„To“ víno ve zkoušce deseti lety

Víno, které jsem nalil do sklenek v rámci večera pro otevření lahve okolo které už dlouho obcházím, jsem původně vůbec neplánoval a tato poslední lahev v mé sbírce měla padnout v úterý s návštěvou, ale z logistických důvodů (na stole by už prostě bylo moc různých druhů sklenek) jsem ji odložil. A o víkendu to nevydržel. Jde o víno, kterého jsem měl postupně mnoho lahví a z podstatné části se zasloužilo o formování mé lásky k odrůdě Pinot Noir i v její podobě z domácích vinic. Zároveň se jedná o poslední láhev, kterou mám k dispozici. V cizích archivech se jich možná ještě pár vyskytuje, ale o vysoké číslo jistě nepůjde. Před dvěma lety jsem na toto víno psal recenzi pro O Víně a tu dnes s dovolením zopakuji, jen k ní doplním další komentář (a odstraním irelevantní poznámky).

Recenze z února 2007
Rulandské modré 1999 pozdní sběr - Vinařství Kovacs s.r.o. Novosedly

Je tomu více než dva roky, co jsem poprvé narazil na elegantní láhev s „archivním“ Rulandským modrým z vinařství Kovacs. Ambaláž zafungovala, v kombinaci s odrůdou a ročníkem nešlo odolat. Po otevření jsem podlehl, víno bylo více než fantastické. Postupně jsem nakoupil kupu dalších lahví z různých zdrojů, většina padla v prvních několika měsících, víno jsem špatně skladoval a bál se problémů. Před téměř rokem jsem zbylé čtyři lahve uskladnil pořádně a jednu z nich otevřel. Magie chutí a vůní stále fungovala, ale celá ta atmosféra okolo zamilovaného vína mi nedovolila odhodlat se k recenzi. Teď padla další láhev, poslední dvě zbývají. Trochu jsem se bál, že po tom roce už to nebude ono. Že díky novým zkušenostem a degustacím v průběhu roku, stejně jako kvůli stárnutí vína v lahvi, už nebudu stejně nadšen jako dřív. Jak moc jsem se mýlil. Proč tenhle zbytečně dlouhý a nic neříkající úvod? Berte ho jako varování, že možná budu méně „objektivní“ než se snažím obvykle být. Toto víno je pro mne „citovka“ a proto bude okolo více různé omáčky a podivných nesouvislých řečí. Abych své nadšené dojmy trochu rozmělnil, začnu fakty - strohým a technickým popisem polohy, ze které víno pochází.

Vinice Růžová Hora
Krásná, částečně vyterasovaná poloha nad cihelnou v obci Novosedly je z 24,1 ha osázena vinicemi. Má převážně jižní orientaci, svažitost okolo 25 % a nachází se v nadmořské výšce 220 - 258 m. Průměrná roční teplota je 9,3 °C, průměrná teplota za vegetaci pak 15,7 °C. Roční srážky se pohybují na hodnotě 459 mm, u všech průměrů jde o data za 50 let. Půda je hnědá, záhřevná, písčito-hlinitá s vyšším obsahem vápníku. V odrůdovém složení trati výrazně dominuje Ryzlink rýnský s 80 %, Rulandské modré zabírá pouhých 10 %, o zbytek se dělí především Veltlínské červené rané a Irsai Oliver. Průměrná cukernatost za pět let u Rulandského modrého je 21,3 °ČNM. Pozemky vlastní především fyzické osoby, v případě Rulandského modrého se můžeme setkat s víny z této polohy nejen od Kovacse, ale (asi známější) od Marcinčáka či z Tanzbergu. V současnosti je (u Kovacse) výnos redukován k úrovni něco málo přes jeden a půl kilogramu na hlavu.

Ambaláž jasně navozuje dojem archivního vína a je možná až lehce „kýčovitá“, ale mně se velmi líbí. Vysoká láhev „pistole“ není opatřena vinětou, pouze konopným provázkem (se zapečetěným uzlem) přivázanou visačkou, která ovšem obsahuje všechny ze zákona povinné údaje a nějaký ten popis. Líbí se mi to, nikde nic neruší a vše funguje, k tomuto konkrétnímu vínu navíc perfektně sedí. Pod plastovou záklopkou se skrývá obyčejný 40 mm lepený korek s pevnou dvojploškou, pro podobné víno bych si představoval něco jiného. Každopádně drží dobře, neprosakuje, vše v pořádku. Navíc po přivonění korek zakouzlil tóny višňových a rumových bonbónů.

Barva je poměrně vysoká, ale již velmi nazrálá a odpovídající odrůdě. Vypadá až červeno-hnědě, podobně jako manzanilla sherry. K okrajům velmi rychle bledne. V lahvi jsem překvapivě nenašel jakékoliv vysrážené barvivo, žádný depot.

Vůně je nejsilnější zbraní tohoto vína. I malé množství bez nejmenších problémů ovládne velkou Grand Cru Burgundy sklenku a postupně se provoní dál do místnosti. První dojem je výrazný, nazrálý a nádherný. Omamný. Fantastický nasládlý komplex ovoce. Silně se hlásí o slovo především třešně a brusinky, tak nějak „naložené“ v alkoholu, možná trochu kandované. Objevuje se vůně čerstvého perníku a kouře.

Chuť, ale tak už to často bývá, nezvládá s vůní držet tak dobře krok. Je „jen“ výborná. Středně plná, stále harmonická, výrazná. Trošku trpčí projev kyseliny, už jen lehce třísloviny, nazrálost ale stále i ovocnost. Ve střední dochuti hořká čokoláda. Pije se krásně klidně celý večer.

Co říct na závěr? Nádherné víno pro výjimečné chvíle, rozhodně ne k jídlu (ne, že by se s nějakou zvěřinovou svíčkovou určitě nespojilo dobře), ale spíše k posezení nad knihou, u odpovídajícího filmu. Víno, které ukazuje sílu této odrůdy i v našich podmínkách, vyvrací názory o nesmyslnosti pěstování červených odrůd na Moravě a dokáže způsobit kratičké zastavení času v úžasu nad tím, co se ve sklence nečekaně objeví. Víno, které je i po osmi letech stále v kondici a myslím, že první desetiletku určitě vydrží (byť v tu dobu už určitě nastoupí neodvratný a rychlý sestup).

P.S. za několik dní obětuji další láhev na „setkání nad pinoty“ s několika dalšími aktivními pisateli z tohoto portálu. Doufám, že jejich názor se tu následně objeví v komentářích. Recenzi píši a odešlu před touto akcí, abych se jejich poznámkami nenechal ovlivnit :-) Brzy už mi zbude jen jedna láhev. A až zmizí i ta, pak doufám nahradím mezeru vínem ze stejné polohy a od stejného výrobce, jen ve výběru z hroznů ročníku 2003, ale ten jsem ještě neměl to štěstí chutnat a jen tiše doufám v jeho kvality...

Shrnutí údajů o dnešním víně:
Odrůda: Rulandské modré
Ročník: 1999
Jakost: pozdní sběr
Zatřídění dle zbytkového cukru: suché
Vinařská oblast: Mikulovská
Vinařská obec: Novosedly
Viniční trať: Růžová Hora
Výrobce: Vinařství Kovacs s.r.o. Novosedly
Alkohol: 12,30 % obj.
Doporučená archivace: Maximálně další dva roky
Způsob odlepení etikety: Odstřižení konopného provázku, na kterém viněta visí
Cena: 240 až 390,- Kč (různé zdroje před dvěma lety)


Doplnění v březnu 2009
Vínu jsem před dvěma lety, jak si ostatně můžete přečíst výše, předpovídal, že vydrží první desetiletku a pak zahájí neodvratný sestup. Víno vydrželo, vlastně se hodnocení lišilo jen minimálně od toho původního. Ve sklence bylo ovšem možno sledovat, že postupným vlivem vzduchu se víno velmi rychle hroutí, až strašlivě rychle posunuje a jak je úžasné a krásné v prvních minutách, tak se stává bramborově zatuchlým později. Ale kolik let bude trvat, než takhle začne vypadat obsah lahve hned po nalití, to už se hádat neodvažuji.

Barvu bych tentokrát hodnotil jako méně hlubokou, spíše řidší a na okrajích přecházející do oranžovo-hnědé (a opět ani troška depotu). Vůně je vyzrálá, uzená, trpčeji ovocitá s nějakou tou brusinkou, čistá domácí klasika, jemná a svým způsobem velmi elegantní. Chuť krásně suchá, spíše tenčí, opět trpčí ovocitost, šípky, jemná a kratší. Nic, co by napsané vypadalo nějak zvlášť lákavě, ale má to své kouzlo a skvěle se pije. A pro mne je důkazem, že i domácí vína dokáží v lahvi zrát a nejen stárnout, a přitom nemusí jít o hutné až nasládlé koncentrované přívlastky s hromadou alkoholu.

P.S. Autorem fotografie vinice Růžová hora od severu je P.J., půjčil jsem si ji z původního článku na O Víně, snad je to v pohodě.