Ryzlink a ryzlinkoveltlín

Dneska tu měl být reportek z jedné degustace co proběhla minulý týden, který jsem sepsal o víkendu ve vlaku. Bohužel soubor z nějakého důvodu nejde přečíst, asi budu muset klepat notebookem a simulovat pražce. A nebo to napsat znovu, což je dost opruz a mnohem pravděpodobněji se na to vykašlu. Zlepšuji si náladu ryzlinkem, konkrétně jednou z nejlevnějších lahví v nabídce Riesling & Co. S jejich víny z Burgundska a dalších oblastí mám trochu problém (vína za “rozumnou cenu” vzhledem k apelaci, často ale kvalita bohužel odpovídá), ovšem ve vínech z Německa jsou velmi silní a jimi dovážené ryzlinky jsou obvykle více než fajn. Do sklenky jsem nalil kousek z největší vinařské oblasti Neměcka, Rýnsko-Hesenska, od vinařství Grobe, základní suchý Qualitätswein (jakostní) Riesling 2006.

O vinařství praví web dovozce: „V obci Westhofen bylo toto vinařství založeno okolo roku 1625. Od roku 1763 jej vlastní rodina Groebe, která má ve znaku štít s křížem Sv. Ondřeje. Pěstuje se zde na 60% vinic Riesling, dále Wiesburgunder (Pinot Blanc) a Silvaner. Vinařství je velmi ekologicky orientováno, a proto je členem prestižní společnosti „Association for Ecofriendly Viniculture e.V“. Díky pozorné péči o vinice i sklep se pyšní jejich špičková vína kategorií „Grosses Gewächs“, obdoby francouzských „Grand Cru““ a já protentokrát více nezjišťuji, byť víno jako takové napovídá, že producent to bude dost zajímavý (a já ho hodlám prochutnat pořádně). Klasická hnědá pistole, kovová záklopka, plný kvalitní korek a fajn viněta. Hlubší zlatavá barva a vůně tak klasicky a německy ryzlinková, že slintám a hloupě se usmívám. Intenzivní, hutnější a zralejší s decentním náznakem barev a laků, medové, minerální, svěží. V chuti krásně suché, kupa kyselin, taková ta úžasná kombinace koncentrovanosti a plnosti při zároveň vlastně lehkém a snadno pitelném víně. Bylinkové tóny, vyvážená chuť, slušná délka. Prostě ryzlink na první pohled a v podobě, co mne baví. Nic komplikovaného, spíše přímočaré a cena 180,- Kč adekvátní zážitku. A můžete ho pít jen tak, nebo úplně v pohodě třeba k vepřovému řízku s bramborovým salátem, tohle víno je univerzální :o) Ostatně jako každý slušný ryzlink.

Vzpomněl jsem si na jiný ryzlink z doby nedávné, byl to dárek od pana Cuketky z jeho cesty s Vinografem na senzorické zkoušky a do Rakouska. Weinrieder Riesling 2007 Bockgärten z oblasti Weinviertel. Producent není žádný amatér, na webu se pyšní kupou ocenění a bodů z různých časopisů, ale tohle víno by mne k dalšímu nákupu nenalákalo. Bledší, zelenkavá barva. Velmi svěží vůně, slinosbíhavá, květinová, kořenitější tóny s vyšší teplotou, lehce muškátové vůně. Suché v chuti, hezká kyselina, první dojem velmi lehký, ale po chvilce víno nastoupí docela intenzivně, slušná dochuť. Štavnatá, svěží a dobře pitelná záležitost. Bohužel to chutná tak, jak většina téhle kategorie vín ve Weinvertelu, na odrůdě nezávisle. Při pití jsem si připadal jako na kouzelnickém představení… „Ááá… teď je to ryzlink! A teď zase veltlín! Zavřete oči a…. ryzlink!“. Prostě je to jejich typické bílé bez nějakého osobitějšího charakteru, technicky super zvládnuté, ale pro mne nemá skoro žádné kouzlo. Na pití „jen tak“ a v téhle mladé podobě proč ne. Na rozdíl od kousku výše, byť cenově to myslím bude dost podobné, prostě nulový X faktor. A to je pro dnešek konec vinného přenosu…