupracovníků této firmy minout. Firma sídlí již od roku 1698 na adrese 3 St James's Street (což je však pouze jejich nejviditelnější a nejznámější „promo“ část, logistické a řídící centrum se stovkami tisíc beden vína je v městě Basingstoke). Od dob krále Jiřího III. dodávají vína na královský stůl, jejich archivní sklepy obsahují některé absolutní vinné legendy. Ale firma neusíná na vavřínech. Její aktivity se rozrůstají, mají nově obchody třeba v Hong Kongu a krom prodeje pořádájí i všemožná školení a kurzy. Disponují vlastní sérií vín a destilátů, kdy se nejedná o nějaké „obyčejné“ věci přelepené firemní vinětou, ale pečlivě zpracované kousky, za které by se nemuselo stydět žádné château ani palírna. Však je pro ně připravují i známé osobností, jejich „house claret“ (zkoušel jsem Berrys' Extra Ordinary Claret a byl výborný) například Jean-Michel Cazes ze Château Lynch-Bages.

Samostatnou kapitolou je pak způsob prodeje, které je dokonalou kombinací „kamenné“ klasiky, individuálního přístupu ke každému zákazníkovi a moderních technologií. Firma spustila e-shop již v roce 1994 a stránky jsou dnes krom „katalogu“ i studnicí informací a zábavy. Dokonalý je i jejich původní londýnský obchod. Dělí se na dvě části. V té úplně „historické“ si připadáte tak trochu jako v muzeu vína. Vejdete, vše je stovky let staré, lidé se k vám chovají mile, všichni se usmívají. A najednou si všimnete, že v jednom z dřevěných stolů je perfektně zakomponován internetový terminál. V klidu si naházíte vína „do košíku“ a někdo vám je z podzemních skladů přinese. Nádhera. Ale základní forma prodeje je rozhovor se sommeliérem. Ten si vyslechne vaše požadavky a doporučí konkrétní vína v různých cenových relacích. Vysvětlí vám, které vaše požadavky si odporují, co by doporučil a proč, jaké jsou možnosti. Ideální. Další (maličká) část obchodu je moderní, má velký chladicí box s výběrem desítek vín různých cenových kategorií a slouží k rychlému nákupu ze široké nabídky vín pro každou příležitost. Má i vlastní vchod, byť je přímo spojena s tou původní historickou částí. Pro lepší získání představy doporučuji zaskočit na www.bbr.com/GB/about/cellartour.lml a udělat si „virtuální procházku“ obchodem.

Proč to všechno píšu? Televize BBC totiž natočila hodinový dokument Wine – The Firm, který (na pozadí ekonomické krize a změn, které přináší) vypráví o obchodu s „fine wines“, a jehož hlavní hvězdou jsou právě Berry Bros & Rudd. a jejich tým odborníků. Na lehce (a tradičně) schematickém pohledu na Bordeaux a Burgundsko je ukázáno, jak to celé funguje. Podíváme se do zákulisí vyjednávání o cenách a rozhodování, kolik z rozpočtu (v ročníku 2005 to bylo šedesát milionů liber) protočit v kampani En Primeur a za jaká vína. Hlavním mužem těchto rozhodnutí je Simon Staples, který si rozhodně nebere servítky. Jeho fotku z Facebooku, která se mi nejvíc hodí k celému vyznění dokumentu, jsem hodil do titulky :o)

Další důležitou osobou v nákupech BBR je Jasper Morris, Master of Wine, který vyhledává nové vinaře v Burgundsku (a píše o něm velkou knihu). Velmi se mi líbil jeho postoj, že z velké části vybírá nejen podle kvality vína, ale hodně kvůli osobě vinaře a toho, jak na něj působí, jakou má filozofii a co pro její naplnění dělá. Oddělovat osobu vinaře či dojem z vinařství od reálné kvality vína se mi někdy moc nedaří a jsem rád, že nejsem sám :o)

Rozdíl mezi Burgundskem a Bordeaux je vykreslen na příkladu dvou naprosto protichůdných vinařských podniků i charakterů vinařů. Na jedné straně stojí stydlivý David Clark (Domaine David Clark), původně inženýr týmu Williams v závodech F1, jeho maličké vinařství o pár sudech, nákupy nových vinic po doslova několika řádcích, blog o víně (kde počet návštěvníků prý zvyšuje jeho matka) a v zásadě „svolení“ od Jaspera Morrise, aby zvýšil cenu svého vína (protože BBR kupuje polovinu jeho produkce a propaguje jej společně s velkými a zavedenými jmény). Na straně druhé pak tvrdý, nekompromisní Jean-Guillaume Prats a Château Cos d´Estournel s obvyklou produkcí hodně nad čtvrt milionu lahví, hořkostí že není Premier Cru Classé, výstavbou nových supermoderních sklepů a diktátem cen.

Především u Bordeaux, které je základem prodejů BBR, je boj o ceny zobrazen velmi pěkně na „zákulisních“ jednáních u velmi problematického (spíše vína na rychlejší pití, dva velmi drahé a lepší ročníky předtím, kurzy měn, ekonomická krize, …) ročníku 2007. Prats bojuje tvrdě, ale BBR dávají jasně najevo, že ač je to jeden z jejich hlavních partnerů a jejich vína distribuují již od poloviny devatenáctého století, nemají problém jeden ročník úplně vynechat, pokud cena nebude správná. Prats bojuje, mlží, straší tím, že víno raději nepustí na En Primeur trh, než aby ho dával pod cenou. V ročníku 2005 koupila BBR zhruba 2000 beden Cos d´Estournel. U ročníku 2006 jich bylo již jen šedesát. Když Prats konečně oznámí cenu (čeká se na další château, body od Parkera a vůbec je to taková pokerová hra), BBR splní svůj slib a v podstatě ten ročník vynechají (koupí jen deset beden). Dost se mi líbila i scéna, kdy Prats jede na Château Lafon-Rochet, vinařství ve stejné apelaci, a televize se ho ptá, které víno je dražší. Prats odpovídá, že jeho. Na dotaz proč pak přichází odpověď: „protože to říká trh.“ Odmítá říct, které víno je „lepší“. Prostě trh rozhoduje, co se prodává za víc peněz. A na tomhle je vlastně postavena celá slavná klasifikace z roku 1855.

Na závěr je Prats přítomen v prostorách BBR na degustaci s několika váženými zákazníky a všichni dostanou naslepo láhev. Mají si tipnout ročník a původ. Prats víno správně zařadí do srdce Bordeaux a dokonce i apelaci si v podstatě tipne. Ročníky lítají všemožné, liší se v desítkách let, ale v zásadě jde vždy o tipy na velké ročníky minulého století (jako např. 1982, ale přicházejí i tipy na víno z let třicátých). Překvapené skupině odhalí Simon Staples láhev z roku 1870, která ležela nepohnuta v jejich sklepích od nákupu.

Dokument odvysílala BBC před pár týdny, bohužel z jejich webu nejde v ČR (bez různých podivných oklik) přehrát a nikde jinde jsem ho zatím nenašel. Dost mne to mrzelo, reakce byly totiž pozitivní a po shlédnutí je mi jasné proč, za vidění to rozhodně stojí. Stačil ale nějaký ten mail a po příjemném rozhovoru se Simonem Staplesem dorazilo za dva dny letecky DVD. S ručně psanou poznámkou, ať si ten film užiju. Holt mají marketing zvládnutý :o) Na DVD je bohužel napsáno, že je zakázáno jej kopírovat :o) Ale pokud bude mít někdo zájem, rád ke shlédnutí zapůjčím.