Rozluštění hádanky a něco málo výpočtů

Minulý týden jsem vám tu dával malou hádanku, a ač se zrovna moc čtenářů tipovat nepokusilo, rozluštění si zasloužíte. Mladý Pommard od fy. J. Calvet & Cie. z Beaune se dal pořídit za 5850 korun, Žernosecký burgundský samotok ročníku 1927 pak stál 17 korun za sedmičku. Pommard tedy stojí na sedmičku téměř stejně, nějakých osmnáct korun. Původní plnění Cortonu či Clos de Vougeot se dá pořídit za 40, respektive 50 korun. Dvoj až trojnásobek ceny proti pinotu z Žernosek, inu dal bych si říct i dneska :o) Château Pontet-Canet 1929 stálo „pouhých“ 24 korun, nejdražší z červeného Bordeaux v nabídce je zámecké plnění Haut-Brionu za padesát a i to suverénně válcuje již v té době legendární Château Yquem za sto deset. Berncastelský Schloßberg 1929 je v ceníku za 27 korun a Nackenheimské 1929 z Rýnských-Hesů za 19 korun. Obecně nabídka Německa byla v té době velmi široká a ceny leckdy velmi vysoké proti jiným vínům.

No a teď k těm výpočtům, je to spíš takový dotaz do pléna. Na nedávné degustaci se obchodní zástupce Vinařství Spielberg chlubil, že jejich vína zrají v sudech François Frères v ceně 45 tisíc za kousek, navíc stoprocentně všechno v nových. Ponechme jako vedlejší téma, že chlubit se sto procenty nového dřeva už vyšlo z módy, i u velkých vín se pečlivě pracuje s množstvím sudů nových, použitých i několik let a ležením ve velkých nádobách, kousat mez zuby třísky ztrácí na popularitě. Neřešme ani to, proč pro víno celkem běžné používat sudy docela exkluzivní, která třeba v Burgundsku kupují spíše vyhlášené značky, když nabídka je široká a variant mnoho (ale tomuhle sklepmistr jistě rozumí řádově lépe než já). A teď počítejte se mnou. Barikové sudy mívají tak těch 225 litrů, což znamená, že litr zrání vína v novém sudu (pokud nepočítáte „amortizaci“ i pro roky příští a další použití či prodej staršího dřeva, což je tak jediný faktor, který může dát odpověď) přijde na dvě stovky, tedy nějakých 140,- Kč na sedmičku. Pak je tu láhev, korek, viněta. No a taky kvalitní obsah, samozřejmě. Jak je možné, že to víno stojí pod sto pade? :o) Řeč byla o jejich Zweigeltrebe 2006 v pozdním, kde bych tedy navíc rok v novém dřevě netipoval. Ale víno je to pěkné, překvapivě svěží, živé, ovocné a dřevem decentně potržené pití celý večer a ty peníze bych za něj klidně ještě jednou dal. Jen s tím PR velmi drahých nových sudů okolo jsem pojal podivné podezření, že jsem tak trochu tahán za nos :o)

Co vy a sudy? Slyšíte na známé značky sudařství, nebo zastáváte názor, že ve víně by měl být poznat původ hroznů a ne kde rostl ten dub? Hledáte ve vinařstvích (či jako vinař přímo používáte) lýkem opletené použité sudy od Leroy a doufáte, že něco z charakteru v nich vyzrávaných vín přejde i do nové várky? Co na to Jan Tleskač?