Na kopci a v Bugsy’s baru

Nerad se opakuji, ale jsou případy, kdy mi to nedá. A místa (vína, …), u kterých cítím potřebu upozornit na ně zas a znovu, protože si to zaslouží. O restauraci Na kopci už tu řeč byla, ale musím pár řádků ještě jednou. Stačil jsem absolvovat několik dalších návštěv a stále jsem nadšen, tenhle podnik je pro mne jedním z nejpříjemnějších v Praze jak poměrem ceny ke kvalitě jídla, tak i fajn personálem a atmosférou. Dýchá z toho pohoda a nadšení pro věc, kterou nenalézám příliš často. Při poslední návštěvě před pár dny začínala chřestová sezóna, takže v nabídce se okamžitě objevil chřestový krém (skvělý!) a některá jídla (například candát) byla nabízena ve variantě z lístku, nebo s chřestem alternujícím za obvyklou přílohu. Tak to má vypadat, žádné strnulé lpění na položkách z papíru, ale hezky umět překvapit.

No a k tomu všemu mají teď od května nové menu (viděl jsem jen hrubý náhled a ještě nebylo na talířích, ale vypadá to pěkně, ostatně na webu už to myslím je). K tomu kupa vín za přijatelné ceny (ne všechna jsou v lístku, jsou schopni nabídnout i nějaké další kousky, neváhejte se s číšníkem / sommeliérem na tohle téma pobavit, ví co dělá a umí poradit a doporučit). Naposledy jsem pil Quattrocchi Reserve Malbec 2006, novou záležitost z portofolia firmy Kupmeto. „Čtyři oči“ (které najdete i na efektní vinětě) je poměrně mladé moderní vinařství v Argentině s kořeny v Itálii. Jejich střední třída (jde to od základní Varietal, přes chutnané Reserve až po Grande Reserve Barrique) Malbecu pak, i přes vysokých čtrnáct procent alkoholu a novosvětský původ, víno překvapivě svěží a dobře pitelné, žádná obludná a zbytečně koncentrovaná nabušenost. Příjemně ovocné (červené až lesní plody), kulaté, nějaké to tříslo a dotyk dřeva, slušně dlouhé. Nic komplikovaného, víno na pití ke kusu masa co zpříjemní večer a rozhodně neurazí. Očividný průmyslově-technologický štych a dojem koupání v dubových hoblinách, který ani u vín téhle cenové kategorie (asi dvě stovky maloobchodní cena) není zrovna výjimkou, se nekoná :o)

A pokud by někdo neměl chuť na profláklou odrůdu, může k dezertu (obzvláště k jablečnému koláči) zkusit Gaillac 2007 doux z Vignobles Arbeau, který se skládá z odrůdy Mauzac (najdete jinde jen minimálně, ale historicky je povolena i v A.O.C. Bordeaux) a Len de l'El (vychází z „Loin de l'oeil“, pro dlouhou stopku hroznu je „daleko od oka“ či „v koutku oka“) a tu už prakticky nikde jinde nenajdete. Víno samo o sobě je aromatický slaďák s pro mne spíše nedostatečnou kyselinou, ale poměrně intenzivní a dlouhý, vhodný vyloženě jako doprovod k jídlu než na samostatné popíjení. Po velmi dlouhé době opět setkání s Gaillacem, oblasti zde nepříliš silně zastoupené, ze které mne před několika lety nadchla některá červená. Budu se po nich muset zase podívat. No prostě takhle nějak si to jde Na kopci užít :o) A to vše, pěkně prosím, v nekuřáckém kabátku.

Když jsme u těch cigaret... fyzicky a emocionálně vysílen po čtvrtečním koncertu jsem zatoužil naklopit do sebe nějaký osvěžující koktejl, nejblíže Rudolfinu se nacházel proslavený bar Bugsy’s. Především seznam dostupných whisky je skutečně impresivní, ale i z koktejlů si musí vybrat každý, leckteré tradiční mixy jsou navíc k dispozici ve více variantách, obvykle té klasické a jejich vlastní drobné (i výraznější) úpravě. A ceny jsou, překvapivě vzhledem k pověsti podniku, poměrně korektní. Měli jsme dvě věci, obě špičkové. Akorát jsem byl za debila dotazem, zda mají nějakou nekuřáckou sekci. Servírka se mi doslova vysmála. Když jsem barmanovi kouř pod nosem uvedl jako důvod, proč už si nedáme další sklenku, reakce byla ve stylu „no ale vždyť jste v baru“. S drobným dovětkem, že kouření v barech a restauracích třeba za pár let zakáží a budeme v pohodě. Tak já teda přijdu za pár let, no. Až už nebudu ten trapák, co si chce dát něco dobrého k pití a přitom nemá rád cigaretový kouř.